2. 7. 2006

13. neděle v mezidobí

Liturgické konání je odkázáno na znamení, ostatně tak jako celá lidská společnost. Každé poznávání začíná od smyslů. Tím spíš je i setkání s Bohem myslitelné jen skrze znamení. Tak jako je Kristus, jakožto znamení, prvotní svátostí Boží, tak je i jeho tělo, církev, znamením a svátostí spásy nabídnutými všem lidem. Naše nesnáze s touto symboličností vystihuje otázka, zda „člověk průmyslového a technického věku neztratil schopnost k liturgickému konání“ (Romano Guardini, 1964 v Richter, K.: Liturgie a život, Praha: Vyšehrad, 2003, str. 48), tedy otázka, zda se člověk ještě dokáže, nebo naopak nedokáže vyjadřovat symboly. Aby tuto úžasnou schopnost člověk neztratil, musí být znamení jasné a srozumitelné, jako je srozumitelný úsměv nebo podání ruky, lámání chleba nebo slovo kněze nad kalichem s vínem: „Toto je kalich mé krve“. Potom gesto, se kterým se setkáváme, a skutečnost, kterou znázorňuje, prostřednictvím našich smyslů vstupuje do našeho nitra a zasahuje nás. Pohyb platí i naopak: tajemství vlastního nitra i nevypověditelné věci Boží dokážeme srozumitelně sdělit také prostřednictvím znamení.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Všechny národy, tleskejte rukama, jásejte Bohu radostným hlasem.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty jsi světlo a nejsou v tobě žádné temnoty, tys nás přijal za vlastní a tím jsi nás učinil syny světla; dej, ať v nás nenajde místo temnota bludů, ale ať v nás září světlo tvé pravdy. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Úryvek z knihy Moudrosti obsahuje odpověď na názor některých lidí, že člověk si má svévolně užít života, protože život končí smrtí. Oproti tomu pisatel připomíná, že Bůh stvořil všechno jako dobré, bez „jedu“ smrti (Gen 1-3). Ani hřích či smrt nezničily zcela Boží plán s člověkem: Bůh připravil plnost života pro ty, kdo jej poslouchají.

Mdr 1,13-15; 2,23-24

Bůh neudělal smrt a nelibuje si, když hynou živí. Ale všechno stvořil, aby to bylo; stvořené věci na světě přinášejí prospěch, jed zhouby v nich není; ani smrt na zemi nevládne. Spravedlnost smrti nepodléhá.
Vždyť Bůh stvořil člověka k nesmrtelnosti, udělal ho jak obraz vlastní přirozenosti, ale ďáblovou závistí přišla smrt na svět, zakusí ji ti, kdo jsou v jeho moci.

ŽALM 30

Odpověď: Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil.

Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil, – nedopřál jsi, aby se nade mnou radovali moji nepřátelé. – Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši, – zachovals mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli.
Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní, – a vzdávejte díky jeho svatému jménu! – Vždyť jeho hněv trvá chvíli, – ale jeho laskavost po celý život, – zvečera se uhostí pláč, – zjitra však jásot.
Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou, – pomoz mi, Hospodine! – Můj nářek jsi obrátil v tanec, – Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky!

2. ČTENÍ

Apoštol Pavel měl velký cit i pro konkrétní pomoc potřebným: křesťanům v Korintu klade na srdce, aby podpořili jeruzalémskou obec. Velmi důležitá je přitom motivace pro toto dílo: sám Kristus byl bohatý, ale stal se chudým, aby obohatil druhé.

2 Kor 8,7.9.13-15

(Bratři a sestry!) Jako vynikáte po každé stránce: ve víře i ve slově, v poznání, ve vší horlivosti a lásce, kterou jste od nás přijali, tak se vyznamenejte i v tomto díle lásky.
Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: on, ačkoliv bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby.
Nebylo by totiž dobré, že byste jiným v tísni ulehčili, a sami do ní upadli. Spíše má nastat jakési vyrovnání: za nynějších okolností to, co vám přebývá, jim přispěje v nedostatku, aby zase jejich přebytek doplnil to, co potřebujte vy. Tak se to vyrovná, jak stojí v Písmu: „Kdo (nasbíral) mnoho, tomu nepřebývalo, a kdo málo, neměl nedostatek.“

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Náš spasitel Ježíš Kristus zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu. Aleluja.

EVANGELIUM

Evangelní perikopa obsahuje dva zázraky, které mají jako střed „víru“ v Ježíšovu moc. Tato víra je klíčem k „uvolnění“ Ježíšovy moci. Kristus se ukazuje jako větší než Eliáš: nevzkřísí modlitbou, ale svým slovem.

Mk 5,21-43

Ježíš se vrátil lodí na druhý břeh a už se kolem něho shromáždil velký zástup. Když byl ještě na břehu moře, přišel k němu jeden z představených synagógy, jmenoval se Jairos. Jak ho uviděl, padl mu k nohám a snažně ho prosil: „Moje dceruška umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila.“ Ježíš s ním odešel. Velký zástup šel za ním a tlačili se na něj.
Byla tam jedna žena, která dvanáct let trpěla krvácením, mnoho zkusila u mnoha lékařů a celý svůj majetek vynaložila na léčení, ale nic jí nepomohlo, spíše jí bylo čím dál hůř. Když slyšela o Ježíšovi, šla v zástupu lidí a zezadu se dotkla jeho šatu. Řekla si totiž: „Jestli se dotknu třeba jen jeho šatů, budu uzdravena.“ A hned jí přestalo krvácení a pocítila na těle, že je ze svého neduhu vyléčena.
Ježíš ihned v sobě poznal, že z něho vyšla (zázračná) moc. Obrátil se proto v zástupu a zeptal se: „Kdo se to dotkl mých šatů?“
Jeho učedníci mu odpověděli: „Vidíš přece, jak se lidé na tebe tlačí, a ptáš se: Kdo se mě to dotkl!“ Ale Ježíš se rozhlížel, aby uviděl tu, která to udělala. Tu přišla ta žena, celá ustrašená a rozechvěná – věděla dobře, co se s ní stalo – padla před ním na zem a pověděla mu celou pravdu.
On jí na to řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď zdráva, (zbavena) svého neduhu!“
Zatímco ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy se zprávou: „Tvá dcera umřela. Proč ještě Mistra obtěžuješ?“
Ježíš zaslechl, co se tu mluvilo, a řekl představenému synagógy: „Neboj se, jen věř!“ Nedovolil nikomu, aby šel s ním, jenom Petrovi, Jakubovi a jeho bratru Janovi.
Přišli k domu představeného synagógy a viděli tam rozruch, lidi, jak pláčou a velmi naříkají. Vešel dovnitř a řekl jim: „Proč jste tak rozrušeni a pláčete? Dítě neumřelo, ale spí.“ Posmívali se mu.
On však všechny vykázal ven, vzal s sebou otce dítěte i matku a své společníky a šel (do světnice), kde dítě leželo. Vzal ji za ruku a řekl: „Talitha kum!“, to znamená: „Děvče, říkám ti, vstaň!“ Děvče hned vstalo a chodilo, bylo jí totiž dvanáct let. (Lidé) byli úžasem jako bez sebe. Ježíš jim přísně přikázal, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali jíst.

K ZAMYŠLENÍ

Bůh, který „všechno stvořil, aby to bylo“, „který neudělal smrt“, Bůh živých, on, který je „vzkříšení a život“, který má zázračnou uzdravující moc a svým slovem volá člověka ze smrti: „Vstaň!“. Tento Bůh jediný je Zdrojem a také Pánem života. Člověk život neustále ztrácí, po kapkách, od okamžiku svého narození až ke smrti. Smrtelný člověk dává smrt Bohu a ten mu výměnou za ni nabízí život. Spravedlivé zve k nesmrtelnosti ve společenství se sebou samotným. Toto jsou myšlenky liturgie slova dnešní neděle. Jsme konfrontováni se skutečností života skrze zachraňující víru. Respektování života ve všech jeho obdobích a projevech, to je povinnost a úkol všech, kteří se ve víře staví na stranu Boží a kteří se chtějí těšit z daru života věčného. Namísto smrti jsme povoláni dávat přednost životu!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

3. 7. Svátek sv. Tomáše

Ef 2,19-22

Jan 20,24-29

Komentář: Ef 2,19-22
Církev není jakákoliv organizace nebo libovolné společenství lidí. Je Božím příbytkem. Není jím ovšem proto, že křesťané jsou tak kvalitní, ale především proto, že Bůh v církvi „bydlí“, že v ní působí.

4. 7. Památka sv. Prokopa

Ef 4,1-7.11-13

Mt 19,27-29

Komentář: Mt 19,27-29
Nemohou všichni všechno opustit. Ale každý, kdo pro Boha opustí mnohé, může být znamením, na kterém je vidět Boží obdarování, tedy bohatství, kterým Bůh zahrnuje člověka.

5. 7. Slavnost sv. Cyrila a Metoděje

Iz 61,1-3a

Lk 10,1-9

Komentář: Lk 10,1-9
Úkol „dělníků“ není ledajaký – mají ukázat i hlásat, že se Boží království přiblížilo. Proto musí do tajemství království, tohoto daru Božího, nejprve sami vstoupit. Jinak by mohli být dělníky na jiném úkolu, než je ten, který Bůh zamýšlel.

6. 7.

Am 7,10-17

Mt 9,1-8

Komentář: Mt 9,1-8
To, co je nápadné – tedy uzdravení ochrnulého, je zřejmě méně významné než to, co vidět není, tedy odpuštění hříchů. Tak je to u Božích věcí často.

7. 7.

Am 8,4-6.9-12

Mt 9,9-13

Komentář: Mt 9,9-13
Další upozornění, že křesťanství není jen „pro ty hodné“. Ale je pro ty, kdo se za Ježíšem vydají, ať přicházejí odkudkoliv.

8. 7.

Am 9,11-15

Mt 9,14-17

Komentář: Mt 9,14-17
Žít podle vlastních názorů, žít podle toho, co dělají druzí, nebo reagovat na to, co dělá Bůh v našem životě? Tyto otázky jsou kladeny stále, tedy i dnes.