12. neděle v mezidobí – cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Hospodin je silou svého lidu, záštitou spásy svému pomazanému. Zachraň svůj lid, Hospodine, a žehnej svému dědictví, pas a nes je až navěky!

VSTUPNÍ MODLITBA

Svatý Bože, dej, ať jsme naplněni úctou a láskou k tobě; vždyť ty nás stále miluješ, staráš se o nás jako Otec a nikdy nás nepřestáváš vést. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Zachariášova předpověď z konce 6. stol. př. Kr. možná jen zaštiťuje jinak nezařaditelné eschatologické výroky. Ve 12. kapitole autor zaslibuje porážku pronárodů, ale Jeruzalém (též Judsko, dům Davidův) bude místem, které nepřemohou. Všimněme si pojmu „vylití Ducha“ a vazby na „probodeného“.

Zach 12,10-11

Toto praví Hospodin: „Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma vyliji ducha milosti a prosby o slitování, budou hledět na mne. Budou naříkat nad tím, které probodli, jako se naříká nad jediným synem, budou nad ním lkát, jako se lká nad prvorozeným synem. V onen den bude v Jeruzalémě veliký nářek, jako se naříká v Hadad-Rimmonu na megidské pláni.“

ŽALM 63

Jak marné je stavět svůj život a svůj svět jen na lidech. Připojme se k strhující modlitbě žalmisty.

Odpověď: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!

Bože, ty jsi můj Bůh, – snažně tě hledám, – má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo – jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.
Tak toužím tě spatřit ve svatyni, – abych viděl tvou moc a slávu. – Vždyť tvá milost je lepší než život, – mé rty tě budou chválit.
Tak tě budu velebit ve svém životě, – v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. – Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, – plesajícími rty zajásají ústa.
Neboť stal ses mým pomocníkem – a ve stínu tvých křídel jásám. – Má duše lne k tobě, – tvá pravice mě podpírá.

2. ČTENÍ

Svatý Pavel pokračuje v obsáhlém výkladu ospravedlnění, a tedy také dědictví Božích zaslíbení na základě víry a nikoli na základě skutků Zákona, který se vztahuje pouze na Židy. V předchozím verši – 3,23 – říká: „Dokud nepřišla víra, byli jsme zajatci, které Zákon střežil…“

Gal 3,26-29

Bratři! Vy všichni jste Boží děti skrze víru v Krista Ježíše, vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši.
A když patříte Kristu, jste tedy Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Moje ovce slyší můj hlas, praví Pán, já je znám a ony jdou za mnou. Aleluja.

EVANGELIUM

V synoptických evangeliích je jeden zlomový okamžik, který právě dnes otevíráme. Až dosud Ježíš mluvil převážně k zástupům, konal zázraky, poučoval. Ale nyní nejbližším otevírá oči pro ještě jiný význam svého příchodu na zem. To apoštolové dosud netušili…

Lk 9,18-24

Když se Ježíš o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: „Za koho mě lidé pokládají?“
Odpověděli: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní myslí, že vstal jeden z dávných proroků.“
Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“
Petr odpověděl: „Za Božího Mesiáše!“
On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a dodal, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen.
Všem pak řekl: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, den co den bere na sebe svůj kříž a následuje mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho.“

ANTIFONA, MODLITBA PO PŘIJÍMANÍ

Oči všech doufají v tebe, Hospodine, a ty jim dáváš pokrm v pravý čas.

K ZAMYŠLENÍ

V textu dnešního evangelia není těžké přehlédnout první část a zůstat jen u závěrečného odstavce o nesení kříže. Asi každý člověk si nese nějaké obtíže… Ale takový pohled je velmi zúžený! Ježíš nejprve potřebuje posluchačům vyvrátit lacinou představu, že držet se Boha znamená zajistit si pohodlný bezproblémový život. To rozhodně neplatí. Přijmout (doslova „obléci“) Krista znamená být jeho dítětem, patřit k Bohu a jeho království. Spolu s Pánem pak procházíme těžkými zkouškami, ale nemusíme při tom zradit dobro, lásku, pravdu či spravedlnost. Nezískáváme nadstandartní výhody pro pohodlný život, ale poklad Boží přízně. Bůh nám nabídl, že nám bude blízkým. Patříme k Bohu a jeho světu. Nejsme ztraceni v nepřehledném světě. S vědomím této skutečnosti a s Boží milostí nyní můžeme vzít obtíže svého života a zjistíme, že je lze nést, i když jsou těžké!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

20.6.

2 Král 17,5-8.13-15a.18

Asyrský král Salmanasar vpadl do země, přitáhl k Samaří a obléhal ho tři roky. Devátého roku (vlády krále) Hošey dobyl asyrský král Samaří a odvlékl Izraele do vyhnanství do Asýrie; usadil ho v Chale a u řeky Chaboru v Gozanu a v městech médských. Stalo se to proto, že synové Izraele hřešili proti Hospodinu, svému Bohu, který je vyvedl z egyptské země, z moci faraóna, krále egyptského. Ctili cizí bohy, jednali podle obyčejů pohanů, které Hospodin vyhnal před syny Izraele, i podle jiných obyčejů, které zavedli izraelští králové. Hospodin varoval Izraele a Judu skrze všechny své proroky a věštce: „Odvraťte se – pravil – od svého špatného chování a zachovávejte mé příkazy, má nařízení podle celého zákona, který jsem dal vašim otcům a který jsem vám sdělil skrze své služebníky proroky.“ Nechtěli však slyšet, byli vzdorovití jako jejich otcové, kteří nevěřili v Hospodina, svého Boha. Pohrdali jeho nařízeními a jeho smlouvou, kterou sjednal s jejich otci, i jeho výstrahami, kterými je varoval. Hospodin se na Izraele velmi rozhněval, vyhnal ho od své tváře, a zůstal jen kmen Juda sám.

Mt 7,1-5

Ježíš řekl svým učedníkům: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť podle toho, jak soudíte, budete sami souzeni, a jakou mírou měříte, takovou se naměří vám. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve svém oku nepozoruješ? Nebo jak chceš říkat svému bratrovi: 'Dovol, ať ti vyndám z oka třísku', a sám máš ve svém oku trám! Pokrytče! Napřed vyndej ze svého oka trám, a teprve potom budeš dobře vidět, abys mohl vyndat třísku z oka svého bratra.“

Komentář: 2 Král 17,5-8.13-15a.18
Ctili cizí „bohy“, jednali podle obyčejů pohanů… Ano, byli varováni skrze proroky. Marně. Následuje odvlečení, ztráta území, smísení s pronárody. (Nebojte se, jsme v 8. století před Kristem.)

21.6.

2 Král 19,9b-11.14-21.31-35a.36

Senacherib, asyrský král, poslal k Ezechiášovi posly se vzkazem: „Tak řekněte judskému králi Ezechiášovi: Ať tě neklame tvůj Bůh důvěrou, že Jeruzalém nepadne do moci asyrského krále! Vždyť jsi přece slyšel, co učinili asyrští králové všem zemím, které vyvrátili, a ty bys měl vyváznout?“ Když tedy vzal Ezechiáš list z ruky poslů a přečetl ho, vstoupil do Hospodinova domu, rozvinul ho před Hospodinem a modlil se k Hospodinu: „Hospodine, Izraelův Bože, který trůníš nad cheruby, ty jediný jsi Bůh všech království země, tys učinil nebe i zemi. Nakloň, Hospodine, své ucho a slyš! Otevři, Hospodine, své oči a viz! Slyš všechna Senacheribova slova, která vzkázal, aby se rouhal živému Bohu. Ano, je pravda, Hospodine, že asyrští králové zpustošili všechny národy a jejich země. Hodili jejich bohy do ohně, neboť to nebyli bohové, ale výtvor lidských rukou, dřevo a kámen. Proto je mohli zničit. Nyní však, Hospodine, náš Bože, vysvoboď nás z jeho ruky, ať poznají všechna království země, že jedině ty, Hospodine, jsi Bůh!“ Izaiáš, syn Amosův, vzkázal Ezechiášovi: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Slyšel jsem, cos mi ve své modlitbě říkal o asyrském králi Senacheribovi. Toto mluví Hospodin proti němu: Pohrdá tebou a posmívá se ti panenská dcera Siónu, za tebou pokyvuje hlavou dcera Jeruzaléma. – Vyrazí totiž z Jeruzaléma zbytek, co se zachránilo ze siónské hory. Způsobí to horlivost Hospodina zástupů. Proto tak praví Hospodin o asyrském králi: `Nevejde do tohoto města, nevstřelí tam ani šípem, nezaútočí naň štítem, ani ho neobklíčí náspem. Vrátí se cestou, kterou přišel, a nevejde do tohoto města – praví Hospodin. Ochráním toto město a vysvobodím ho kvůli sobě a kvůli svému služebníku Davidovi.'„ V té noci vyšel Hospodinův anděl a pobil v asyrském ležení sto osmdesát pět tisíc (mužů). Asyrský král Senacherib odtáhl, odešel, vrátil se a zůstal v Ninive.

Mt 7,6.12-14

Ježíš řekl svým učedníkům: „Nedávejte svaté věci psům a neházejte svoje perly před vepře, nebo je nohama pošlapou, obrátí se proti vám a roztrhají vás. Co chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim, neboť v tom je celý Zákon i Proroci. Vejděte těsnou branou. Neboť prostorná je brána a široká cesta, která vede k záhubě, a mnoho je těch, kdo tamtudy vcházejí. Jak těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málo je těch, kdo ji najdou!“

Komentář: 2 Král 19,9b-11.14-21.31-35a.36
Úpěnlivé volání k Hospodinu. On zachraňuje skrze hrstku svých věrných. I dnes!

22.6.

2 Král 22,8-13; 23,1-3

Velekněz Chilkijáh řekl sekretáři Šafanovi: „Nalezl jsem v Hospodinově domě knihu Zákona.“ Chilkijáh dal knihu Šafanovi a ten ji přečetl. Sekretář Šafan přišel ke králi, a když mu podával zprávy, řekl: „Tvoji služebníci sebrali peníze, které se nalezly v chrámě, a odevzdali je mistrům dělníků, pověřených prací v Hospodinově domě.“ Přitom oznámil Šafan králi: „Kněz Chilkijáh mi odevzdal nějakou knihu“ – a Šafan ji četl před králem. Když král slyšel slova Zákona, roztrhl si šat a poručil knězi Chilkijáhovi, Achikamovi, synu Šafanovu, Achborovi, synu Micheášovu, sekretáři Šafanovi a Ašajáhovi, královskému ministru: „Jděte se zeptat Hospodina na to, co říká tato kniha, která byla právě nalezena, o mně, o lidu, o celém Judovi, neboť velký musí být Hospodinův hněv, který vzplál proti nám, poněvadž naši otcové neposlouchali slova této knihy a nejednali podle toho všeho, co je v ní psáno.“ Král obeslal všechny přední muže Judy z Jeruzaléma a shromáždil je k sobě. Král vystoupil do Hospodinova domu a s ním všichni judští muži a všichni obyvatelé Jeruzaléma, kněží, proroci, všechen lid od malého k velkému. Dal číst posluchačům všechna slova smlouvy nalezené v Hospodinově domě. Král stál na vyvýšeném místě a sjednal před Hospodinem smlouvu, že budou jednat podle Hospodina, zachovávat jeho příkazy, výstrahy a nařízení celým srdcem a celou duší, že budou uplatňovat slova této smlouvy, napsaná v této knize. Všechen lid se ke smlouvě přidal.

Mt 7,15-20

Ježíš řekl svým učedníkům: „Mějte se na pozoru před nepravými proroky: přicházejí k vám převlečeni za ovce, ale uvnitř jsou draví vlci. Poznáte je po jejich ovoci. Copak se sklízejí z trní hrozny nebo z bodláků fíky? Tak každý dobrý strom nese dobré ovoce, ale špatný strom nese špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce ani špatný strom nést dobré ovoce. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a hozen do ohně. Poznáte je tedy po jejich ovoci.“

Komentář: 2 Král 22,8-13; 23,1-3
Nalezení knihy Zákona způsobilo společenský otřes. Jaký kontrast s dnešní lhostejností a přesycením informacemi! Nejsou mně a mým blízkým lhostejné texty Písma?

23.6.

2 Král 24,8-17

Jehojachin měl osmnáct let, když se ujal vlády, a kraloval v Jeruzalémě tři měsíce. Jeho matka se jmenovala Nechušta, byla dcerou Elnatana z Jeruzaléma. Dělal všechno, co se nelíbilo Hospodinu, jak to dělal i jeho otec. V onen čas vytáhli vojáci Nabuchodonosora, babylónského krále, proti městu a město bylo obleženo. Nabuchodonosor, babylónský král, sám pak přišel k městu, když ho jeho vojáci oblehli. Tu Jehojachin, král judský, vyšel ke králi babylónskému, on i jeho matka, jeho ministři, hodnostáři, komorníci, a babylónský král je zajal v osmém roce své vlády. A jak Hospodin předpověděl, odnesl odtamtud všechny poklady domu Hospodinova i poklady domu královského a rozbil na kusy všechny zlaté nádoby, které dal zhotovit Šalomoun, král izraelský, pro Hospodinovu svatyni. Dal odvést do vyhnanství celý Jeruzalém, všechny hodnostáře, všechny zámožné lidi – vyhnanců bylo na počet deset tisíc – všechny kováře a zámečníky, nechal jen chudý lid z venkova. Odvedl do vyhnanství Jehojachina, jeho matku a jeho ženy, jeho komorníky a velmože odvedl jako vyhnance z Jeruzaléma do Babylóna. I všechny zámožné lidi, v počtu sedmi tisíc, kováře a zámečníky v počtu tisíc, všechny zdatné, bojeschopné muže. Ty přivedl král jako vyhnance do Babylóna. Babylónský král ustanovil místo Jehojachina králem jeho strýce Mattanjáha a změnil mu jméno na Sidkijáh.

Mt 7,21-29

Ježíš řekl svým učedníkům: „Ne každý, kdo mi říká: `Pane, Pane!', vejde do nebeského království, ale ten, kdo plní vůli mého nebeského Otce. Mnoho z nich mi řekne v ten den: `Pane, Pane, copak jsme v tvém jménu neprorokovali? A nevyháněli jsme tvým jménem zlé duchy? A nedělali jsme tvým jménem mnoho divů?' Ale tehdy jim prohlásím: Nikdy jsem vás neznal. Pryč ode mě, kdo děláte nepravosti! Každý tedy, kdo tato má slova slyší a podle nich jedná, podobá se rozvážnému muži, který si postavil dům na skále. Spadl déšť a přivalila se povodeň, přihnala se vichřice a obořila se na ten dům – ale nezřítil se, protože měl základy na skále. Každý však, kdo tato má slova slyší, ale podle nich nejedná, podobá se pošetilému muži, který si postavil dům na písku. Spadl déšť, přivalila se povodeň, přihnala se vichřice a obořila se na ten dům – i zřítil se a jeho pád byl veliký.“ Když Ježíš skončil tyto řeči, žasly zástupy nad jeho učením. Učil je totiž jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich učitelé Zákona.

Komentář: 2 Král 24,8-17
Po vyplenění chrámu následuje vyhnanství a likvidace elity. Ztráta smyslu pro posvátno má i dnes za následek konec národní identity.

24.6. slavnost Narození sv. Jana Křtitele

Iz 49,1-6; Sk 13,22-26

Čtení z knihy proroka Izaiáše.<br>

Slyšte mě, ostrovy, dejte pozor, národy, které jste v dáli! Hospodin mě povolal od matčina lůna, již v mateřském životě mě nazval jménem. Z mých úst udělal nabroušený meč, ve stínu své ruky mě ukryl. Ukoval mě v zaostřený šíp, ve svém toulci mě schoval. Řekl mi: „Jsi mým Služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou.“ Já však jsem pravil: „Nadarmo jsem se namáhal, naprázdno, zbytečně jsem strávil svou sílu. Mé právo je však jistě u Hospodina a má mzda u mého Boha.“ Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mě utvořil Služebníka již v matčině lůně, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele. Tak jsem ve cti u Hospodina, (protože) Bůh můj je mou silou. Řekl mi (tedy): „Nestačí, že jsi mým Služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Proto tě dám národům jako světlo, aby se má spása rozšířila až do končin země.“<br><br>

Čtení ze Skutků apoštolů.<br>

Pavel řekl: „Bůh dal praotcům za krále davida, o němž vydal (pochvalné) svědectví: `Nalezl jsem Davida, Jesseova syna. Je to muž podle mého srdce. Ten vyplní všechno, co budu chtít.' Z jeho potomstva Bůh podle zaslíbení vyvedl Izraeli jako spasitele Ježíše. Před jeho příchodem hlásal Jan všemu izraelskému lidu křest obrácení. Když Jan svůj úkol končil, říkal: ` Já nejsem ten, za koho mě pokládáte. Ale po mně přijde ten, kterému nejsem hoden zout opánky z nohou.' Bratři, kteří pocházíte z Abrahámova rodu, i vy, kdo se bojíte Boha! Nám bylo posláno slovo o té spáse.

Lk 1,57-66.80

Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal velikou milost, radovali se s ní. Osmého dne přišli obřezat dítě a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš. Jeho matka na to řekla: „Ne, ale bude se jmenovat Jan!“ Namítli jí: „Tak se nikdo z tvého příbuzenstva nejmenuje.“ Posunky naznačovali jeho otci, jaké by mu chtěl dát jméno. On si vyžádal tabulku a napsal: „Jeho jméno je Jan.“ Všichni se tomu podivili. Ihned se mu uvolnila ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. Všech jejich sousedů se zmocnila bázeň a po celém judském pohoří se mluvilo o všech těch událostech. Všichni, kdo to uslyšeli, uvažovali o tom v srdci a ptali se: „Co asi z toho dítěte bude? Vždyť ruka Páně byla s ním!“ Chlapec rostl a jeho duch sílil. Žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před izraelským (národem).

Komentář: Iz 49,1-6
Radost, že Bůh k povolání dává potřebné dary: nabroušený meč a zaostřený šíp je třeba dát do Jeho služby. Nesmí sloužit k mému sebeprosazení!

25.6.

Pláč 2,2.10-14.18-19

Zničil Hospodin bez milosti všechny Jakubovy příbytky, zbořil ve svém hněvu pevnosti judské dcery; srazil k zemi, zneuctil krále i jeho knížata. V nářku sedí na zemi starci siónské dcery; posypali své hlavy popelem, žínice mají okolo beder; k zemi svěsily hlavu jeruzalémské panny. Od slz mi chřadnou oči, v mých útrobách to vře, má játra se vylévají na zem pro pohromu dcery mého lidu; hyne dítě i kojenec na prostranstvích města. K svým matkám volají: „Kde je chléb a víno?“ – když smrtí raněni hynou na prostranstvích města, když vydechují svou duši do klína svých matek. K čemu tě mám přirovnat, k čemu připodobnit, jeruzalémská dcero, kdo ti přispěje, aby tě potěšil, panno, siónská dcero? Jak moře veliká je tvá pohroma, kdo tě má zhojit? Tvoji proroci ti vydávali za vidění klam a podvod, neodhalovali tvé nepravosti, aby změnili tvůj osud. Klamali tě výroky lži a podvodu. Volej – svým srdcem k Hospodinu, panno, siónská dcero! Ať jako potok tekou tvé slzy ve dne i v noci! Nedopřej si odpočinku, ať se neuklidní zřítelnice tvého oka! Nuže, naříkej v noci, na počátku každé hlídky, vylévej jako vodu své srdce před tváří Páně, pozdvihni k němu své ruce za život svých dětí, (které hynou hladem na rozích všech ulic).

Mt 8,5-17

Když přišel Ježíš do Kafarnaa, přistoupil k němu (jeden) setník s prosbou: „Pane, můj služebník leží doma ochrnulý a hrozně se trápí.“ (Ježíš) mu řekl: „Přijdu a uzdravím ho.“Setník však odpověděl: „Pane, nezasloužím si, abys vešel do mého domu. Ale řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven. Vždyť i já jsem člověk podřízený, ale mám pod sebou vojáky; řeknu jednomu: `jdi', a jde, a jinému: `přijď ', a přijde, a svému služebníkovi: `udělej to', a udělá to.“Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo ho doprovázeli: „Amen, pravím vám: Takovou víru jsem v izraelském národě nenašel u nikoho. Ale říkám vám: Mnoho jich přijde od východu i od západu a zaujmou místo u stolu s Abrahámem, Izákem a Jakubem v nebeském království, ale synové království budou vyhnáni do temnot venku; tam bude pláč a skřípění zubů.“ Setníkovi pak Ježíš řekl: „Jdi, a jak jsi uvěřil, tak ať se ti stane.“ A služebník se v tu hodinu uzdravil.Když vešel Ježíš do Petrova domu, uviděl, že Petrova tchyně leží a má horečku. Dotkl se její ruky, a horečka jí přestala; (ona) vstala a obsluhovala ho. Když nastal večer, přinesli k němu mnoho posedlých zlými duchy. Svým slovem duchy vyhnal a všecky nemocné uzdravil, aby se naplnilo, co řekl prorok Izaiáš: `Vzal na sebe naše slabosti a nesl naše nemoci.'

Komentář: Pláč 2,2.10-14.18-19
Text popisuje stav společnosti, když proroci klamou a neodhalují nepravosti. Odteď si chci uvědomit svoji zodpovědnost za ty, kdo jsou mi svěřeni, za církev…

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY:


TÉMA TÝDNE
kratičké zamyšlení vycházející z nedělních liturgických textů:
- http://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/



NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ a přímluvy
- http://www.pastorace.cz/kazani



PŘÍMLUVY NA KAŽDOU NEDĚLI
na základě aktuálního dění:
- http://www.apha.cz/nedelni-primluvy-1
na základě nedělních biblických textů:
- http://www.pastorace.cz/Kazani/



LITURGICKÝ KALENDÁŘ
Dynamický liturgický kalendář od roku 1901 do 2099
- http://www.pastorace.cz/kalendar/



LITERATURA K LITURGICKÝM BIBLICKÝM TEXTŮM
Výběr literatury k liturgickým textům:
- http://www.ikarmel.cz/tema/liturgicky-rok/



MISÁL NA WEBU, odkud čerpáme biblické texty na každý den
http://www.liturgie.cz/misal/


Lectio divina na stránkách Bratří kazatelů (OP)
http://www.op.cz/?a=532


BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá Radio Proglas a televize Noe.
Televize Noe svým divákům také přináší přímé přenosy ze slavnostních bohoslužeb
ve Vatikánu a z papežových cest po světě
- www.tvnoe.cz
- www.proglas.cz