12. neděle v mezidobí - cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Hospodin je silou svého lidu, záštitou spásy svému pomazanému. Zachraň svůj lid, Hospodine, a žehnej svému dědictví, pas a nes je až navěky!

VSTUPNÍ MODLITBA

Svatý Bože, dej, ať jsme naplněni úctou a láskou k tobě; vždyť ty nás stále miluješ, staráš se o nás jako Otec a nikdy nás nepřestáváš vést. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Tyto verše patří do části 12,9-13, kde se popisuje duchovní obroda národa. V 12,9 se říká, co Bůh učiní pro nepřátelské národy, kdežto v 12,10 to, co učiní ve prospěch vyvoleného lidu. Díky vylitému duchu (to je jasně mesiánské téma – Ez 11,19; 39,29; Joel 3,1-2) obyvatelé Jeruzaléma pohlédnou s lítostí na toho, kterého probodli. Čas spásy tedy závisí na záhadné smrti, která se podobá smrti Služebníka (Iz 52,13-53,12).

Zach 12,10-11

Toto praví Hospodin: „Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma vyliji ducha milosti a prosby o slitování, budou hledět na mne. Budou naříkat nad tím, kterého probodli, jako se naříká nad jediným synem, budou nad ním lkát, jako se lká nad prvorozeným synem. V onen den bude v Jeruzalémě veliký nářek, jako se naříká v Hadad-Rimmonu na megidské pláni.“

ŽALM 63

Odpověď: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!

Bože, ty jsi můj Bůh, – snažně tě hledám, – má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo – jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.
Tak toužím tě spatřit ve svatyni, – abych viděl tvou moc a slávu. – Vždyť tvá milost je lepší než život, – mé rty tě budou chválit.
Tak tě budu velebit ve svém životě, – v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. – Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, – plesajícími rty zajásají ústa.
Neboť stal ses mým pomocníkem – a ve stínu tvých křídel jásám. – Má duše lne k tobě, – tvá pravice mě podpírá.

2. ČTENÍ

Jaké vztahy mezi námi a Bohem nastolí naše spojení s Kristem? Mezi námi a ostatními pokřtěnými? Připodobnění Kristu z nás vytváří Boží děti, bratry a sestry – tak je odstraněna jakákoli diskriminace, jakékoli vědomí nadřazenosti.

Gal 3,26-29

(Bratři a sestry!) Vy všichni jste Boží děti skrze víru v Krista Ježíše, vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši.
A když patříte Kristu, jste tedy Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Moje ovce slyší můj hlas, praví Pán, já je znám a ony jdou za mnou. Aleluja.

EVANGELIUM

Kontrast mezi míněním lidí a vyznáním učedníků (ústy Petra) má zvýraznit pravou identitu Ježíše. Na toto vyznání pak navazuje Petrovo poslání. Petr má být skálou, základem nového společenství (nezapomeňme však, že prapůvodní skálou je Kristus!). Petrovy klíče jsou znamením moci. Vyznání Krista otevírá učedníky k pochopení pravé tváře tohoto Mesiáše: Je to trpící Služebník. Jaké jsou důsledky pro život učedníka? Nekráčet před Kristem (určovat mu „přijatelný osud“), ale za ním.

Lk 9,18-24

Když se Ježíš o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: „Za koho mě lidé pokládají?“
Odpověděli: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní myslí, že vstal jeden z dávných proroků.“
Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“
Petr odpověděl: „Za Božího Mesiáše!“
On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a dodal, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen.
Všem pak řekl: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, den co den bere na sebe svůj kříž a následuje mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho.“

K ZAMYŠLENÍ

Slova o sebezapírání nepředstavují právě nejpopulárnější heslo. Ale Ježíš neříká jen to, že máme zapřít sami sebe. Mluví o cestě, která vede za ním. A to je cesta, která směřuje k Otci. Jen proto, že je to cesta dobra, a jen pro vynikající a s ničím nesrovnatelný cíl, ke kterému vede, má smysl se zapírat. Podobně to vidíme na Ježíšově životě. Cílem jeho života nebylo především trpět na kříži a zemřít. Cílem bylo naplnit to, k čemu ho poslal Bůh, jeho Otec. A to i v případě, že to byla cesta končící utrpením a smrtí. Ježíš patřil Otci. To mu bylo nade všechno. Křesťan je křesťanem tehdy, když ví, že nepatří jen sám sobě, ale Trojjedinému. A proto je schopen se vzdávat toho, co by ho Bohu odcizovalo a co by ho vedlo na cesty, které k němu nevedou.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

21. 6.

2 Král 17,5-8.13-15a.18

Mt 7,1-5

Komentář: 2 Král 17,5-8.13-15a.18
„Odvraťte se od svého špatného chování.“ Tato Boží výzva pro mne může být aktuální právě dnes. V čem bych měl usilovat o proměnu ve svém životě? Od čeho bych se měla odvrátit?

22. 6.

2 Král 19,9b-11.14-21.31-35a.36

Mt 7,6.12-14

Komentář: 2 Král 19,9b-11.14-21.31-35a.36
„Jedině ty, Hospodine, jsi Bůh.“ Ezechiáš staví svoji naději na Bohu a jeho naděje se naplní. I já si mohu každý den připomínat, že mám stavět na Hospodinu a v něj vkládat všechny své naděje.

23. 6.

2 Král 22,8-13; 23,1-3

Mt 7,15-20

Komentář: 2 Král 22,8-13; 23,1-3
Jóšijáh obnovuje smlouvu s Hospodinem. I já si potřebuji připomínat, že patřím Bohu, že jsem s ním uzavřel smlouvu, že na jeho dar spásy a lásku mám odpovídat svým jednáním – následováním…

24. 6. slavnost Narození sv. Jana Křtitele

Iz 49,1-6; Sk 13,22-26

Lk 1,57-66.80

Komentář: Iz 49,1-6
I služebník má právo na pochybnosti („Nadarmo jsem se namáhal, naprázdno…“), ale musí také vědět, u koho je jeho právo, kde hledat sílu k nesení Božího poslání.

25. 6.

2 Král 25,1-12

Mt 8,1-4

Komentář: 2 Král 25,1-12
Konec judské samostatnosti, zničení chrámu, národní katastrofa. Přesto pro Hospodinův lid vedla cesta dál. A tak může vést i pro mne, i pro mé blízké, i pro ty, kteří ztrácí naději, kteří jsou ponořeni do své bolesti, kteří potřebují povzbudit, dodat naději…

26. 6.

Pláč 2,2.10-14.18-19

Mt 8,5-17

Komentář: Pláč 2,2.10-14.18-19
„Volej svým srdcem k Hospodinu… vylévej jako vodu své srdce před tváří Páně…“ A to nejen v časech bolesti, ale i v časech dobrých. Právě dnes otevři své srdce Hospodinu, „vylej“ je před ním.