12. neděle v mezidobí - C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Hospodin je silou svého lidu, záštitou spásy svému pomazanému. Zachraň svůj lid, Hospodine, a žeh­nej svému dědictví, pas a nes je až navěky!

VSTUPNÍ MODLITBA

Svatý Bože, dej, ať jsme napl­něni úctou a láskou k tobě; vždyť ty nás stále miluješ, staráš se o nás jako Otec a nikdy nás nepřestáváš vést. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Tyto verše patří do části 12,9-13, kde se popisuje duchovní obroda národa. V 12,9 se říká, co Bůh učiní pro nepřátel­ské národy, kdežto v 12,10 to, co učiní ve prospěch vyvoleného lidu. Díky vylitému duchu (to je jasně mesiánské téma – Ez 11,19; 39,29; Joel 3,1-2) obyvatelé Jeru­zaléma pohlédnou s lítostí k tomu, kte­rého probodli. Čas spásy tedy závisí na záhadné smrti, která se podobá smrti Služebníka (Iz 52,13-53,12).

Zach 12,10-11

Toto praví Hospodin: „Na dům Davidův a na obyvatele Jeru­zaléma vyliji ducha milosti a prosby o slito­vání. Budou hledět na toho, kterého probodli, budou nad ním naříkat, jako se naříká nad jediným synem, budou nad ním lkát, jako se lká nad prvoro­zeným synem.
V onen den bude v Jeruzalémě veliký nářek, jako se naříká v Hadad-Rimmonu na megiddské pláni.“

ŽALM 63

Odpověď: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!

Bože, ty jsi můj Bůh, – snažně tě hle­dám, – má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo – jak vyprahlá, žíz­nivá, bezvodá země.
Tak toužím tě spatřit ve svatyni, – abych viděl tvou moc a slávu. – Vždyť tvá milost je lepší než život, – mé rty tě budou chválit.
Tak tě budu velebit ve svém životě, – v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. – Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, – plesajícími rty za­jásají ústa.
Neboť stal ses mým pomocníkem – a ve stínu tvých křídel jásám. – Má duše lne k tobě, – tvá pravice mě pod­pírá.

2. ČTENÍ

Jaké vztahy mezi námi a Bohem nastolí naše spojení s Kristem? Mezi námi a ostatními pokřtěnými? Připodob­nění Kristu z nás vytváří Boží děti, bra­try a sestry – tak je odstraněna jakákoli diskri­minace, jakékoli vědomí nadřaze­nosti.

Gal 3,26-29

Bratři! Vy všichni jste Boží děti skrze víru v Krista Ježíše, vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši.
A když patříte Kristu, jste tedy Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Moje ovce slyší můj hlas, praví Pán, já je znám a ony jdou za mnou. Aleluja.

EVANGELIUM

Kontrast mezi míněním lidí a vyzná­ním učedníků (ústy Petra) má zvý­raznit pravou identitu Ježíše. Na toto vyznání pak navazuje Petrovo poslání. Petr má být skalou, základem nového společenství (ne­zapomeňme však, že prapůvodní skalou je Kristus!). Petrovy klíče jsou znamením moci. Vyznání Krista otevírá učedníky k pochopení pravé tváře tohoto Mesiáše: Je to trpící Služebník. Jaké jsou důsledky pro život učedníka? Nekráčet před Kris­tem (určovat mu „přijatelný osud“), ale za ním.

Lk 9,18-24

Když se Ježíš o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: „Za koho mě lidé pokládají?“
Odpověděli: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, a jiní myslí, že vstal jeden z dávných proroků.“
Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“
Petr odpověděl: „Za Božího Me­siáše!“
On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a dodal, že Syn člověka bude muset mnoho tr­pět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen.
Všem pak řekl: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, den co den ber na sebe svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj ži­vot pro mě ztratí, zachrání si ho.“

K ZAMYŠLENÍ

Slova o sebezapírání nepředsta­vují právě nejpopulárnější heslo. Ale Ježíš ne­říká jen to, že máme zapřít sami sebe. Mluví o cestě, která vede za ním. A to je cesta, která směřuje k Otci. Jen proto, že je to cesta dobra, a jen pro vynikající a s ničím nesrovna­telný cíl, ke kterému vede, má smysl se zapírat. Podobně to vi­díme na Ježíšově životě. Cílem jeho ži­vota nebylo přede­vším trpět na kříži a zemřít. Cílem bylo naplnit to, k čemu ho poslal Bůh, jeho Otec. A to i v případě, že to byla cesta končící utrpením a smrtí. Ježíš patřil Otci. To mu bylo nade všechno. Křesťan je křesťanem tehdy, když ví, že nepatří jen sám sobě, ale Trojjedinému. A proto je schopen se vzdávat toho, co by ho Bohu odcizovalo a co by ho vedlo na cesty, které k němu ne­vedou.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

2 Král 17,5-8.13-15a.18

Mt 7,1-5

Komentář: Mt 7,1-5
Co ti vadí na partnerovi, na sou­sedech? A nemáš náhodou stejné chyby? Pak je na místě „nejprve vyndat ze svého oka“ tu nečistotu, abys byl schopný vidět druhého ne­zkresleně.

2 Král 19,9b-11.14-21.31-35a.36

Mt 7,6.12-14

Komentář: Mt 7,6.12-14
Co chcete, aby druzí dělali vám… celkem samozřejmé poučení? Popřemýšlej, jaké má dopady ve tvém životě!

2 Král 22,8-13; 23,1-3

Mt 7,15-20

Komentář: Mt 7,15-20
Hořekuješ nad tím, že tvoje skutky či slova jsou často špatné a zlé? Mnohem účinnější než „snaha o dobré činy“ je hledání kořenů svých postojů a reakcí: Proč jednáš právě tím způso­bem? A obrať se ke Kristu a popros o změnu srdce, kde tvoje reakce mají svůj původ.

Slavnost Narození sv. Jana Křtitele

Iz 49,1-6; Sk 13,22-26

Lk 1,57-66.80

Komentář: Iz 49,1-6
Na každého, kdo se snaží žít Boží slovo, přijde dřív či později únava, po­cit marnosti. Nebylo to jinak v životě Služebníka – v jeho ústech se však ne­našla jen slova vy­jadřující frustraci...

2 Král 25,1-12

Mt 8,1-4

Komentář: Mt 8,1-4
Jistý muž prosil o mocný a vidi­telný Boží čin. Bůh odpověděl, ale ji­nak – ten muž to však nepo­střehl a namítl: „Bože, kde je tvá moc?“ A Bůh odpověděl: „A kde jsou tvé oči a tvůj sluch?“

Pláč 2,2.10-14.18-19

Mt 8,5-17

Komentář: Mt 8,5-17
On vzal na sebe naše nemoci – úžasná útěcha! Nemusím je tedy nést sám, ale s vědomím, že někdo další je se mnou, protože „byl se mnou“.