12. neděle v mezidobí

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Hospodin je silou svého lidu, záštitou spásy svému pomazanému. Zachraň svůj lid, Hospodine, a žehnej svému dědictví, pas je a nes je až navěky!

VSTUPNÍ MODLITBA

Svatý Bože, dej, ať jsme naplněni úctou a láskou k tobě; vždyť ty nás stále miluješ, staráš se o nás jako Otec a nikdy nás nepřestáváš vést. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Těžce zkoušený Job přestává důvěřovat v Boží péči a moc. Na jeho stížnosti přichází jako odpověď Boží zjevení doprovázené slovem. Bůh připomíná Jobovi, že je jen člověkem s omezenými zkušenostmi (nebyl při stvoření světa: 38,4.19-21), znalostmi (38,5n.) a schopnostmi (lit. text). Liturgický text má tedy posloužit k dokreslení Boží svrchovanosti, potvrzené evangeliem.

Job 38,1.8-11

Hospodin odpověděl Jobovi z bouře a řekl:
„Kdo zahradil moře branami, když vytrysklo, vyšlo z lůna, když jsem je mraky oblékl jak šatem, temnotou (přikryl) jak plénkami, když jsem pro něj vylámal hranice a položil závoru s bránou? Řekl jsem: Až sem smíš přijít, ne dál, zde se má tříštit bujnost tvých vln.“

ŽALM 107

Odpověď: Oslavujte Hospodina, neboť jeho milosrdenství trvá navěky.

Pustili se po lodích na moře, – sháněli obchody po širých vodách. – Viděli Hospodinova díla – a na širém moři jeho divy.
Rozkázal a vyvolal bouřlivý vítr, – který do výše vzdouval vlny. – Stoupali až k nebi, sestupovali do propastí, – jejich duše se třásla v nebezpečí.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu – a on je z jejich úzkostí vysvobodil. – Uklidnil bouři v tichý vánek – a utišily se mořské vlny.
Radovali se, že se uklidnily, – a dovedl je do vytouženého přístavu. – Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, – za jeho divy k dobru lidí.

2. ČTENÍ

Pavel se musel opakovaně potýkat s lidmi, kteří podemílali jeho autoritu. Korinťanům proto připomíná, že na prvním místě je třeba se dívat na spolubratry a spolusestry jako na znovuzrozené Boží děti, „nové stvoření v Kristu“ (i když na první pohled „lidským očím“ není nic patrné). A nové stvoření – nový životní styl: nasadit se ne pro sebe, ale pro Krista.

2 Kor 5,14-17

(Bratři a sestry!) Kristova láska nás nutí k tomuto úsudku: Jeden umřel za všecky, umřeli tedy všichni; a umřel za všecky, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých.
Proto my od nynějška nikoho neposuzujme podle lidských měřítek. A třebaže jsme Krista kdysi posuzovali podle lidských měřítek, teď už to neděláme. Když se tedy někdo stal křesťanem, je to nový tvor. To staré pominulo, nové nastoupilo.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Veliký prorok povstal mezi námi, Bůh navštívil svůj lid. Aleluja.

EVANGELIUM

Po řeči v podobenstvích Marek předkládá čtyři zázraky (4,35-5,43), které budí zdání, že se jedná o kázání s názvem: Kdo je Ježíš. První zázrak ukazuje Krista jako vládce nad vodami. Mořské vody, jakožto nespoutatelný živel člověku nebezpečný, byly považovány za sídlo démonických sil. Vládnout nad mořem tedy znamenalo ovládat síly zla.

Mk 4,35-41

Jednoho dne večer vybídl Ježíš své učedníky: „Přeplavme se na druhý břeh!“ Rozpustili tedy zástup a vzali Ježíše s sebou, tak, jak byl na lodi. Také jiné lodi jely s ním.
Tu se strhla velká větrná bouře. Vlny dorážely na loď a ta se už plnila vodou. On však ležel na zádi lodi na polštáři a spal. Vzbudili ho a řekli mu: „Mistře, je ti to jedno, že hyneme?“ Probudil se, pohrozil větru a poručil moři: „Mlč! Buď zticha!“ A vítr ustal a zavládlo úplné ticho.
Jim pak řekl: „Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?“ Padla na ně bázeň, veliká bázeň, a říkali si mezi sebou: „Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře?“

K ZAMYŠLENÍ

Zkušenost člověka se skutečností zla je konstantou naší lidské existence. Ve chvílích této nepříjemné konfrontace častokrát selháváme ve své důvěře v Boží moc. Bůh se nám zdá být vzdálený a cizí. Dnešní úryvek evangelia nás však zve, abychom i v nepořádku a těžkostech našich osobních dějin objevili Boží přítomnost, abychom Boha jednoznačně poznali jako jednajícího. Všemohoucí Bůh má dost moci, aby temnotu obrátil ve světlo, aby bouři přivedl k pokoji. Stačí jedno jediné slovo. Zlo je reálné, dramaticky je zakoušíme v životních bouřích. Je však zároveň velkou příležitostí pro nás, abychom se v důvěře obraceli k Bohu. Namísto ztráty víry a pochybností abychom takové bouře využili jako šance pro upevnění své víry a pro zakoušení Boží velikosti.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

26. 6.

2 Král 17,5-8.13-15a.18

Mt 7,1-5

Komentář: Mt 7,1-5
Je to jednoduché a neúprosné: poměřit poctivě vlastní život měřítkem, které kladu na bližního, když s ním nesouhlasím nebo když mám za to, že dělá něco špatného. V tu chvíli mám šanci vidět sám na sobě věci, které vidět nechci, ale vidět mám.

27. 6.

2 Král 19,9b-11.14-21.31-35a.36

Mt 7,6.12-14

Komentář: Mt 7,6.12-14
Těsná brána neznamená jen bolest a trápení. Ale je třeba ji najít a snažit se vejít – nestačí nechat se jen unášet davem, v němž se chce člověk třeba ztratit. Jinak řečeno: každý je za volbu své cesty zodpovědný.

28. 6.

2 Král 22,8-13; 23,1-3

Mt 7,15-20

Komentář: Mt 7,15-20
Ovoce není vidět hned a to nás někdy mate. Chceme-li ale soudit podle ovoce, musíme se vyhnout rychlým nebo překotným soudům. A to nám může prospět.

29. 6. Slavnost sv. Petra a Pavla

Sk 12,1-11

Mt 16,13-19

Komentář: Sk 12,1-11
Modlitba církevní obce a úkol, který měl Petr teprve před sebou – to byl zřejmě důvod, proč byl v tuto chvíli osvobozen. Byl zachráněn pro úkol, který pro něho Bůh měl, tedy pro církev i pro její misii, ne sám pro sebe.

30. 6.

2 Král 25,1-12

Mt 8,1-4

Komentář: Mt 8,1-4
„Chceš-li, můžeš!“ To nebyla pojistka pro případ nezdaru, ale uznání Ježíšovy svrchovanosti. Ani dnes nemá vnitřní postoj toho, kdo prosí, vypadat jinak.

1. 7.

Pláč 2,2.10-14.18-19

Mt 8,5-17

Komentář: Mt 8,5-17
Víra není nástrojem k tomu, aby Bůh splnil naše přání. Je to cesta, na které se můžeme s Ježíšem a s naplněním Božích slibů setkat.