12. neděle v mezidobí

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Hospodin je silou svého lidu, záštitou spásy svému pomazanému. Zachraň svůj lid, Hospodine, a žehnej svému dědictví, pas je a nes je až navěky!

VSTUPNÍ MODLITBA

Svatý Bože, dej, ať jsme naplněni úctou a láskou k tobě; vždyť ty nás stále miluješ, staráš se o nás jako Otec a nikdy nás nepřestáváš vést. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Liturgický úryvek je třeba zařadit do širšího rámce: Jeremiáš se cítí být s-veden (anebo pod-veden) Hospodinem (20,7) a proklíná den, kdy se narodil (20,14). Zakouší totiž neúspěch, opuštěnost, ba dokonce příkoří kvůli hlásání Božího slova. A uprostřed toho se vznáší jeho modlitba důvěry: ví, že Hospodin je po jeho boku jako ten silnější, který chrání ubožáka. Právě toto vědomí mu dává jistotu ve vyslyšení: proto může vyslovit i hymnus chvály (v. 13).

Jer 20,10-13

Jeremiáš řekl: Slyšel jsem nepřátelské umlouvání mnohých: „Hrůza ze všech stran! Udejte ho! Udáme ho!“ I ti, kteří se mnou žili v přátelství, číhají na můj pád: „Snad se dá svést a zmocníme se ho a pomstíme se na něm!“
Ale Hospodin je se mnou jako silný bojovník; proto ti, kteří mě stíhají, padnou a nic nesvedou. Velmi budou zahanbeni, neboť ničeho nedosáhnou; bude to věčná hanba, nezapomene se na ni.
Hospodine zástupů, který zkoušíš spravedlivého, který vidíš ledví i srdce, kéž uzřím tvou pomstu nad nimi, neboť tobě jsem svěřil svou při.
Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, že vysvobodil život ubohého z ruky zlosynů!

ŽALM 69

Odpověď: Vyslyš mě, Bože, ve své veliké lásce!

Pro tebe, Bože, jsem snášel potupu, – pohana pokryla mou tvář. – Svým bratrům stal jsem se cizincem, – synům své matky neznámým. – Neboť mě stravuje horlivost pro tvůj dům, – padají na mě urážky těch, kdo tě urážejí.
Já se však, Hospodine, obracím modlitbou k tobě – v čas milosti, Bože! – Vyslyš mě ve své veliké lásce, – věrně mi pomoz! – Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, – obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.
Uvědomte si to, ubožáci, a radujte se; – pookřejte v srdci vy, kdo hledáte Boha! – Neboť Hospodin slyší chudáky, – nepohrdá svými vězni. – Nechť ho chválí nebe a země, – moře a vše, co se v nich hýbe.

2. ČTENÍ

Adam – starý člověk, Kristus – člověk nový. Adam přináší smrt, Kristus však život a milost. Tento dar života je dokonce neskonale účinnější než hřích a jeho následky, vždyť proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; avšak tím spíše zahrnula mnohé Boží milost (5,15).

Řím 5,12-15

(Bratři a sestry!) Jako skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili… Hřích ovšem byl na světě už před Zákonem – jenomže kde není žádný zákon, tam se hřích nepřičítá. Přesto smrt uplatňovala svou moc od Adama do Mojžíše i nad lidmi, kteří se neprohřešili nějakým podobným přestoupením jako Adam. Tento Adam je protějškem toho, který měl přijít.
Ale s Božím darem není tomu tak, jak to bylo s proviněním. Kvůli provinění jednoho ovšem celé množství propadlo smrti. Ale ještě tím hojněji se celému množství lidí dostalo Boží přízně a milostivého daru prostřednictvím jednoho člověka, Ježíše Krista.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Duch pravdy vydá o mně svědectví, praví Pán; vy také vydávejte svědectví. Aleluja.

EVANGELIUM

Téma utrpení a pronásledování kvůli Božímu slovu je centrální i v evangeliu, kde se třikrát opakuje jako motto „nebojte se“. Strach je totiž závažnou překážkou při hlásání evangelia a vydávání svědectví. Kristus však poskytuje „lék“ na strachování a nejistotu: Otec vidí – a zasáhne v pravý čas.

Mt 10,26-33

Ježíš řekl svým apoštolům: „Nebojte se lidí. Nic není tak tajného, že by to nebylo odhaleno, a nic skrytého, že by to nebylo poznáno. Co vám říkám ve tmě, povězte na světle, a co se vám šeptá do ucha, hlásejte ze střech!
A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo – duši zabít nemohou. Spíše se bojte toho, který může zahubit v pekle duši i tělo. Copak se neprodávají dva vrabci za halíř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. U vás však jsou spočítány i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se tedy: Máte větší cenu než všichni vrabci.
Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi; ale každého, kdo mě před lidmi zapře, zapřu i já před svým Otcem v nebi.“

K ZAMYŠLENÍ

Třikrát slyšíme v dnešním úryvku z evangelia slovo „nebojte se!“. Proč asi? Byli tehdejší Ježíšovi bližní víc než my nakloněni obavám a ke hledání všemožných životních jistot? Když se podíváme na dnešní oblibu horoskopů, kartářek, kouzelných léků a léčitelů a na všechny, kdo těží ze strachu lidí z budoucnosti, sotva můžeme odpovědět kladně. Strach a nejistota jsou nemilými průvodci života a mnohé životní cesty lidí zle deformují. Ježíš nám ale neslibuje šťastný život bez jakýchkoliv potíží. Dává nám jinou jistotu, že máme u Boha nesmírnou cenu, že nemusíme pochybovat o jeho zájmu o nás a že Boha nikdo neobelže, i kdyby třeba lží získal na svou stranu celý svět.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

20. 6.

Gn 12,1-9

Mt 7,1-5

Komentář: Mt 7,1-5
Co ti vadí na partnerovi, na sousedech? A nemáš náhodou stejné chyby? Pak je na místě „nejprve vyndat ze svého oka“ tu nečistotu, abys byl schopný vidět druhého nezkresleně.

21. 6.

Gn 13,2.5-18

Mt 7,6.12-14

Komentář: Mt 7,6.12-14
Bůh tedy chce jen málo lidí v nebi? Jistě ne! Ale do nebe vede cesta podle jeho slova, ne podle lidské většiny. Na to si musím dát pozor.

22. 6.

Gn 15,1-12.17-18

Mt 7,15-20

Komentář: Mt 7,15-20
Poznáte je po ovoci – zásada jednoduchá, uplatnitelná na mnoha rovinách (životnosti svých zásad duchovního života, rozlišování povolání, působení hlasatelů evangelia, nových „zjevení“ a mimořádných jevů). Ale ve skutečnosti je to zásada použitelná jen po delším časovém údobí. Nicméně prozatím mohu mít za jisté, že mám hledat ovoce evangelia, a ne „krásná kázání“ či senzační zážitky.

23. 6.

Gn 16,1-12.15-16

Mt 7,21-29

Komentář: Mt 7,21-29
Nemáme někdy pocit, že se náš život „sype a hroutí“? Pokud ano, nemusíme před skutečností utíkat a zavírat oči, ale postavit základy…

24. 6. Slavnost Narození sv. Jana Křtitele

Iz 49,1-6

Lk 1,57-66.80

Komentář: Iz 49,1-6
Na každého, kdo se snaží žít Boží slovo, přijde dřív či později únava, pocit marnosti. Nebylo tomu jinak ani v životě Služebníka – v jeho ústech se však nenašla jen slova vyjadřující frustraci…

25. 6.

Gn 18,1-15

Mt 8,5-17

Komentář: Mt 8,5-17
Odpověď obdivuhodná také proto, že pro tohoto vojáka Kristovo slovo nezůstává abstraktní: je tak skutečné a spolehlivé jako některé „jistoty“ z každodenního života. Dokázal bys formulovat pomocí nějakých skutečností z běžného života, jak si představuješ „účinnost“ Kristova slova?