5. 3. 2006

1. neděle postní

Už jsme zase vstoupili do doby postní. To je privilegovaný čas. Boží Duch nás zve na poušť. Na tomto místě, kde vše ostatní utichá a kde není nic, se učíme naslouchat jeho hlasu, obrátit se k němu a poznat ho jako Jediného. Ticho pouště je nezbytné, pomůže nám také rozpoznat jednání a nástrahy Božího nepřítele. Postní doba je pozváním do ticha. Víme, že liturgie nás oslovuje bohatstvím forem a projevů. Jedním z nich, jako její součást, je také posvátné mlčení, ticho, ve stanoveném čase: „Při úkonu kajícnosti a po výzvě k modlitbě se jednotlivci v duchu usebírají; po čtení nebo homilii krátce rozjímají o tom, co slyšeli; po přijímání pak ve svém srdci chválí Boha a modlí se. Je chvályhodné zachovávat mlčení v kostele, v sakristii a v prostorách k nim přilehlých už před začátkem bohoslužby, aby se všichni zbožně a řádně disponovali k jejímu slavení (Všeobecné pokyny ke III. vydání římského misálu, č. 45). Jak s tichem a mlčením nakládáme při liturgii a v prostoru chrámu?

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Vyslyším ho, až mě bude vzývat, budu při něm v tísni, zachráním ho a oslavím, nasytím ho dlouhým věkem.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, ty nám dáváš milost, abychom se čtyřicet dní připravovali na Velikonoce; prosíme tě, ať v postní době hlouběji pronikneme do tajemství Kristova vykupitelského díla a stále opravdověji z něho žijeme. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ

Po pádu do hříchu lidé propadávají stále víc svévoli. Této lavině hříchu učiní přítrž potopa, která je tak předobrazem očišťujících vod křtu. Bůh pak dává pocítit nově svoji blízkost: uzavírá svoji smlouvu s celým tvorstvem. Tato smlouva je ve skutečnosti jednostranným Božím závazkem, který je čistým darem, bez jakýchkoli požadavků.

Gn 9,8-15

Toto řekl Bůh Noemovi i jeho synům: „Uzavírám smlouvu s vámi i s vašimi potomky, a se všemi živými tvory u vás: s ptáky, s veškerou krotkou i divokou zvěří země, se vším, co vyšlo z archy, se všemi živočichy země. Uzavírám s vámi smlouvu: Nic, co má tělo, nebude už zahubeno vodou potopy, už nepřijde potopa, aby zpustošila zemi.“
Bůh dodal: „Toto je znamení smlouvy, které zřizuji mezi sebou a vámi i mezi každým tvorem u vás na budoucí pokolení: Kladu do mraků svou duhu a ta bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Když nakupím nad zemí mraky a v mracích se objeví duha, vzpomenu si na svoji smlouvu, která je mezi mnou a vámi a mezi každým živým tvorem, který má tělo. Voda už nevzroste k potopě, aby zahubila každé tělo.“

ŽALM 25

Odpověď: Všechno tvé jednání, Hospodine, je láska a věrnost pro ty, kdo plní tvou smlouvu.

Ukaž mi své cesty, Hospodine, – a pouč mě o svých stezkách. – Veď mě ve své pravdě a uč mě, – neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.
Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, – na své milosrdenství, které trvá věčně. – Pamatuj na mě ve svém milosrdenství – pro svou dobrotivost, Hospodine!
Hospodin je dobrý a dokonalý, – proto ukazuje hříšníkům cestu. – Pokorné vede k správnému jednání, – pokorné učí své cestě.

2. ČTENÍ

Autor chce svým listem povzbudit pronásledované křesťany, kteří zakoušejí podobný úděl jako samotný Ježíš. Před jejich oči se proto staví příklad Kristova utrpení, které má být pro ně posilou a zdrojem vytrvalosti. Vždyť jeho utrpení i smrt jsou pramenem smíření, čistého svědomí, spásy, tj. nového života v Duchu.

1 Petr 3,18-22

Milovaní! Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život. V tom duchu šel a přinesl zprávu duším uvězněným. Oni kdysi nechtěli poslechnout, když Bůh v Noemově době shovívavě vyčkával, zatímco se stavěla archa. Jen několik osob, celkem osm, se v ní zachránilo skrze vodu.
Voda, která (tehdy byla) předobrazem křtu, i vám nyní přináší spásu. Ne že by (křest) smýval špínu z těla, ale vyprošuje nám, aby bylo čisté naše svědomí, a působí to zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
On se odebral do nebe, je po Boží pravici a jsou mu podřízeni andělé, mocnosti i síly.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.

EVANGELIUM

Nový Adam přináší pokoj a soulad, který byl narušený hříchem starého Adama. To se ukazuje nově nastolenou harmonií mezi člověkem a „divokými zvířaty“, podobně jako v ráji (Gn 2; Iz 11). Boží vláda čili Boží přítomnost v moci je nyní mimořádným způsobem blízko. Klíčem ke vstupu do tohoto království je obrácení: obrat od sebe k Bohu, od sebedůvěry k víře v Ježíše Krista, od cest vlastních k cestám evangelia.

Mk 1,12-15

Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili.
Když byl Jan (Křtitel) uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu.“

K ZAMYŠLENÍ

Evangelium Ježíše Krista, Syna Božího (Mk 1,1). Víra v něho není pouhým souhlasem rozumu s pravdou, kterou on říká, víra znamená spolehnout se na toho, který mi tu pravdu říká. Problémem víry není tvrzení, že Ježíš Kristus byl nebo nebyl, že je nebo není, problémem je mé rozhodnutí, jaký tip vztahu jsem připraven spolu s ním navázat. Věřit znamená milovat Ježíše a nechat ho cele vstoupit do vlastního života. Evangeliu věřím, když se potom, co jsem si přečetl nějaký jeho úryvek, svěřím Ježíšovi a s důvěrou ho prosím, abych dokázal přijmout zvláštní dar jeho povolání v mém životě a dnes realizovat to, čím mne ve svém slovu inspiroval. Tehdy jsem se obrátil a tehdy se i ke mně přiblížilo Boží království.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

6. 3.

Lv 19,1-2.11-18

Mt 25,31-46

Komentář: Mt 25,31-46
Potkat Krista v potřebném člověku neznamená idealizovat si ho. Ale je to vždy velká šance „dotknout“ se Krista ve chvíli, kdy se svou pomocí „dotýkáme“ potřebného člověka. A je to mnohdy příležitost k vděčnosti za to, že se máme o co dělit, že máme čím pomoci.

7. 3.

Iz 55,10-11

Mt 6,7-15

Komentář: Mt 6,7-15
Je pro mne modlitba Otče náš skutečně vzorem mých modliteb, vzorem toho, oč mám v modlitbě usilovat a jak se v ní mám vůči Bohu stavět, nebo je to jen opakovaná „říkanka“, kterou používám jako jakési „platidlo“, abych u Boha dosáhl svého?

8. 3.

Jon 3,1-10

Lk 11,29-32

Komentář: Lk 11,29-32
Slyšet Ježíšovo slovo v evangeliu, obrátit se – to je to, oč jde v prvé řadě a co nemůže být ničím nahrazeno. Co si lidé žádají vidět a zažít je dnes stejně málo významné, jako to bylo za doby Ježíšovy.

9. 3.

Est 4,17n.p-r.aa-bb.gg-hh

Mt 7,7-12

Komentář: Mt 7,7-12
Nejen prosit, ale také pevně věřit, že Bůh dává pouze dobré dary, ne něco pro člověka nebezpečného nebo zlého – to jsou předpoklady modlitby skutečně křesťanské.

10. 3.

Ez 18,21-28

Mt 5,20-26

Komentář: Mt 5,20-26
Výzva k úzkostlivému hledání, zda jsme přece jen nějak nezhřešili? Ne, ale výzva k pohledu do hloubky našeho nitra. Nejde jen o to, co bližním děláme, jde o to, jaký k nim máme ve svém nitru skutečný vztah. Až tam má změna našeho smýšlení dosáhnout a přiblížit se vztahu, jaký má k člověku Bůh. A ten ho nesmírně miluje.

11. 3.

Dt 26,16-19

Mt 5,43-48

Komentář: Mt 5,43-48
Být dokonalý jako nebeský Otec? Jde to? A nebyla by v té snaze pýcha? Ne, je to jediný možný směr, kterým se má snaha křesťana po celý život ubírat, i když jde tou cestou pomalu a kulhavě.