1. neděle adventní – cyklus A

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

K tobě pozvedám svou duši, Hospodine, můj Bože, v tebe důvěřuji, kéž nejsem zahanben, ať nade mnou nejásají moji nepřátelé. Vždyť nikdo z těch, kdo v tebe doufají, nepadne do hanby.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, očekáváme příchod našeho Pána Ježíše Krista a prosíme tě: posiluj naši vůli, ať konáme spravedlivé skutky a připravujeme se na setkání s ním, abychom v den soudu stáli po jeho pravici a vešli do nebeského království. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ

Toto slovo spásy je z konce 8. století př. Kr., kdy judskému království hrozilo nebezpečí syroefraimské a posléze asyrské expanze. Prorok neočekává záchranu od lidí, od politického umění či vojenské moci, ale od Boha, který naplňuje chrám svou velebností (Iz 6,3.4). S jistotou v toto Boží přislíbení Izrael může a má už teď kráčet v Hospodinově světle, tj. v Boží spasitelné přítomnosti (v. 5; Ž 89,16).

Iz 2,1-5

Obsah vidění Izaiáše, syna Amosova, o Judovi a Jeruzalému.
Stane se v posledních dnech: Pevně bude stát hora s Hospodinovým domem na vrcholu hor, vyvýšena nad pahorky. Budou k ní proudit všechny národy, budou k ní putovat četné kmeny a řeknou:
„Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! Ať nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!“ Ze Siónu vyjde nauka, z Jeruzaléma Hospodinovo slovo.
Soudit bude národy, rozsuzovat četné kmeny, že zkují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože. Nezdvihne již meč národ proti národu, válce se již nebudou učit.
Jakubův dome, vzhůru, choďme v Hospodinově světle!

ŽALM 122

Odpověď: Do domu Hospodinova půjdeme s radostí.

Zaradoval jsem se, když mi řekli: – „Do domu Hospodinova půjdeme!“ – Už stojí naše nohy – v tvých branách, Jeruzaléme!
(Tam vystupují kmeny, – kmeny Hospodinovy, – jak to zákon přikazuje Izraeli, – aby chválil Hospodinovo jméno. – Tam stojí soudní stolce, – stolce Davidova domu.
Vyprošujte Jeruzalému pokoj: – ať jsou v bezpečí, kdo tě milují, – ať vládne mír v tvých hradbách, – bezpečnost v tvých palácích!)
Kvůli svým bratřím a přátelům – budu říkat: Pokoj v tobě! – Kvůli domu Hospodina, našeho Boha, – budu ti přát štěstí.

2. ČTENÍ

Nyní nastal čas! Jaký čas? Je tu doba mimořádné šance: probudit se ze spánku a nově přijmout světlo do svého života. Toto světlo nového života je teď blíž než při okamžiku křtu. Tento přijatý život ve světle se může nově rozzařovat den za dnem. Každý den je šance znovu přijmout zář nového života, a tak zapudit temnotu hříchu ve všech jejích podobách. Světlo nového života umožňuje odolávat hříšným sklonům, které jsou dosud ve tmě („tělo“ v. 14).

Řím 13,11-14

(Bratři a sestry!) Víte, jaký je nyní čas: že vám už nastala hodina, kdy je třeba se probrat ze spánku. Neboť nyní je nám spása blíže než tehdy, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla. Veďme počestný život jako ve dne; ne v hodováních a pitkách, ne v necudnostech a prostopášnostech, ne ve sváru a závisti. Ale oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo tak, že by to vyvolávalo žádosti.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Pane, ukaž nám své milosrdenství a dej nám svou spásu! Aleluja.

EVANGELIUM

Evangelium je převzato z tzv. apokalyptické řeči (Mt 24-25), tj. řeči o posledních událostech. Tak jako před potopou lidé neočekávali žádnou nenadálou událost a jejich pohled byl zaměřen pouze na věci viditelné a zakusitelné, podobně je tomu i před druhým Kristovým příchodem. Proto se nikdo nemůže uklidňovat životním stylem druhých, nikdo se nesmí nechat svést tím, že ostatní lidé žijí „nepřipraveni“, zaměstnáni jen záležitostmi pozemského života. Pán přijde tehdy, když lidé budou prožívat běžné události: práci na poli nebo u mlýnku. Pán přijde znenadání jako zloděj!

Mt 24,37-44

Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Syn člověka, bude to právě tak jako v době Noemově: Jako totiž v době před potopou lidé jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nic netušili, až přišla potopa a všechny zachvátila, právě tak to bude, až přijde Syn člověka.
Tehdy budou dva na poli: jeden z nich bude vzat, druhý ponechán; dvě budou mlít na obilném mlýnku: jedna bude vzata, druhá ponechána.
Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, jistě by byl vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“

K ZAMYŠLENÍ

Velmi často bereme život do svých rukou. Chceme být soběstačnými. Býváme natolik zaměstnáni sami sebou, že se ke všem a ke všemu kolem nás stáváme netečnými a uzavřenými. Bůh naopak vychází ze sebe, aby nás potkal. Všechno, co stvořil, dal k dispozici nám. V Kristu se zřekl sám sebe i svého majestátu. Zcela se nám otevřel. Je to velká výzva. On zná a chápe naše obtíže spojené s úsilím o změnu našich postojů. Stačí mu naše upřímné rozhodnutí hledat ho a důvěra v jeho lásku. Chce přijetí. S jistotou nás pak najde a přijde k nám.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

29. 11.

Iz 2,1-5 nebo Iz 4,2-6

Mt 8,5-11

Komentář: Iz 2,1-5
Na počátku adventu jsem zván(a) k rozhodnutí: Vystoupit na Hospodinovu horu, učit se jeho stezkám, chodit v Hospodinově světle – jak to konkrétně uskutečním v letošním adventu?

30. 11. svátek sv. Ondřeje

Řím 10,9-18

Mt 4,18-22

Komentář: Mt 4,18-22
Ondřejovo rozhodnutí následovat Krista proměnilo celý jeho život. Stejně tak se mohu a mám i já nechat proměňovat Kristem, jeho slovem, jeho Tělem, následováním jej.

1. 12.

Iz 25,6-10a

Mt 15,29-37

Komentář: Iz 25,6-10a
Jsem zván(a) k důvěřování, k doufání v Hospodina. Z vytrvalé důvěry pak vyrůstá radost z jeho spásy, z jeho blízkosti, z hostiny, kterou pro nás chystá.

2. 12.

Iz 26,1-6

Mt 7,21.24-27

Komentář: Iz 26,1-6
Bůh jako dárce vítězství, ochrany, jistoty, bezpečí. Stojím o tyto jeho dary? Nesnažím si to vše zajistit sám, sama?

3. 12.

Iz 29,17-24

Mt 9,27-31

Komentář: Iz 29,17-24
„Z temnoty a mlhy prohlédnou oči slepých“ – povzbuzení třeba i pro mne, když nevidím svou další cestu, když mi moje problémy přerůstají přes hlavu, když se nacházím ve tmě…

4. 12.

Iz 30,19-21.23-26

Mt 9,35 – 10,1.5-8

Komentář: Iz 30,19-21.23-26
„Bůh se jistě smiluje nad tebou“ – záleží jen na mně, zda o jeho smilování stojím, zda stojím o jeho vedení: „toto je cesta, jděte po ní“.