Papež Jan Pavel II.

Jan Pavel II. - rakev s otevřenou Biblí, kterou listoval vítr...

Papež Jan Pavel II.
Původním jménem Karol Wojtyla
* 18. května 1920 - Wadowice - Polsko + 2. dubna 2005
V papežském úřadě byl od 16. října 1978 do 2. dubna 2005.
Byl to první slovanskyý a zároveň první neitalský papež od roku 1522.
Papež Jan Pavel II. patřil k nejvýznamnějším postavám 20. století.

Když mu byla 16. října roku 1978 po papežské volbě položena otázka: "Přijímáš?", odpověděl: "Poslušen ve víře Krista, svého Pána, a s důvěrou v Matku Kristovu a Matku církve, přes všechny tak velké obtíže, přijímám." Svou službu římského biskupa a pastýře univerzální církve pak následně zahájil slovy:

"Nebojte se!
Otevřete, ba přímo rozrazte dokořán brány Kristu!
Otevřete svá srdce, své životy, své pochybnosti,
těžkosti, své radosti a city jeho spásné moci
a dejte mu vstoupit do svých srdcí.
Nebojte se! Kristus ví, co je v člověku.
Jedině on to ví ... !"

Jan Pavel II. - stručný životopis

Karol Józef Wojtyla, pozdější papež Jan Pavel II., se narodil 18. května 1920 ve Wadowicích u Krakova (Polsko). Jeho otec byl důstojník, matka v domácnosti. Karolův bratr Edmund byl o čtrnáct let starší. Jeho mladší sestra Olga zemřela jako malinká šest let předtím.

Roku 1929 mu zemřela matka, 1932 zemřel i jeho bratr, který byl lékařem a nakazil se při epidemii. 1938 se Karol Wojtyla zapsal na Filozofickou fakultu Jagellonské univerzity v Krakově. Zde roku 1940 poznal Jana Tyranowského, který ho uvedl ho do studia mystiků. 1. listopadu téhož roku začal pracovat v kamenolomu Zakrzówek, aby se tak vyhnul deportaci do nacistického Německa, které už rok okupovalo Polsko. 1941 mu zemřel otec. Během jara 1942 byl přeložen do továrny Solvay.

V říjnu 1942 začal navštěvovat tajné kurzy Teologické fakulty Jagellonské univerzity. 29. února 1944 ho porazil nákladní automobil a byl hospitalizován. 1. listopadu 1946 byl vysvěcen na kněze. Roku 1946 odjel do Říma, aby pokračoval ve studiích na papežské univerzitě Angelicum. 1947 složil licenciátní zkoušku z teologie a během léta cestoval po Francii, Belgii a Holandsku. 1949 obhájil doktorskou práci Nauka o víře podle svatého Jana od Kříže. Vrátil se pak do Krakova, kde působil jako kněz – kaplan. V říjnu 1953 začal přednášet katolickou sociální etiku na Teologické fakultě Jagellonské univerzity. 1953 byl habilitován a stal se docentem. V roce 1954 se stal profesorem v Krakovském semináři a na Katolické univerzitě v Lublinu. 28. září 1958 přijal biskupské svěcení. 1962 se odebral do Říma, kde se účastnil zasedání 2. vatikánského koncilu. 1963 byl jmenován krakovským arcibiskupem. 1969 přijal od Pavla VI. titul „kardinála“.

Kardinál Karol Wojtyla byl zvolen papežem 16. října 1978. Přijal jméno Jan Pavel II. 4. března 1979 byla publikována jeho první encyklika „Redemptor hominis“. V červnu přijel na pastorační návštěvu Polska. V říjnu 1979 promluvil před Valným shromážděním OSN v New Yorku. V listopadu 1979 se setkal s patriarchou Dimitriem I. v Turecku. 13. května 1981 v 17:19 na náměstí sv. Petra spáchal na Jana Pavla II. atentát Turek Ali Agca. Po náročné operaci byl hospitalizován na poliklinice Gemelli. Rok po atentátu se v květnu 1982 se odebral na pouť do portugalské Fatimy, aby zde Panně Marii poděkoval za její mateřskou ochranu při atentátu. 25. 3. 1984 zasvětil a odevzdal svět a Rusko Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. 1986 navštívil římskou synagogu. 27. října 1986 předsedal v Assisi Světovému dni modliteb za mír. 26. srpna 1990 apeloval naléhavě na mírové uspořádání v zemích Perského zálivu po irácké invazi do Kuvajtu. 15. ledna 1991 zaslal prezidentovi USA Georgi Bushovi st. a iráckému prezidentovi Saddámu Husajnovi list, aby odvrátil válku v Perském zálivu.

1992 byl zveřejněn „Katechismus katolické církve“. 9. a 10. ledna 1993 předsedal v Assisi modlitebnímu setkání za mír v Evropě, zejména na Balkánu. 2002 vyhlásil apoštolským listem „Rosarium Virginis Mariae“ Rok růžence a přidal k této tradiční mariánské modlitbě pět „tajemství světla“. 14. a 15. srpna 2004 se odebral na pouť do Lurd, 5. září 2004 navštívil Loreto: jde o jeho poslední pouti.

30. ledna 2005 naposledy veřejně vedl tradiční nedělní modlitbu Anděl Páně. 1. února 2005 byl hospitalizován na poliklinice Gemelli, kde s přestávkami zůstal až do 10. března. 30. března 2005 se při generální audienci ukázal v okně Apoštolského paláce. Nebyl schopen promluvit, ale přesto požehnal tisícům poutníků, kteří se shromáždili na náměstí svatého Petra. Bylo to jeho poslední veřejné vystoupení. Jan Pavel II. zemřel 2. dubna 2005 ve 21:37. Byla to první sobota v měsíci a zároveň předvečer svátku Božího milosrdenství.

Jan Pavel II. žil necelých 85 let, papežem byl skoro 27 let.

27. 4. 2014 o neděli Božího milosrdenství byl ve Vatikánu papež Jan Pavel II. svatořečen.

Zpracováno podle knihy:
Slawomir Oder, Saverio Gaeta: Proč svatý?

Myšlenky Jana Pavla II.

Vzkříšení, život po smrti

Nebojte se! Moc Kristova kříže a vzkříšení je větší než veškeré zlo.
Člověk neexistuje pro smrt Lidské hledání života po smrti nalézá konečné naplnění v Kristově zmrtvýchvstání.
Pán života nezná zkázu smrti
Jak umíral Jan Pavel II., aneb poslední velikonoční pascha Karola Wojtyly

Velikonoce

Výraz "pokoj vám", v hebrejštině "shalom", obsahuje a shrnuje celé velikonoční poselství. "Pokoj vám," říká Ježíš, když vstupuje do Večeřadla, a opakuje tento pozdrav třikrát. Můžeme říci, že výraz "pokoj vám", v hebrejštině "shalom", obsahuje a shrnuje jistým způsobem celé velikonoční poselství. Pokoj je dar, který nabízí lidem vzkříšený Pán a který je plodem nového života, zahájeného jeho zmrtvýchvstáním.
Zmrtvýchvstání Ježíše Krista je klíčem k pochopení dějin člověka. Vítězství života nad smrtí je to, po čem každá lidská bytost touží. Všechna náboženství,zvláště velké náboženské tradice následované většinou asijských národů, vydávají svědectví o tom, jak hluboce je vepsána pravda o naší nesmrtelnosti do lidského náboženského vědomí. Lidské hledání života po smrti nalézá konečné naplnění v Kristově zmrtvýchvstání.
Nechme se uchvátit Zmrtvýchvstalým
Zmrtvýchvstáním Krista je definitivně obnoveno království spravedlnosti a lásky
Pán života nezná zkázu smrti
Boží milosrdenství je účinný lék

Jan Pavel II. a mládež

Poselství Jana Pavla II. mládeži k XVII. SDM v Torontu 2002 V této sekularizované době, kdy mnoho našich současníků myslí a žije, jako by žádný Bůh neexistoval, nebo jsou zlákáni takovými formami náboženství, které se vymykají zdravému rozumu, jste to právě vy, drazí mladí přátelé, kdo musíte znovu dát najevo, že víra je osobním rozhodnutím, které postihuje celý váš život. Ať je evangelium rádcem a kritériem všech vašich životních plánů a rozhodnutí!
Nemějte strach jít do ulic a na náměstí Nemějte strach jít do ulic a na veřejná místa a jako první apoštolové hlásat radostnou zvěst spásy na náměstích měst, městeček a vesnic. Teď není doba stydět se za evangelium (srv. Řím 1,16). Nyní je čas k tomu, aby bylo hlásáno ze střech (srv. Mt 10,27). Nemějte strach zpřetrhat životní způsoby založené na pohodlí a zvyku a odpovědět na výzvu tím, že budete dávat možnost poznat Krista i v moderním velkoměstě.
Přinášejte svým přátelům radost znásledování Ježíše Přinášejte svým přátelům radost z následování Ježíše. Kdo se s Ním setká, zakusí zvláštním způsobem, co znamená být šťastný – radost, která není založená na vlastnění něčeho nebo na zdání, ale zakořeněná v samotné existenci...
Viditelný svět je jako mapa, která zobrazuje nebe, věčný příbytek živého Boha. Viditelný svět je jako mapa, která zobrazuje nebe, věčný příbytek živého Boha. Učíme se vidět Stvořitele tím, že rozjímáme krásu jeho stvoření v tomto světě zářícím dobrotou, moudrostí a mocí všemohoucího Boha.

Bůh a my, Boží příchod, Vánoce

Ježíš se narodil, aby upevnil pouta mezi lidmi i národy Mužové a ženy třetího tisíciletí, vy, kteří máte hlad po spravedlnosti a míru, přijměte poselství Vánoc, které se dnes šíří ve světě! Ježíš se narodil, aby upevnil pouta mezi lidmi i národy, aby se v něm samém všichni stali bratry. Přišel proto, aby "zbořil přehradu, která je dělila, když na svém těle zrušil příčinu nepřátelství" (Ef 2,14), a aby udělal z lidstva jednu jedinou rodinu.
Bůh nás přichází navštívit, aby vedl naše kroky po cestách pokoje Z betlémské jeskyně se dnes zvedá naléhavá výzva, aby svět nepropadl nedůvěře, podezření, malomyslnosti, i když tragický jev terorismu zesiluje nejistoty a obavy.
Bůh se stal člověkem jako my, abychom se my stali jakýmsi způsobem tím, čím je on. Do tohoto tvrdého a hrubého světa náhle vstupuje laskavé a křehké Dítě Ježíš: Přichází osvobodit člověka zapleteného do sítě nenávisti a zotročeného sektářstvím a roztržkami. Přichází otevřít nové obzory. Boží syn dává vyrašit naději, že navzdory tolika těžkým obtížím nakonec vzejde na obzoru lidstva mír.

Předávání víry, evangelizace

Nemějte strach jít do ulic, teď není doba stydět se za evangelium Evangelium nesmí být ukrýváno ani ze strachu, ani z lhostejnosti. Nebylo přece přijato proto, aby bylo střeženo v soukromí. Musí být vystaveno na oči tak, aby lidé viděli jeho světlo...
Přinášejte svým přátelům radost z následování Ježíše Čím více budete pokornými nástroji v Božích rukou, tím účinnější bude vaše svědectví. Připravujte se pečlivě, abyste byli kvasem, solí a světlem mezi svými vrstevníky a v prostředí, ve kterém žijete. Přinášejte svým přátelům radost z následování Ježíše. Kdo se s Ním setká, zakusí zvláštním způsobem, co znamená být šťastný – radost, která není založená na vlastnění něčeho nebo na zdání, ale zakořeněná v samotné existenci
Výběr z encykliky Redemptoris missio Nejlepší služba spoluobčanům je hlásání evangelia, které jim umožňuje žít jako Boží děti, osvobozuje je od nespravedlnosti a poskytuje celkovou pomoc.Není úlohou církve působit přímo v oblasti hospodářské, technické nebo politické nebo aby hmotně přispívala k rozvoji. V podstatě jí jde o to, nabídnout národům "ne mít víc", ale "být víc" a přitom s evangeliem vyburcovat svědomí.
Misie je povinností všech pokřtěných
Výběr z encykliky Tertio millenio adveniente

Nemocní

Přehlížení nemocných Různé situace moderního života a egoismus hnízdící v našich srdcích nás příliš často vedou k přehlížení nemocných. Snad je podvědomě považujeme za jedince, kteří se nemohou aktivně podílet na rozvoji společnosti. A přestože nešetříme prostředky k jejich fyzickému uzdravení, stává se, že čas věnovaný návštěvám a poskytování úlevy lidem ležícím na lůžku utrpení považujeme za ztracený.
Fyzické zdraví není všechno
Světový den nemocných je připomínkou, abychom znovu objevili důležitou přítomnost trpících v křesťanském společenství
Komentář k Poselství k XIII. Dni nemocných

Víra, život z víry

Evangelní radost Evangelium je radostná zvěst a každá radostná zvěst je výzva k radosti. Co je to evangelium? Je to velké potvrzení světa a člověka, protože je to zjevení pravdy o Bohu. Bůh je pro člověka prvořadým zdrojem radosti a naděje. Právě takový Bůh, jakého nám zjevil Kristus. Bůh, který je Stvořitel a Otec, Bůh, který "tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný člověk nezahynul, ale měl život věčný" (Jan 3,16).
Každé ráno vzývejme Boha každé ráno otevřme pohled na každodenní život, na jeho radosti a na jeho úzkosti tím, že budeme vzývat Boha, aby nám byl nablízku a aby nás vedl svým slovem, které vlévá klid a milost.
Co se zdá beze smyslu, modlitbou získá význam Modlitbou prosíme Boha, aby odlesk věčnosti pronikl naším krátkým životem a naším konáním. Bude-li v nás přítomna božská milost, bude nad plynutím našich dnů zářit světlo, ubohost se stane slávou, co se zdá být beze smyslu, získá význam.
Citáty z knihy: Nebojme se pravdy „Technologický člověk“, aby žil v co největším blahobytu, vkládá veškerou důvěru a zájmy do rukou vědy a techniky. Má-li pak čelit osudové situaci nemoci, morálnímu utrpení nebo neúprosné smrti
- prožívá deziluzi a cítí trpkost. Z „technologického člověka“ se stává „člověk osamělý“ jelikož se cítí zlomený, ohrožený a poražený.
Odpuštění,aneb není míru bez spravedlnosti Není míru bez spravedlnosti, není spravedlnosti bez míru. Toto varování budu neúnavně opakovat těm, kdo z jakéhokoli důvodu chovají ve svém nitru nenávist, touhu po pomstě a po ničení.
Boží moudrost je lampa našich každodenních rozhodnutí
Za co se modlí papež?
Ježíšovo srdce

Duch svatý

Duch Boží působí i mimo hranice církve Duch svatý působí i přes viditelné hranice církve. Všude tam, kde se setkáváme s hodnotami pravdy, dobra a moudrosti i s nasazením pro zlepšení života lidské společnosti podle Božího plánu, se otevírají cesty ke spáse...
Duch svatý - novéna
Veselí a radost jsou plody Ducha

Ekumenismus, jednota církví

Nebojme se ekumenismu Čím více se přimkneme k Ježíši, tím více budeme schopni být blízko jeden druhému.
Rozdělení křesťanů má svou příčinu v hříchu Slibným impulzem ke zkrácení cesty k jednotě může být pouze odvážné přiznání vin a omylů, za které jsou křesťané nějakým způsobem zodpovědní.
Modlitba představuje duši ekumenického hnutí Protože smíření křesťanů „přesahuje lidské síly a dary“, modlitba dává výraz a naději, která nezklame a důvěru v Pána, který činí novou každou věc (srov. Řím 5,5; Zj 21,5). Avšak modlitbu musí doprovázet očištění mysli, citů a paměti. Tak se stane výrazem onoho „vnitřního obrácení“, bez něhož není pravý ekumenismus možný...
Obnovení jednoty je darem od Boha

Jan Pavel II. kněžím

List kněžím k Zelenému čtvrtku 2002 Je zapotřebí neustále dbát na dodržování správné rovnováhy, abychom nikdy neupadli do extrémů. Rigorizmus člověka drtí a odhání. Laxizmus člověka kazí a vytváří v něm falešné představy.
Na podzim 1942 jsem začal studovat v tajném semináři Stále více se mi z různých a doplňujících se úhlů ukazovala západní Evropa, poválečná Evropa, Evropa úchvatných gotických katedrál a zároveň Evropa ohrožená procesem sekularizace. Uvědomoval jsem si potřebu čelit hrozícímu nebezpečí prostřednictvím nových forem pastorace, otevřených v mnohem rozsáhlejší míře přítomnosti laiků.
Poselství ke dni modliteb za povolání Na počátku každé cesty povolání je Emmanuel, Bůh s námi. On nám zjevuje, že nejsme sami, když budujeme svůj život, protože Bůh kráčí s námi uprostřed našich záležitostí a chceme-li, navazuje s každým úchvatnou historii lásky, jedinečnou a neopakovatelnou a zároveň v souladu s lidstvem a celým vesmírem. Objevit, že Bůh je přítomen v naši vlastní historii, necítit se už jako sirotci, ale vědět, že máme Otce, kterému je možno se zcela svěřit.
Kněz - služebník milosrdenství
To konejte na mou památku. Jaká „památka“?
Historie mého kněžského povolání? Tu zná především Bůh.
Protože je kněz ve stálém styku s Božísvatostí, musí se stát svatým.

Postní doba

Poselství k postní době 1999 Postní doba, kterou máme před sebou, je dalším Božím darem. Chce nám pomoci, abychom znovu rozpoznali svoji přirozenost jakožto dětí stvořených a obnovených Otcovou láskou skrze Krista v Duchu svatém.
Poselství k postní době 2002 Postní doba, mimořádná příležitost k obrácení, je návratem ke kořenům víry.
Poselství k postní době 2003 Naše doba je bohužel poznamenána silným pokušením podléhat sobectví, které se v lidském srdci vždy pohotově probouzí. Ve společnosti a ve sdělovacích prostředcích je člověk často podněcován výzvami, které otevřeně či skrytě oslavují kulturu pomíjivosti a hédonismu.
Jak dojít k opravdové proměně života?
Křížové cesty - Koloseum

Maria

Mariánská úcta - vyváženě a bez ukracování Je nutné v mariánském učení vždy zachovávat nekonečný rozdíl, který existuje mezi lidskou osobou Mariinou a božskou osobou Ježíšovou. Přiznávání "maxima" Marii se nesmí stát normou mariologie. Ta musí vždy vycházet ze svědectví zvěstování o darech, jež Bůh Panně udělil na základě jejího mimořádného poslání.
Nová růžencová tajemství Přestože Jan Pavel II. podporuje tradiční formu modlitby růžence, je si vědom potřeby aktualizace této modlitby v současné církvi. Proto navrhl dalších 5 růžencových tajemství, tzv. "Tajemství světla", která jsou inspirována událostmi Kristova veřejného působení.
Maria, Matka jednoty křesťanů

Internet, sdělovací prostředky

Učinit z Internetu nové fórum evangelizace Chci vyzvat celou církev, aby odvážně vstoupila do této komunikační sítě, aby nyní stejně jako v minulosti velký úkol evangelizace a s ní spojené kultury učinily světu zřetelnou "Boží záři na tváři Kristově" (srov. 2Kor 4,6), říká Jan Pavel II.
Nebojte se médií Dějiny spásy jsou dějinami komunikace Boha s člověkem, lidská bytost je stvořena k Božímu obrazu a podobě, a vrcholem této komunikace je vtělení Slova. V této teologické perspektivě apoštolský list volá po zhodnocení moderních prostředků komunikace.
Církev a Internet O internetu dnes platí zvláště to, že přispívá k revolučním změnám v obchodování, ve výchově, v politice, v žurnalistice, ve vztazích mezi národy a kulturou, přispívá ke změnám týkajícím se nejen způsobu, jakým lidé komunikují, ale i toho, jak vnímají vlastní život.
Internet: nové fórum pro hlásání evangelia
Beze strachu zajeďme na hlubinu internetu

Různé

Pokud pravdu nemilujeme, nemůžeme ji najít Konzumní postoj nebere v úvahu celou pravdu o člověku. Jedná se spíše o únik před touto pravdou. Člověk je stvořen ke štěstí. Zajisté! Ale lidské štěstí není v žádném případě totožné s poživačností! Člověk orientovaný konzumním směrem ztrácí poživačností celkový rozměr vlastní lidskosti, ztrácí vědomí hlubšího smyslu života. Takto orientovaný vývoj zabíjí v člověku všechno, co je skutečně hluboce lidské.
K tragickým událostem 11.9.2001 Nemohu začít tuto audienci, aniž bych nevyjádřil hlubokou bolest nad teroristickými útoky, které během včerejšího dne zbrotily krví Ameriku, a které si vyžádaly tisíce obětí a obrovský počet zraněných. Tváří v tvář událostem tak nekvalifikovatelné hrůzy nelze než zůstat hluboce otřeseni. Připojuji se k těm, kteří v těchto hodinách vyjádřili své rozhořčené odsouzení a s důrazem znovu tvrdím, že cesty násilí nikdy nevedou k opravdovým řešením problémů lidstva. Včerejšek byl temným dnem dějin lidstva, úděsnou urážkou důstojnosti člověka.
Výzva k modlitbě za odpuštění teroristům Jan Pavel II. vyzval papež věřící, aby se modlili nejen za oběti, ale aby se jako křesťané modlili také o milosrdenství a odpuštění pro původce masakru z 11. září.
Novo millennio ineunte Apoštolský list papeže Jana Pavla II. na závěr Velkého jubilea roku 2000
Oddělení víry a životného stylu Sekularismus omezuje jakýkoliv plán, ať již společenský nebo individuální, na perspektivu pozemského blahobytu a prosazuje chápání svobody bez etických norem.
Boží milosrdenství je účinný lék;
Nebojte se! Otevřete své životy Kristově spásné moci...
Kristus je králem božské Lásky
Na téma rozvodů

Úmrtí papeže Jana Pavla II.

Na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu skončila mše za Jana Pavla II. Dvanáct mužů odneslo rakev s jeho ostatky do chrámu, kde byla bez účasti veřejnosti uložena do krypty. Největšího pohřbu v dějinách lidstva se zúčastnily statisíce poutníků, politici, králové i představitelé jiných církví. Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/zahranicni.asp?r=zahranicni&c=A050408_082819_zahranicni_lja

Jak umíral Jan Pavel II., aneb poslední velikonoční pascha Karola Wojtyly (Vzpomínky osobního sekretáře Jana Pavla II. Stanisława Dziwisze)
Svatopetrské náměstí a přilehlé ulice se naplňovaly davy lidí. Stále jich přibývalo, především mladých. Jejich volání: „Giovanni Paolo!“ a „Viva il Papa!“ se nesly až do třetího patra. Jsem přesvědčen, že on je slyšel také. Nemohl neslyšet! ...
Poslední rytířské gesto Karola Wojtyly [iDnes.cz]
Josef Ratzinger - promluva na pohřbu Jana Pavla II. 8.4. 2005 „Následuj mě!“ – říká vzkříšený Pán Petrovi jako své poslední slovo, tomuto učedníkovi, vyvolenému, aby pásl jeho ovce. „Následuj mě!“ - tato lapidární Kristova slova lze považovat za klíč k pochopení poselství, jež pochází ze života zesnulého a milovaného Jana Pavla II., jehož tělesné pozůstatky ukládáme dnes do země jako semeno nesmrtelnosti – srdce plné smutku, ale také radostné naděje a hluboké vděčnosti. ...
Papež připravený dělat ze sebe blázna... Mons. Diego Causera 7.4.05 Po své volbě se představil jako silný člověk, vybavený tělesnou, duševní a duchovní silou. Jeho slovo mělo plynnost a průraznost profesionálního herce. Toto vše bylo v poslední době vystřídáno nesmírnou bolestí, kdy byl již zbaven pohybu a dokonce i zvuku vlastního hlasu. Nikdo z těch, kdo ho spatřili na velikonoční neděli, nezapomenou na bolestivé pohyby jeho úst bez hlásku a pocukávání jeho rukou, když se bezúspěšně snažily pozvednout a požehnat zástupům. To byl jeden z nejpůsobivějších obrazů papeže: papež připravený trpět a dělat ze sebe blázna pro Krista. ...
Závěť papeže Jana Pavla II. „Bděte, protože nevíte, kdy váš Pán přijde“ (srov. Mt 24,42). Tato slova mi připomínají poslední povolání, které nadejde až bude Pán chtít. Chci ho následovat a chci, aby mě všechno, co je součástí mého pozemského života, připravovalo na tu chvíli. ...
Text vložený do rakve papeže Jana Pavla II. - Rogitum Ve světle Krista Zmrtvýchvstalého, dne 2. dubna L.P. 2005, ve 21 hodin a 37 minut večer, když se končil sobotní den a vstupovali jsme do neděle velikonočního oktávu, která je zároveň nedělí Božího milosrdenství, odešel z tohoto světa k Otci milovaný pastýř církve, Jan Pavel II. Jeho odchod doprovázela modlitbami celá církev, zvláště pak mládež. Jan Pavel II. byl 264. papežem. Vzpomínka na něj zůstává v srdcích celé církve i všech lidí. ...
Fotogalerie - pohřeb Jana Pavla II. očima českých poutníků v Římě
Fotogalerie - requiem za Jana Pavla II. katedrála Praha
Fotogalerie - pohřeb Jana Pavla II. na velkoplošné projekci
Fotografie Kardinál Wojtyla na pohřbu Štěpána kardinála Trochty, 1974 [P. Antonín Forbelský]
Papeže vyprovodily zvony a potlesk davů [idnes.cz] Na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu skončila mše za Jana Pavla II. Dvanáct mužů odneslo rakev s jeho ostatky do chrámu, kde byla uložena do krypty. Největšího pohřbu v dějinách lidstva se zúčastnily statisíce poutníků, politici, králové i představitelé jiných církví.
Papežův pohřeb spojil i nepřátele [idnes.cz] Na pohřeb Jana Pavla II. se do Říma sjely dvě stovky politiků z celého světa. Kumulace státníků vedla k tomu, že se setkávali i ti, jejichž země se jinak vůči sobě nechovají příliš přátelsky.
Statistiky pohřbu Jana Pavla II. [radiovaticana.cz]
Osobní fotograf papeže vypovídá. [radiovaticana.cz] Nejpěknější vzpomínku, kterou mám na Papeže, je ta, že změnil můj život: způsob, jakým jsem viděl svět, způsob práce, společné modlitby s ním, s velikým klidem. A pak vždycky onen veliký smysl přátelství a pochopení.
Papež nás ovlivnil, říkají ateisté [idnes.cz] Více než polovina Čechů je přesvědčena, že zesnulý papež Jan Pavel II. ovlivnil dění v naší zemi. A každý pátý člověk v Česku míní, že přispěl k pádu komunismu.
Klaus: Papež napomohl k osvobození od komunismu [ihned.cz] Prezident ČR ve svém prohlášení k úmrtí Jana Pavla II. uvedl, že považuje tohoto muže za nejvýznamnější osobnost soudobého světa.

Jan Pavel II. - blahořečení (beatifikace)

1. května 2011 o neděli Božího milosrdenství byl ve Vatikánu papež Jan Pavel II.blahořečen

Co je to Blahořečení?
Zesnulí křesťané, kteří žili svatě, mohou být církevně uctíváni, jakmile je uzavřen určitý proces uznání (proces blahořečení). Kromě svatosti života jsou předpokladem blahořečení i zvláštní důkazy milosti Boží, např. to,že Bůh na přímluvu těchto spravedlivých učinil některé zázraky. Blahořečený světec je pak nazýván "blahoslaveným". Na rozdíl od kanonizovaných světců, uctívaných v celém katolickém světě, je církevní kult blahoslavených většinou omezen, např. na diecézi, zemi, řádové společenství atd. Blahořečení bývá předstupněm kanonizace (prohlášení za svatého). Tak byla např. Anežka Česká prohlášena za blahoslavenou papažem Piem IX. roku 1874 a kanonizována v listopadu 1989 papežem Janem Pavlem II.

Odkazy:
- Blahořečení Jana Pavla II. - souhrnné info

Blahoslavený jsi Jane Pavle II., protože jsi uvěřil

Homilie Benedikta XVI. při beatifikaci Jana Pavla II., nám. sv. Petra 1.5.2011

Drazí bratři a sestry,

Uplynulo již šest let od chvíle, kdy se na tomto náměstí konal pohřeb Jana Pavla II. Bolest z jeho ztráty byla hluboká, ale ještě větší byl pocit nezměrné milosti, která prostoupila Řím a celý svět; milost, jež byla jakýmsi plodem celého života mého milovaného předchůdce, zejména však jeho svědectví v utrpení. Již tehdy jsme pocítili, jak se rozšířila vůně jeho svatosti, a Boží lid projevil svoji úctu k němu mnoha způsoby. Proto jsem chtěl, aby při náležitém respektu k církevním normám, mohl jeho beatifikační proces probíhat diskrétně a hbitě. A hle, očekávaný den nadešel; nadešel rychle, protože tak se to zalíbilo Pánu: Jan Pavel II. je blahoslavený!

Rád bych srdečně pozdravil vás všechny, kteří jste k této šťastné příležitosti přišli v tak hojném počtu do Říma ze všech částí světa: pány kardinály, spolubratry v biskupské a kněžské službě, oficiální delegace, velvyslance a státní představitele, zasvěcené osoby a věřící laiky a zdravím rovněž všechny ty, kteří jsou s námi spojeni prostřednictvím rádia a televize.

Tato neděle je druhá neděle Velikonoční a blahoslavený Jan Pavel II. ji připsal titul Božího Milosrdenství. Toto datum dnešní slavnosti bylo zvoleno proto, že můj předchůdce úradkem prozřetelnosti odevzdal ducha Bohu právě o vigilii této neděle. Dnešek je kromě toho prvním dnem měsíce května, mariánského měsíce, a připadá na něj také památka sv. Josefa dělníka. Tyto prvky obohacují naši modlitbu, pomáhají nám, kteří jsme dosud poutníky v čase a prostoru, avšak v nebi mezi anděly a svatými probíhá slavnost zcela jiná! A přece je jen jeden Bůh a jeden je Kristus, Pán, který jako most spojuje zemi a nebe, a my se nyní cítíme bližními více než kdy jindy, jako bychom se účastnili nebeské liturgie.

„Blahoslavení, kdo neviděli a přesto uvěřili!“ (Jan 20,29). V dnešním evangeliu pronáší Ježíš toto blahoslavenství: blahoslavenství víry. A dotýká se nás zvláštním způsobem, protože jsme shromážděni právě na beatifikaci, ba ještě více proto, že dnes byl za blahoslaveného prohlášen papež, Petrův nástupce, povolaný utvrzovat bratry ve víře. Jan Pavel II. je blahoslavený pro svou mocnou a velkodušnou, apoštolskou víru. A vybaví se nám ihned další blahoslavenství: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec“ (Mt 16,17). Co zjevil nebeský Otec Šimonovi? Že Ježíš je Kristus, Syn Boha živého. Kvůli této víře se Šimon stal „Petrem“, skálou, na níž Ježíš může budovat svou církev. Věčná blaženost Jana Pavla II., kterou může dnes církev s radostí stvrdit, spočívá cele v těchto Kristových slovech: „Blahoslavený jsi, Šimone“ a „Blahoslavení ti, kteří neviděli a přesto uvěřili!“ Toto blahoslavenství víry se dostalo darem i Janu Pavlu II. od Boha Otce, aby budoval Kristovu církev. Naše mysl však zalétá k dalšímu blahoslavenství, které v evangeliu předchází všem ostatním. Je to blahoslavenství Panny Marie, Matky Vykupitele. Jí, která ve svém lůně právě počala Ježíše, svatá Alžběta říká: „Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána“ (Lk 1,45). Blahoslavenství víry má svůj vzor v Marii všichni se těšíme z toho, že beatifikace Jana Pavla II. připadla na první den mariánského měsíce pod mateřský pohled Té, která svojí vírou podporovala apoštoly a nepřetržitě podporuje víru jejich nástupců, zejména těch, kteří jsou povoláni usednout na Petrův stolec. Maria se nevyskytuje v podáních Kristova zmrtvýchvstání, ale její přítomnost je skryta všude: ona je Matkou, které Ježíš svěřil každého z učedníků a celé společenství. Účinná a mateřská přítomnost Marie je registrována obzvláště svatým Janem a svatým Lukášem v kontextech, které předcházejí dnešnímu evangeliu a prvnímu čtení. Ve vyprávění o Ježíšově smrti, kde se Maria objevuje pod křížem (srov. Jan 19,25), a na začátku Skutků apoštolů, které ji líčí, jak je přítomna uprostřed apoštolů shromážděných na modlitbě ve večeřadle (srov. Sk 1,14).

Také druhé dnešní čtení hovoří o víře a je to sám svatý Petr, který pln duchovního nadšení píše nově pokřtěným a poukazuje na důvody jejich naděje a radosti. Rád bych tu poznamenal, že v tomto úryvku na začátku svého prvního listu, Petr nevyjadřuje povzbuzení, nýbrž konstatování. Píše totiž „budete potom jásat“ a dodává: „Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti; až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše“ (1 Petr 1,6.8-9). Všechno je řečeno v oznamovacím způsobu, protože je tu nová realita, vzniklá Kristovým zmrtvýchvstáním, realita přístupná vírou. „Hospodinovým řízením se tak stalo, - říká Žalm (118,23) - je to podivuhodné v našich očích“, očích víry.

Drazí bratři a sestry, dnes před našimi zraky v plném duchovním světle zmrtvýchvstalého Krista zazářila postava milovaného a ctěného Jana Pavla II. Jeho jméno je dnes započteno do zástupu svatých a blahoslavených, které během 27 let svého pontifikátu kanonizoval a beatifikoval a mocně tak podtrhnul všeobecné povolání k vysokému měřítku křesťanského života, ke svatosti, jak prohlašuje koncilní konstituce o církvi Lumen gentium. Všichni členové Božího lidu – biskupové, kněží, jáhni, věřící laici, řeholníci a řeholnice – jsme na cestě k nebeské vlasti, kam nás předešla Panna Maria, přidružená jedinečným a dokonalým způsobem k tajemství Krista a církve. Karol Wojtyła se nejprve jako pomocný biskup a potom jako arcibiskup Krakova účastnil Druhého vatikánského koncilu a dobře si uvědomoval, že byla-li věnována Marii poslední kapitola dokumentu o církvi, znamená to, že Matka Vykupitele byla dána za vzor a obraz svatosti každému křesťanovi a celé církvi. Tuto teologickou vizi objevil Jan Pavel II. jako mladý a potom ji po celý život uchovával a prohluboval. Tato vize je shrnuta v biblickém obraze Krista na kříži, pod nímž stojí Jeho matka. Tento obraz se nachází v Janově evangeliu (19,25-27) a ocitl se pak na biskupském a potom i papežském erbu Karola Wojtyły: zlatý kříž, písmeno „M“ vpravo dole a motto Totus tuus, které koresponduje se známým výrazem svatého Ludvíka Maria Grignion de Montfort, ve kterém Karola Wojtyła nalezl základní princip svého života: „Totus tuus ego sum et omnia mea tua sunt. Accipio Te in mea omnia. Praebe mihi cor tuum, Maria – Jsem celý tvůj a všechno mé je tvé. Jsi veškeré moje dobro. Dej mi své srdce, Maria“ (Pojednání o pravé zbožnosti k Panně Marii, č.266 ). Ve své závěti nový blahoslavený napsal: „Když 16. října 1978 konkláve kardinálů zvolilo Jana Pavla II., polský primas, kardinál Štěpán Wyszynski mi řekl: »Úkolem nového papeže bude uvést církev do třetího tisíciletí«“. A dodal: „Chci ještě jednou vyjádřit vděčnost Duchu svatému za velký dar Druhého vatikánského koncilu, jehož dlužníkem se cítím spolu s celou církví, a především s celým episkopátem. Jsem přesvědčen, že ještě dlouho bude dáno novým generacím čerpat z bohatství, které nám dal tento koncil 20. století. Jako biskup, který se podílel na koncilním dění od prvního do posledního dne; chci svěřit toto velké bohatství všem, kteří jsou a budou v budoucnosti povoláni, aby jej uskutečňovali. Sám za sebe děkuji Věčnému Pastýři, že mi dovolil sloužit této velké věci během všech let mého pontifikátu.“ Co je však ona „velká věc“? Totéž co Jan Pavel II. prohlásil na své první pontifikální mši na náměstí sv. Petra památnými slovy: „Nemějte strach! Otevřete, ba rozevřete brány Kristu!“ To co tehdy nově zvolený papež žádal ode všech, učinil sám jako první: otevřel Kristu společnost, kulturu, politická a ekonomická zřízení, a gigantickou silou, kterou dostával od Boha tak obrátil tendenci, která se mohla jevit jako nezvratná.

Tento znamenitý syn polského národa svým svědectvím víry, lásky a apoštolské odvahy, plným lidské vnímavosti, pomohl křesťanům na celém světě, aby se nebáli být křesťany, patřit do církve a hlásat evangelium. Jedním slovem: pomáhal nám nelekat se pravdy, poněvadž pravda je zárukou svobody.

A ještě syntetičtěji: dal nám opět sílu věřit v Krista, protože Kristus je Redemptor hominis, Vykupitel člověka, což bylo téma jeho první encykliky a vůdčí linie všech ostatních.

Karol Wojtyła nastoupil na Petrův stolec a přinesl si s sebou hluboké promyšlení konfrontace marxismu a křesťanství, koncentrované na člověka. Jeho poselství bylo následující: člověk je cestou církve a Kristus je cestou člověka. S tímto poselstvím, které je velkým odkazem Druhého vatikánského koncilu a jeho „kormidelníka“ Božího služebníka Pavla VI., vedl Jan Pavel II. lid Boží, aby překročil práh třetího tisíciletí, který mohl právě zásluhou Kristu nazvat „prahem naděje“. Dlouhou přípravou Velkého Jubilea dal křesťanství novou orientaci do budoucna, do budoucnosti Boha, který dějiny transcenduje, ale také do nich zasahuje. Tento náboj naděje, který do jisté míry převzal marxismus a ideologie pokroku, právem vyžadoval od křesťanství, kterému tak vrátil autentickou fyziognomii naděje, kterou je v dějinách třeba žít v duchu „adventu“ jak v osobní, tak komunitní existenci zaměřené na Krista, jenž je plností člověka a dovršením jeho tužeb po spravedlnosti a pokoji.

Chtěl bych nakonec také ještě poděkovat Bohu, že mi daroval osobní zkušenost dlouholeté spolupráce s blahoslaveným Janem Pavlem II. Měl jsem možnost jej poznat a vážit si jej ještě před tím, ale roku 1982, když mne povolal do Říma jako prefekta Kongregace pro nauku víry, mohl jsem mu dvacet tři let stát nablízku a stále více jeho osobu ctít. Moje služba byla podporována jeho duchovní hloubkou a bohatstvím jeho intuicí. Příklad jeho modlitby mne vždycky silně oslovoval a povzbuzoval. Hroužil se do setkání s Bohem i uprostřed mnoha naléhavých povinností svého úřadu. A potom jeho svědectví v utrpení. Pán jej postupně svléknul ze všeho, ale on zůstal stále „skálou“, jak to chtěl Kristus. Jeho hluboká pokora, zakořeněná ve vnitřním sjednocení s Kristem, mu umožnila pokračovat ve vedení církve a vydávat světu ještě výmluvnější svědectví právě v době, kdy jej opouštěly fyzické síly. Tak uskutečnil mimořádným způsobem povolání kněze a biskupa a byl zcela zajedno s Ježíšem, kterého denně přijímal a rozdával v církvi.

Blahoslavený jsi, papeži Jane Pavle II., protože jsi uvěřil! Prosíme Tě, podporuj nadále víru Božího lidu. Tolikrát jsi nám žehnal na tomto náměstí. Dnes tě prosíme, Svatý otče, žehnej nám.

Amen.

Převzato z webu české sekce Radia Vatikán

Přeložil Milan Glaser

Kázání při svatořečení Jana XXIII. a Jana Pavla II. (27.4.2014)

V neděli Božího milosrdenství, 27. dubna 2014, zapsal papež František do seznamu svatých své dva předchůdce, Jana XXIII. a Jana Pavla II. Přinášíme kázání, které při této příležitosti František pronesl. Můžete si ho přečíst v plném znění.

Kázání papeže Františka při mši svaté s kanonizací Jana XXIII. a Jana Pavla II.

Jádrem této neděle, kterou končí Velikonoční oktáv a kterou svatý Jan Pavel II. ustanovil svátkem Božího milosrdenství, jsou oslavené rány Ježíše zmrtvýchvstalého.

Ukázal je hned poprvé, když se zjevil apoštolům večer prvního dne po sobotě, v den Zmrtvýchvstání. Ten večer - jak jsme slyšeli - tam ale nebyl Tomáš, a když mu apoštolové řekli, že viděli Pána, odpověděl, že neuvidí-li a nedotkne-li se oněch ran, neuvěří. Osm dní poté se ve večeřadle zjevil Ježíš mezi učedníky znovu, a Tomáš tam byl také. Ježíš se obrátil k Tomášovi a vyzval jej, aby se dotknul Jeho ran. A tehdy tento upřímný člověk, zvyklý ověřovat si vše osobně, poklekl před Ježíšem a řekl: „Pán můj a Bůh můj!“ (Jan 20,28).

Ježíšovy rány jsou pohoršením pro víru, ale jsou také potvrzením víry. Proto na Kristově oslaveném těle tyto rány nemizejí, ale zůstávají. Jsou totiž trvalým znamením Boží lásky k nám a jsou nezbytné k víře v Boha. Nikoli k víře v to, že Bůh existuje, ale k víře v Boha, který je láska, milosrdenství a věrnost. Svatý Petr s použitím Izaiášových slov píše křesťanům: „Jeho ranami jste uzdraveni“ (1 Petr 2,24; srov. Iz 53,5).

Svatý Jan XXIII. a sv. Jan Pavel II. měli odvahu dívat se na Ježíšovy rány, dotýkat se Jeho probodených rukou a otevřeného boku. Neostýchali se Kristova těla, nepohoršovali se nad Ním a Jeho křížem; nestyděli se za tělo bratra (srov. Iz 58,7), protože v každém trpícím člověku spatřovali Krista. Byli to dva odvážní muži plní odhodlanosti Ducha svatého a vydali církvi a světu svědectví o Boží dobrotě a Božím milosrdenství.

Byli to kněží, biskupové a papežové 20. století. Poznali jeho tragédie, ale nepodlehli jim. Mocnější v nich byl Bůh, silnější byla víra v Ježíše Krista, Vykupitele člověka a Pána dějin; silnější v nich bylo Boží milosrdenství, které se vyjevuje v těchto pěti ranách; silnější byla mateřská blízkost Mariina.

V těchto dvou mužích rozjímajících Kristovy rány a dosvědčujících Jeho milosrdenství přebývala „živá naděje“, společně s „nevýslovnou a zářivou radostí“ (1 Petr 1,3.8). Naděje a radost, které Kristus dává svým učedníkům a které jim nic a nikdo nemůže odejmout. Velikonoční naděje a radost, které prošly palčivou zkouškou odříkání, sebezapření a přiblížení ke hříšníkům až do krajnosti, do omrzení z hořkosti onoho kalichu. Tuto naději i radost obdrželi oba papežové darem od Zmrtvýchvstalého Pána a v hojnosti je rozdávali Božímu lidu, jehož věčného uznání se jim dostalo.

Touto nadějí a touto radostí dýchala první obec věřících v Jeruzalémě, jak podávají Skutky apoštolů, které jsme poslouchali ve druhém čtení. (Sk 2,42-47). Je to společenství, která žije podstatou evangelia, totiž láskou, milosrdenstvím v jednoduchosti a bratrství.

A takový je obraz církve, který měl před sebou Druhý vatikánský koncil. Jan XXIII. a Jan Pavel II. spolupracovali s Duchem svatým na obnově a zdnešnění (aggiornamento) církve podle její původní fyziognomie, kterou jí v průběhu staletí propůjčili svatí. Nezapomínejme, že právě svatí vedou církev vpřed a umožňují její růst. Svoláním koncilu sv. Jan XXIII. prokázal vnímavou poddajnost Duchu svatému, nechal se vést a byl pro církev pastýřem, vedeným vůdcem, vedeným Duchem svatým. To byla jeho obrovská služba církvi. Proto se mi líbí, když na něj myslím jako na papeže poddajného Duchu.

Svatý Jan Pavel II. byl v této službě Božímu lidu papežem rodiny. On sám jednou řekl, že by chtěl být připomínám jako papež rodiny. S potěšením to zdůrazňuji v souvislosti se synodem o rodině a s rodinami, synodem, při kterém nás on z nebe zajisté provází a podporuje.

Kéž se oba noví svatí pastýři Božího lidu přimlouvají za církev, aby v pastorační službě rodině během těchto dvou let konání synodu byla poddajná Duchu svatému. Kéž nás oba učí nepohoršovat se nad Kristovými ranami a pronikat do tajemství Božího milosrdenství, které vždy doufá a vždy odpouští, protože vždycky miluje.

(překlad: česká sekce Radia Vatikán; foto: Roman Albrecht)

Převzato z webu tisk.cirkev.cz
Autor: Ondřej Mléčka