Sekce: Knihovna

Benedikt Groeschel

Ztráta přátel - nejtrpčí životní zkušenost

z knihy Co dělat, když život ztrácí smysl , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Zkušenost zklamání ze strany přátel si prožije každý z nás. Tato nejtrpčí životní zkušenost může mít podobu ztráty rodiny, rodičů, manželských partnerů, dětí nebo dobrých přátel. Najednou jsme sami.

Ne že by nás naši milovaní opustili úmyslně nebo za to vždycky mohli. Mnohdy nás zklamou prostě proto, že jsou jen lidé. Nebo zemřou. My je zoufale potřebujeme, a oni tu nejsou, protože je vzala smrt.

Každý dospělý ví, o čem píšu. Toužíme mít oporu, moci se spolehnout na své milované, a oni jsou pryč. Máme-li silnou, pevnou víru, řekneme si: "Ano, modlí se za mě tam na druhé straně," a máme pravdu.

Ale nemůžeme si s nimi sednout ke kávě. Nemůžeme jim zavolat a postěžovat si: "To byl ale den!"

Lidé nás mohou zklamat také z jiných důvodů. Především proto, že přátelé se mění a měníme se i my. Sedli jste si někdy a spočítali všechny přátele, které jste ztratili, protože se změnili, anebo z toho důvodu, že jste se změnili vy? Na schůzkách AA (zkratka organizace „Anonymní alkoholici“ pomáhající alkoholikům), kde jsem spolupracovníkem, často slyším říkat: "Přišel jsem do AA a první, co mě potkalo, je, že jsem přišel o všechny kamarády z hospody." Proto AA spěchá na pomoc se sadou nových přátel.

Přátelé se mění za všech životních okolností. Není to ničí vina. Můj nejlepší přítel ze střední školy se také stal knězem, ale změnil se: už jím není. Občas se sejdeme, pohovoříme, ale žijeme každý úplně jinak - naše cíle a záměry se rozcházejí.

/.../

Všichni se měníme. Naše zájmy se mění. Naše touhy se mění. Naše síly se mění. Když už jste v letech, stane se, že se vám přátelé ztratí beze stopy jen proto, že jste zestárli, vy i oni. Nikdo vám neřekne: "Už se neuvidíme, až jednou tam na druhé straně," ale přesto víte, že to bylo vaše poslední společné setkání na této zemi. Situace se mění, lidé se odstěhují, nastanou jiné okolnosti a všechno je jinak. Co bylo dřív tolik smysluplné, je pryč, smeteno odlivem času.





Proč ztrácíme přátele?

Někdy přijdeme o přátele a příbuzné kvůli rivalitě nebo zraněným citům. Naneštěstí žijeme ve společnosti poznamenané konkurencí. Proto je náš svět světem soupeření, kde se dětem říká: "Musíš se prosadit, musíš být první." Stále se závodí, soutěží o něco, i bez oficiálního vyhlášení. Bud' vyhráváme my a ztrácíme přitom někoho z přátel, anebo vyhrávají přátelé a ztratí nás. Často si toho ani nevšimneme, a není to ničí vina, ztráta však zasahuje všechny.

Ztráta přátelství se nejbolestněji pociťuje v rodinných vztazích. Děti spolu vyrůstají. Všechno mají společné: spolu trpí, pláčou, smějí se, hrají si - a léta běží. Později se sourozenci možná odloučí na různé kontinenty, lán světa od sebe. Pak se potkají po letech a skoro se nepoznají. V jistém smyslu platí, že tu kdysi bylo přátelství, ale už je pryč a zůstal jen biologický vztah. Přidá-li se k soupeření ještě spor o majetek a o dědictví nebo prostě žárlivost, uvidíte, jak to, co kdysi byla rodina, najednou připomíná rozjitřenou ránu, jak to, co dřív bylo spojeno poutem lásky, spojuje řetěz nenávisti.

Milované bytosti ztrácíme i kvůli zahořklosti. Všichni chceme být milováni zvláštním způsobem a naši příbuzní, ba i naši blízcí a naši nejlepší přátelé nás někdy nemilují tak, jak si myslíme, že potřebujeme. A proč to potřebujeme? Protože jsme zaměřeni sami na sebe. Nemáme žádné právo žádat takové zvláštní zacházení, ale pokud se nám nedostane zvláštní pozornosti, po jaké toužíme, odvracíme se.

Také ztrácíme přátele, protože nás Bůh volá, abychom dělali něco jiného. Někteří ztrácejí přátele a rodinu, protože prožili obrácení k Bohu, nebo naopak, protože ztratili víru. Víra lidi spojuje, ale také je rozděluje. Někteří věří, že byli povoláni na jinou cestu než jejich přátelé a příbuzní.

Znám jednu sestru, která po téměř dvaceti letech odešla ze své komunity a vstoupila do jiné, kam se cítila být povolána. Bylo to bolestné pro obě strany. Řekl jsem jí, že jí rozumím. Mně se to stalo taky. Moji spolubratři, kteří byli mými přáteli půl života, najednou mají zato, že jsem je zradil.

V den, kdy jsme odcházeli z původní komunity, jsem četl článek od kardinála Newmana "Rozloučení s přáteli". Newman jej napsal, když odcházel z anglikánské církve, a loučil se v něm se svými nejbližšími přáteli. Patřil k význačné skupině zvané Oxfordské hnutí. Byl to kruh asi dvaceti přátel, kteří v mnoha směrech změnili anglikánskou církev, ale i většinu křesťanských církví v anglicky mluvícím světě, včetně církve katolické. Někteří z nich se stali katolíky, někteří ne. Dr. Pusey a John Keble byli Newmanovi blízcí přátelé, kteří zůstali anglikány. A Newman byl člověk, který přátelství miloval. Řekl, že za největší požehnání svého života považuje to, že měl dobré přátele. Ale ty nejlepší přátele ztratil. Následující úryvek vám dá nahlédnout do Newmanova i do jejich žalu. "Někdo", o němž mluví, je on sám.

"Ach moji bratři, ach vy laskavá a citlivá srdce, ach milující přátelé, pokud znáte někoho, jehož údělem se stalo písmem či slovem úst vám do jisté míry napomoci k skutku; někoho, kdo vám občas řekl, co jste o sobě věděli či nevěděli, kdo četl vaše potřeby a city a byl vám tak útěchou, kdo vám dal pocítit, že existuje vyšší život než tento náš každodenní a jasnější svět než ten, který vidíte, kdo vám dodal odvahy, anebo vás uklidnil, otevřel cestu k tázání nebo upokojil váš zmatek; kdo vzbudil váš zájem tím, co řekl či udělal, a touhu po přátelství s ním -pokud jej znáte, pamatujte na něj v čase, který přijde, a modlete se za něj, aby vždycky ve všem poznal Boží vůli a byl ochoten ji naplnit za každých okolností."

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Mladá žena tiše plakala v bezútěšném žalu
• Proč to Bůh dopustil? Na tuto otázku nemáme odpověď
• Svět ´happy-endu´
• Pokud odmítneme iluzi, jsme připraveni čelit těžkostem
• Je normální, že každý nějak trpí
• Životní zkoušky nestačí jen přežít
• I v nejhorších chvílích je Pán života se mnou
• Jak ve smutku, tak v radosti
• Sdílnost přátelství posílí
• Odloučením a zklamáním od milovaných prošel i Boží Syn
• Lék na žal a zklamání je milosrdná láska
• Modlitby a myšlenky pro temné chvíle