Nikdo nemiluje sám sebe

Přijímám sám sebe?

z knihy Miluj sám sebe, abys mohl milovat druhé lidi i Boha , vydal(o): KOMPAS

Řekne-li nám někdo, že se máme mít navzájem rádi, nebudeme mu asi věnovat žádnou pozornost. Tak jsme si zvykli na tento požadavek, že jej neprocitujeme jako výzvu.

Zdalipak předvídal apoštol Pavel toto znehodnocení významu lásky? V každém případě nepíše sboru v Římě: "Milujte se navzájem!", nýbrž: "Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás." (Řím. 15,7) Připomíná to situaci, kdy přijde neohlášená či nezvaná návštěva. Známe ji všichni. Nemůžeme akceptovat jen pěkné vlastnosti našich návštěvníků, jen to, co se nám na nich líbí. Musíme je brát takové, jací jsou, "brutto" i s obalem, tj. včetně vlastností, které nám jdou i na nervy.

Psychologové a duchovní přecházejí v poslední době od slova "láska" stále více k výrazu "přijetí". Už na první pohled se mi tento výraz zdá být vhodnější. Slovo "láska" se totiž stalo ohmatanou mincí. Slovo "přijetí" vylučuje nedorozumění vzniklé romantickým pojetím lásky, či jejím jednostranným chápáním ve smyslu sexuality. Někoho milovat znamená především přijmout ho takového, jaký je.

Proč je nám takové přijetí obtížné - ať na pracovišti, ve styku se sousedy, v rodině či v manželství? Nejčastější odpověď, která nás napadne, je: "Protože máme sami sebe příliš rádi, myslíme jen na sebe, chceme se uplatnit, prosadit, a proto nemůžeme druhé přijmout, nemůžeme je milovat."

Tvrdím přesně pravý opak: Zdá se nám těžké mít rád druhého, protože nemáme rádi sami sebe. Nedaří se nám přijmout druhého takového, jaký je, protože jsme sami sebe ještě zcela nepřijali.

Filozof Romano Guardini označuje přijetí sama sebe za základ veškeré existence. Ve svém spisu "Sebepřijetí" vyjadřuje následující myšlenky: "Východiskem všeho je moje rozhodnutí, že přijímám sám sebe. Mám souhlasit s tím, že jsem takový, jaký jsem. Souhlasím s vlastnostmi, které mám, a jsem srozuměn s hranicemi, které jsou mi vymezeny... Moudrost a odvaha k takovému sebepřijetí vytvářejí základ všeho existujícího."

Ve světle tohoto pohledu zvlášť vyniká zjištění psychoterapeuta Dr. Guida Groegera, který shrnuje poznatky moderní hloubkové psychologie takto: "Neexistuje žádná vrozená láska k sobě samému - rozuměj - přijetí sama sebe; nikdo nemiluje od přirozenosti sám sebe. Lásku k sobě bud získám, nebo ji postrádám. Kdo ji nezíská nebo ji získá jen v nedostatečné míře, není schopen vůbec, nebo jen zčásti mít rád druhé. Ani Boha není pak schopen milovat."

Výsledkem bývá obraz povinně milujícího - tak, jak jej všichni známe z praxe. Takový člověk není schopen se rozdat. Nemiluje z radosti (protože jinak ani nemůže) - nýbrž s námahou (protože má a musí). Tím souží nejen sám sebe, nýbrž i celé své okolí. Jeho stav je podobný namáhavému šplhání, jak etickému - ve vztahu k bližním, tak duchovnímu - ve vztahu k Bohu. Kousek může šplhat, ale dlouho nevydrží. Kdo není nesen silou zdravé sebelásky a sebepřijetí, ten nemůže milovat.

V tom smyslu porozumíme i lépe slovům apoštola Pavla, který říká: "Přijímejte jeden druhého!" Tato výzva nám dává za úkol, abychom sami na sobě pilně pracovali: Přijal jsem sám sebe? Své vlohy a svá omezení? Nebezpečí, které mi hrozí? Přijal jsem svou životní cestu? Své pohlaví a svou sexualitu? Své stáří? Říkám "ano" k svému partneru v manželství, k svým dětem, k svým rodičům? Přijímám svůj život, i když nemám partnera? Říkám "ano" k své materiální situaci? K své nemoci? K svému postavení a zaměstnání? Jsem srozuměn s tím, jak vypadám?

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Walter Trobisch

Témata: láska k sobě, sebepřijetí, sebevědomí, sebeláska | vztah k sobě, sebepřijetí | láska | spiritualita, život z víry | Boží láska, Bůh je láska

(Související) texty k tématu:

Láska k sobě, sebepřijetí:

Miluj sám sebe, abys mohl milovat druhé Láska k bližnímu bez lásky k sobě samému neexistuje...
Miluj sám sebe, aby ses mohl otevírat lásce druhých Milovat sám sebe je stejně důležitým přikázáním jako milovat bližního. Ježíš učinil z lásky k sobě samému měřítko lásky k bližnímu.
Láska k sobě samému je základ životní kreativity Pokud nemilujeme sami sebe, začneme mít přehnaný strach z poznávání vlastních chyb a nedostatků. Bůh ale nemiluje člověka pro to, kým člověk je, ale výlučně proto, že je.
Být vděčný sám za sebe Vděčnost nám otvírá oči, abychom dokázali vidět vlastní hodnotu. Často v nás totiž vězí až příliš hluboko sklon k sebeodmítání. Rádi bychom měli jiné tělo, jiné nadání, jiné možnosti. Když vidím jen co mi chybí, nerozvíjím co je ve mně jedinečné. Začnu-li pošilhávat po tom, co mají druzí a co já nemám, nedokážu už si všímat a vážit toho, co mám právě jen já.
Další texty k tématu: láska k sobě vztah k sobě, sebepřijetí