Jak se naučím sám sebe přijmout, sám sebe správně milovat?

Sebeláska je závažným faktorem - ale není nám vrozena, nýbrž se v životě získává...

z knihy Miluj sám sebe, abys mohl milovat druhé lidi i Boha , vydal(o): KOMPAS

Jestliže je pravdou, že sebeláska je tak závažným faktorem - ale , není nám vrozena, nýbrž se v životě získává - musíme se jí tedy naučit. Stojíme pak před závažným problémem: Jak se naučím sám sebe přijmout, sám sebe správně milovat?

Na to existuje pouze jediná, v podstatě jednoduchá odpověď: Tím, i že se naučím - nechat se milovat. Mohu přijímat sám sebe pouze tehdy, když jsem sám přijat, milovat mohu pouze tehdy, jestliže jsem milován a nechám se milovat. Martin Buber říká: "Člověk přichází k sobě samému přes druhého." Michelangelo napsal své přítelkyni: "Teprve když jsem tvůj, jsem zcela svůj." Toto znovu zdůrazňuje Efez. 5,28b: "Kdo miluje svou ženu, miluje sebe." Když jsem zcela tvůj, a jsem tedy tebou zcela přijat, pak se teprve stávám sám sebou.

Blaze těm, kteří pocit přijetí a lásky mohli mít již jako kojenci. Měli matku, která je kojila. Při neomezeném příjmu potravy učinili první zkušenost, že jsou přijati, chtěni a nekonečně milováni. Cítili se v bezpečí. Tam začala pra-důvěra, která jim v pozdějším věku umožnila, nebo přinejmenším ulehčila sebepřijetí', a vyučila je lásce k sobě. Skutečnost, že kojení vyšlo z módy, že jsou v nemocnicích matky od něj někdy zrazovány, ba je jim někdy přímo zakazováno, je jistě příčinou nadměrného rozšíření orálních požitků v dnešní době. Náruživý kuřák není mužným a dospělým tím, že kouří, ani dívka s cigaretou v ústech se nestává emancipovanou. Oba se pouze snaží nahradit to, co jim bylo odepřeno jako kojencům. Přitom touží v podstatě nikoliv po nikotinu a alkoholu, nýbrž po vědomí, že jsou milováni, aby mohli milovat sami sebe.

Avšak nejen kojenci a malé děti, ale i my dospělí toužíme po pocitu, že jsme přijati a milováni, vždy znovu a v různých situacích. Dobře víme, jak na nás působí povzbudivé slovo, malá chvála či uznání. Nevydržíme dlouho vykonávat práci bez pozitivní odezvy a uznání. Potřebujeme je jako denní chléb, muži možná ještě více než ženy. Ale právě tento denní chléb jeden druhému nepřejeme. Většinou se "cvičíme" v kritice a na chválu zapomínáme. Myjeme si navzájem hlavy, ale ne nohy. Říkáme si navzájem jen negativní věci a stáváme se tak nejistými.

Platí to zvlášť pro církev. V žádné jiné životní oblasti se s chválou a uznáním tak důsledně nešetří jako právě zde. Proto se právě tady setkáváme s postavou "povinně milujícího", o němž jsme již hovořili. Nedovede se sám milovat, protože nebyl nikdy pochválen, ani milován. Jeho největší překážka spočívá v tom, že se nedovede nechat milovat. Z důvodů špatně pochopené křesťanské skromnosti a "pokory" se brání každému projevu chvály. Navíc si nevěří, takže za každým vysloveným uznáním a chválou hledá záměr. Z toho důvodu odrazuje všechny, kteří se mu snaží prokázat lásku, až ho pak přestanou chválit.

Jsme postaveni před ještě závažnější otázku: Jestliže souhlasí, že se můžeme sebepřijetí naučit pouze tím způsobem, že se necháme přijmout druhými - pak se dostáváme do začarovaného kruhu. Na jedné straně můžeme jeden druhého přijmout teprve potom, když jsme přijali sami sebe. Na druhé straně můžeme sami sebe přijmout teprve tehdy, když jsme se druhými nechali přijmout. Můžeme milovat, pouze jsme-li milováni.

A co když se tak nestane? Co když takový nedostatek lásky nikdo nenaplní? Co s takovým člověkem, jenž vyrůstal bez otcovské a mateřské lásky, na něhož doléhá nejdříve doma, pak ve škole a nakonec i v zaměstnání jen samá kritika, jemuž se neustále všechno vytýká? Jestliže je pravda, že člověk přichází k sobě jen přes druhého - co se stane, když nemá toho druhého? Nezůstane takový člověk beznadějně sám? Nezbývá mu tedy jen útěk do narkomanie a sebeuspokojování jakýmkoliv způsobem? Začíná se točit v začarovaném kruhu: nemůže milovat sebe, ani druhé, protože není sám milován - a není milován, protože sám nemiluje.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Walter Trobisch

(Související) texty k tématu:

Láska:

Kdo řekl, že láska je slepá? Ta jediná vidí dobře! Objevuje krásy, kde druzí nevidí nic...
Bez lásky lze vytvořit veliká díla, být slavný a obdivovaný. Naplnění však bez ní dojít nelze. Život bez lásky je prázdný a chladný. Bez lásky se život stává peklem a je nesnesitelný.
Jsi stvořen, abys byl milován Většina ptáků byla stvořena, aby létala. Být na zemi je pro ptáka omezení. A tak je to i s člověkem. Každý člověk byl stvořen, aby žil a byl milován. Žít a nebýt milován je omezení.
Další texty na k tématu láska zde

Láska k sobě, sebepřijetí:

Miluj sám sebe, abys mohl milovat druhé Láska k bližnímu bez lásky k sobě samému neexistuje...
Miluj sám sebe, aby ses mohl otevírat lásce druhých Milovat sám sebe je stejně důležitým přikázáním jako milovat bližního. Ježíš učinil z lásky k sobě samému měřítko lásky k bližnímu.
Láska k sobě samému je základ životní kreativity Pokud nemilujeme sami sebe, začneme mít přehnaný strach z poznávání vlastních chyb a nedostatků. Bůh ale nemiluje člověka pro to, kým člověk je, ale výlučně proto, že je.
Být vděčný sám za sebe Vděčnost nám otvírá oči, abychom dokázali vidět vlastní hodnotu. Často v nás totiž vězí až příliš hluboko sklon k sebeodmítání. Rádi bychom měli jiné tělo, jiné nadání, jiné možnosti. Když vidím jen co mi chybí, nerozvíjím co je ve mně jedinečné. Začnu-li pošilhávat po tom, co mají druzí a co já nemám, nedokážu už si všímat a vážit toho, co mám právě jen já.
Další texty k tématu: láska k sobě vztah k sobě, sebepřijetí