4. neděle v mezidobí - Cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Přispěj nám, Bože, na pomoc a shromáždi svůj lid, abychom chválili tvé svaté jméno.

VSTUPNÍ MODLITBA

Prosíme, tě Bože, posilni nás svou milostí, abychom tě milovali celým srdcem a abychom měli opravdovou lásku také ke všem lidem. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Ve verších 4-5 člověk je před Bohem jako stvořená bytost (větou ”před tím, než jsem tě utvořil” se vyjadřuje totální závislost na Stvořiteli) a Bůh je vykreslen jako ten, který svobodně povolává a určuje ke konkrétnímu poslání: Jeremiáš má být prorokem národů. Bůh však neposílá bez výbavy: vyžaduje sice od povolaného odvahu (v. 18), ale zároveň poskytuje oporu a jistotu vytrvat (v. 18) a zaručuje svoji blízkost.

Jer 1,4-5.17-19

Za (krále) Jošíjáha Hospodin mě oslovil: ”Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě, prorokem pro národy jsem tě ustanovil.
Přepásej svá bedra, vstaň a mluv k nim vše, co ti přikážu. Nelekej se jich, abych tě nezbavil odvahy před nimi.
Já totiž dnes udělám z tebe opevněné město, bronzovou zeď proti celé říši, proti judským králům a jejím knížatům, proti jejím kněžím i lidu země.
Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě, neboť já budu s tebou – praví Hospodin – abych tě vysvobodil.”

ŽALM 71

Odpověď: Ústa má budou vyprávět o tvé spravedlnosti.

K tobě se utíkám, Hospodine, – nechť nejsem zahanben navěky! – Ve své spravedlnosti mě vyprosť a vysvoboď, – nakloň ke mně svůj sluch a zachraň mě!

Buď mi ochrannou skálou, pevností k mé záchraně, – neboť tys moje skála a tvrz. – Bože můj, vysvoboď mě z ruky bezbožného.

Vždyť tys má naděje, Pane, – má důvěra od mého mládí, Hospodine! – V tobě jsem měl oporu od matčina lůna, – od klína mé matky byls mým ochráncem.

Má ústa budou vyprávět o tvé spravedlnosti, – po celý den budu vyprávět o tvé pomoci. – Bože, učils mě od mého mládí, – až dosud hlásám tvé podivuhodné činy.

2. ČTENÍ

Korinťanům, kteří usilovali o nápadná a okázalá charizmata, Pavel klade na srdce úsilí o dary prospěšné druhým. Ale nejdůležitější ze všeho není služba skrze dary, ale postoj ryzí lásky (tedy láska nevylučuje dary – obrazně řečeno, láska je duší, dary jsou konkrétními nástroji služby). Pojem ”láska” není vyjádřen pomocí slova ”eros” (to je láska citová, vášnivá), ani pomocí ”filia” (to je náklonnost mezi přáteli), ale pomocí agapé, slova označujícího nezištný postoj, darování bez ”podmínek”.

1 Kor 13,4-13 (kratší text)

Bratři! Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. (Láska) všecko omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží.
Láska nikdy nepřestává. Dar prorokování pomine, dar jazyků už nebude, dar poznání zanikne. Neboť kusé je všecko naše poznání, nedostatečné je naše prorokování. Ale až přijde to, co je dokonalé, zanikne to, co je částečné.
Když jsem byl dítětem, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě. Když se však ze mě stal muž, všecko dětské jsem odložil. Nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám věci jenom nedokonale, potom poznám dokonale, podobně, jak (Bůh) poznává mne.
Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Pán mě poslal, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění. Aleluja.

EVANGELIUM

Ježíš se nyní představuje jako prorok podobný Eliášovi a Elíšovi. Tak jako ti dva starozákonní proroci neměli možnost se utíkat o pomoc k souvěrcům, ale museli se obrátit k cizincům, tak stejně Kristus. Obyvatelé Nazareta jsou tak vedeni k tomu, aby si uvědomili, že Bůh dává své dary, jak chce. Nikdo nemá ”právo”.

Lk 4,21-30

Ježíš promluvil v synagóze: ”Dnes se naplnilo Písmo, které jste právě slyšeli.” Všichni mu přisvědčovali, divili se milým slovům z jeho úst a říkali: ”Není to syn Josefův?”
Řekl jim: ”Jistě mi připomenete přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! Udělej i tady ve svém domově to, o čem jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnau.”
Dále řekl: ”Amen, pravím vám: Žádný prorok není vítaný ve svém domově. Říkám vám podle pravdy: Mnoho vdov bylo v izraelském národě za dnů Eliášových, kdy se nebe zavřelo na tři léta a šest měsíců a nastal velký hlad po celé zemi; ale k žádné z nich nebyl poslán Eliáš, jen k vdově do Sarepty v Sidónsku. A mnoho malomocných bylo v izraelském národě za proroka Elizea, ale nikdo z nich nebyl očištěn, jenom Náman ze Sýrie.”
Když to slyšeli, všichni v synagóze vzplanuli hněvem. Zvedli se, vyhnali ho ven z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo vystavěno jejich město, aby ho srazili dolů. On však prošel jejich středem a ubíral se dál.

K ZAMYŠLENÍ

Radostná zvěst o Božím království nás vede k velikému úžasu. Protože máme naprosto odlišnou životní zkušenost, zkoumáme odkud čerpá hlasatel sílu ke zvěstování, kde nabral svou zkušenost. Není to syn Josefův? Můžeme začít zarputile bojovat proti hlasateli radostné zvěsti, začít mu vyčítat jeho vlastní chyby, začít ho přesvědčovat, že se to se světem má jinak, že nemá tak úplně pravdu. Nebo můžeme přijmout nepochopitelné, nelogické a přidat se ke skupině hlasatelů evangelia. Tím se však sami vystavujeme nebezpečí nepochopení a bojů proti nám. Hospodin nám však dal zaslíbení: Nepřemohou tě, neboť já budu s tebou, abych tě vysvobodil.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

2. 2. Svátek uvedení Páně do chrámu

Mal 3,1-4

Žid 2,14-18 ; Lk 2,22-40

Komentář: Lk 2,22-40
Už malé betlémské dítě přináší spásu: bez zázraků či mocných kázání. Stačí totiž jeho přítomnost… a tu mohu hledat v této tiché chvíli, při ”obyčejných povinnostech”, při setkání s lidmi.

2 Sam 18,9-10.14b.24-25a.30-19,4

Mk 5,21-43

Komentář: Mk 5,21-43
Dotýkat se Ježíše: pro některého obyvatele Palestiny tehdejší doby to bylo možné, ale pro nás? Nemusíme rezignovat: i my se můžeme dotknout Ježíše vírou, hlubokou důvěrou. A v této důvěře mu ukázat ”krvácející rány”.

2 Sam 24,2.9-17

Mk 6,1-6

Komentář: Mk 6,1-6
Víra ”umožňuje Kristu”, aby jednal, nevíra mu to naopak znemožňuje. A za touto nevírou se někdy paradoxně neskrývá ”neznalost Krista”, ale ”důvěrná” znalost: vždyť ho už ”známe z kostela”, z kázání, z knih… už nás nemůže překvapit…

1 Král 2,1-4.10-12

Mk 6,7-13

Komentář: Mk 6,7-13
I vyšli… a uzdravovali nemocné. Patrně nejsme povoláni k tomu, abychom začali ”obcházet” nemocné. Přesto jsme určitě povoláni k tomu, abychom vyšli ze sebe a viděli nemocné kolem sebe: lidi slabé fyzicky nebo duchovně. A takových se také ujímat: slovem, modlitbou, účinnou láskou.

Sir 47,2-13

Mk 6,14-29

Komentář: Mk 6,14-29
Král Herodes původně nechtěl nechat usmrtit Jana Křtitele, ale nakonec podlehl nátlaku. Je poučné si všimnout, že slabost k Herodiadě ho přivedla k takovému kroku, i když původně ”nechtěl”. Znám svoji Achilovu patu?

1 Král 3,4-13

Mk 6,30-34

Komentář: Mk 6,30-34
I ty prožíváš situace, kdy se cítíš jako ”ovce bez pastýře”: rozkolísaný, nejistý, tápající. A v takových okamžicích si vzpomeň, že Ježíšovi nejsi lhostejný: on ”má s tebou soucit” a chce tě vést po dobrých stezkách. Je jen na tobě, aby ses mu otevřel a naslouchal.