24. neděle v mezidobí - Cyklus A

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Pane, uděl pokoj těm, kdo v tebe doufají, aby se ukázalo, že tvoji proroci jsou věrohodní. Vyslyš prosby svého lidu.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys všechno stvořil a všechno řídíš; ujmi se nás, ať poznáme tvou moc a dobrotu, a dej nám sílu, abychom ti mohli sloužit nerozděleným srdcem. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

V tomto textu se nejen překonává zákon odplaty „oko za oko“ (Lev 24,19-20), ale také předjímá modlitba „Otče náš“ („odpusť nám, jako i my odpouštíme“). Tato nauka se opírá o přesvědčení, že všichni potřebujeme milosrdenství: „Blaze milosrdným, protože Bůh bude vůči nim milosrdný“ (Mt 5,7).

Sir 27,33 – 28,9

Pomsta a hněv, i to jsou ohavnosti, jen hříšný člověk je chová v srdci.
Kdo se mstí, zakusí pomstu Pána, on jeho hříchy uchová v paměti.
Odpusť křivdu svému bližnímu, a pak i tvé hříchy budou odpuštěny, když budeš prosit.
Člověk uchovává hněv proti druhému, ale od Pána hledá uzdravení? S člověkem sobě rovným nemá slitování, ale za své hříchy prosí? Živí pomstu, ač je sám jen člověk; kdo se smiluje nad jeho hříchy? Vzpomeň na konec a přestaň nenávidět, (vzpomeň) na hnilobu a smrt a dbej přikázání!
Vzpomeň na přikázání a přestaň nevražit na bližního, (vzpomeň) na smlouvu s Nejvyšším a odpusť vinu!

ŽALM 103

Odpověď: Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý.

Veleb, duše má, Hospodina, – vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! – Veleb, duše má, Hospodina, – a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
On odpouští všechny tvé viny, – on léčí všechny tvé neduhy. – On vykupuje tvůj život ze záhuby, – on tě věnčí láskou a slitováním.
Nechce se přít ustavičně – ani se hněvat navěky. – Nejedná s námi podle našich hříchů – ani podle našich vin nám neodplácí.
Jak vysoko je nebe nad zemí, – tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí. – Jak vzdálen je východ od západu, – tak vzdaluje od nás naše nepravosti.

2. ČTENÍ

I v římském společenství byly napjaté vztahy mezi různými skupinami věřících: „slabých“ (ve víře) a „silných“. Pavel řeší tuto ožehavou situaci tím, že poukazuje na to, co všechny spojuje: tím je Kristus. Pro Krista jak „slabí“, tak „silní“ žijí a snaží se žít. Toto vědomí nám pomůže se přenést přes různost projevů víry a zbožnosti.

Řím 14,7-9

(Bratři a sestry!) Žádný z nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. Neboť žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu. Vždyť právě proto Kristus umřel a vstal k životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i nad živými.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Nové přikázání vám dávám, praví Pán, milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Aleluja.

EVANGELIUM

Toto podobenství je snad nejkrásnějším výkladem páté prosby modlitby Páně („odpusť nám, jako i my odpouštíme“). Několik desítek biliónů korun na jedné straně a 50.000 korun na straně druhé. To první je náš dluh vůči Bohu, to druhé dluh „druhých“ vůči nám. A to mluví za vše.

Mt 18,21-35

Petr přistoupil k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nejvíc sedmkrát?“ Ježíš mu odpověděl: „Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale třeba sedmasedmdesátkrát.
Nebeské království se podobá králi, který chtěl provést vyúčtování se svými služebníky. A když s vyúčtováním začal, přivedli mu jednoho dlužníka, u kterého měl deset tisíc hřiven. Protože dlužník neměl čím zaplatit, pán rozkázal ho prodat i se ženou a dětmi a se vším, co měl, a tím zaplatit. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: ‚Měj se mnou strpení, a všechno ti zaplatím‘. A pán se nad tím služebníkem smiloval, propustil ho a dluh mu odpustil.
Sotva však ten služebník vyšel, potkal se s jedním ze svých druhů ve službě, který mu byl dlužen sto denárů. Začal ho škrtit a křičel: ‚Zaplať, co jsi dlužen!‘ Jeho druh padl před ním na kolena a prosil ho: ‚Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to‘. On však nechtěl, ale šel a dal ho zavřít do vězení, dokud dluh nezaplatí.
Když jeho druhové ve službě viděli, co se stalo, velmi se zarmoutili. Šli a pověděli to všechno svému pánovi. Tu si ho pán zavolal a řekl mu: ‚Služebníku ničemný! Celý dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě prosil. Neměl ses tedy i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou?‘ A jeho pán se rozhněval a dal ho mučitelům, dokud by nezaplatil celý dluh.
Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte.“

K ZAMYŠLENÍ

Odpustit mohu, zapomenout nemohu? Starý problém, pro řadu lidí na dlouho palčivý. Je jedna dobrá pomoc, i když nepříjemná: začít poctivým vědomím, že já sám jsem hříšník, že řada jiných lidí má problémy s tím, jak odpustit mně. Potom snáze odpustím i já bližním. Na to, čím mi bylo ublíženo, možná nezapomenu, ale opustím svou sebelítost, touhu po pomstě, tvrdý odsudek bližního. A zahrnu ho láskou, tedy přáním dobra. V tu chvíli je zlo přemoženo, už mi v této věci nevládne. A to znamená Boží vítězství v mém nitru! Takové kroky v životě se snadno popíší, ale někdy velmi těžko realizují. Je třeba si je v modlitbě vyprosit. A nemohu-li cestu k odpuštění ujít naráz, je třeba se na ni alespoň vydat. A být vděčný za každý krok dobrým směrem. I krátkými kroky lze při vytrvalosti dojít daleko.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

12. 9.

1 Tim 2,1-8

Lk 7,1-10

Komentář: 1 Tim 2,1-8
Apoštol klade dvě podstatné otázky: jestli křesťan plní svůj úkol modlitby za ty, kdo se v zemi podílejí na vládě (v tom ho nikdo nezastoupí!) a jestli mu je Ježíš Kristus prvním a nenahraditelným prostředníkem v jeho vztahu k Bohu. Ty otázky je nutné si klást zcela prakticky.

13. 9.

1 Tim 3,1-13

Lk 7,11-17

Komentář: 1 Tim 3,1-13
Je snadné poměřovat apoštolovými slovy církevní představené, které známe. Položme si ale otázku, zda vlastnosti, které apoštol píše, u konkrétních osob také oceňujeme.

14. 9. Svátek Povýšení svatého kříže

Nm 21,4b-9 nebo Flp 2,6-11

Jan 3,13-17

Komentář: Jan 3,13-17
Kříž je krutost a neštěstí. Ale láska, která jde k člověku i přes nebezpečí smrti, zachraňuje. Až tam je třeba při pohledu na Kristův kříž a na vlastní život dohlédnout.

15. 9. Památka Panny Marie Bolestné

Žid 5,7-9

Jan 19,25-27 nebo Lk 2,33-35

Komentář: Jan 19,25-27
Láska bez bolesti nebývá možná. Bolest bez lásky je jen tupá a tvrdá. V Mariině postoji pod křížem se spojuje obojí. V našich životech to může být podobné.

16. 9.

1 Tim 6,2c-12

Lk 8,1-3

Komentář: 1 Tim 6,2c-12
V dnešním světě se může jevit zbožnost opravdu jako „nepraktická záležitost“. A přece všechno, co nás spojuje s Bohem, je částí skály, na které lze stavět celou stavbu života.

17. 9.

1 Tim 6,13-16

Lk 8,4-15

Komentář: 1 Tim 6,13-16
Křesťanství se může člověku jevit jako milé a hezké, a to právem. Ale bez předávané Kristovy nauky a bez toho, že by on byl viděn jako naděje a konečné slovo lidských dějin, by bylo jen hezkou idylou pro chvíle, kdy v životě o nic nejde.