9. 9. 2001

23. neděle v mezidobí - Cyklus C

I když se možná v našem životě právě nic nového a převratného neděje, jedna věc je nová naprosto vždy, a tou je čas. Čas chápaný jako kvalita a nikoli jako kvantita. Takový čas „vlastníme“ pouze v přítomnosti a vše ostatní buď už není nebo ještě není. Právě tato neděle má teď svůj čas a využiji-li ho k něčemu jinému než k čemu je určen, využil jsem ho špatně, i když si „polepším“. Je-li neděle určena pro setkání s Bohem, potom je její čas naplněn vrchovatě.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Jsi spravedlivý, Hospodine, a správné je tvé rozhodnutí; jednej se svým služebníkem podle svého milosrdenství.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys nám poslal Vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Zde, jako v celé Knize moudrosti, je moudrost představována jako Boží dar, který člověk potřebuje, ale těžko se k němu dostává. Pravděpodobně vliv řeckého myšlení přinesl do původně hebrejského textu této modlitby o moudrosti myšlenku, že tělesnost člověku brání v získání moudrosti. V židovském myšlení je zpravidla za tuto překážku považován hřích.

Mdr 9,13-19

Kdo z lidí může poznat Boží úmysly, kdo pochopí, co chce Pán? Myšlenky smrtelníků jsou totiž nejisté a naše záměry vratké. Vždyť porušitelné tělo duši zatěžuje a pozemský příbytek utlačuje mysl plnou starostí.
S námahou luštíme smysl pozemských věcí, nesnadno nalézáme to, co je nejvšednější. Kdo může vyzkoumat to, co je v nebi? Kdo poznal tvou vůli, když jsi mu nedal moudrost a z výšin neposlal svého svatého ducha?
A tak se upravilo chování těch, kdo jsou na zemi, lidé se naučili, co je ti milé, a moudrostí se zachránili.

ŽALM 90

Odpověď: Pane, tys nám býval útočištěm od pokolení do pokolení!

Rozkazem vracíš, Bože, člověka v prach - a pravíš: "Vraťte se, smrtelníci!" - Neboť tisíc let je v tvých očích - jako včerejší den, který minul, - a jako noční hlídka.
Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen, - podobají se pučící trávě: - Zrána kvete a bují, - večer je skosena a vadne.
Nauč nás počítat naše dny, - ať dojdeme k moudrosti srdce. - Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? - Slituj se nad svými služebníky!
Nasyť nás brzy svou slitovností, - ať jásáme a radujeme se po celý život! - Ať je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha, - dej zdar práci našich rukou, - dej zdar práci našich rukou!

2. ČTENÍ

Z hlediska občanských zákonů nebylo možné mít u sebe uprchlého otroka, jakým byl Onezimus. Pavel tento zákon ctil, i když byl Onezimus jím samým v žaláři pokřtěn a když byl jeho majitel - Filemon – křesťan a Pavlův přítel. Pavel nicméně doufá, že otrok bude přijat a bude mu odpuštěno, že tímto způsobem bude Bůh oslaven

Flm 9b-10.12-17

Mluví to Pavel, stařec, a nyní vězeň pro Krista Ježíše. Prosím tě za svého syna, kterému jsem dal život tady v žaláři, Onezima. Posílám ti ho nazpátek, (přijmi ho,) jako by to bylo moje vlastní srdce. Nejraději bych si ho nechal u sebe, aby mi sloužil místo tebe tady ve vězení, které snáším pro hlásání evangelia. Ale nechtěl jsem nic udělat bez tvého souhlasu, aby tvůj dobrý skutek nevypadal jako vynucený, nýbrž jako dobrovolný.
Vždyť snad proto ti byl vzat na čas, abys ho dostal nazpátek navždycky, ne už jako otroka, ale jako něco více než otroka: jako drahého bratra. Když i mně je tolik milý, jak teprve tobě, jako člověk i jako křesťan. Jsi-li však přesvědčen, že já a ty patříme k sobě, přijmi ho, jako bych to byl já sám.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Jasnou tvář ukaž svému služebníku a nauč mě svým příkazům! Aleluja.

EVANGELIUM

Na malé ploše jsou soustředěny tři menší samostatná vyprávění. Nesou v sobě dvojí poselství: to prvé, kterým úryvek začíná a končí, se opakuje v Lukášově evangeliu vícekrát: Boží království, které přichází, je tak velkou věcí, že je třeba pro ně cokoliv opustit, dokonce i vztahy tak samozřejmé a blízké, jako jsou vztahy k rodině. Druhé poselství je velmi praktické. Dá se shrnout do slov: člověk musí vědět, co chce a podle výsledku se rozhodnout. Proto kdo se chce rozhodnout pro Boží království, musí jednat tak, aby nezůstal v půli cesty.

Lk 14,25-33

Ježíše cestou doprovázely velké zástupy. Obrátil se k nim a řekl: "Když někdo přichází ke mně a svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry a sestry - ano i sám sebe - neklade až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.
Když někdo z vás chce stavět věž, nesedne si napřed a nespočítá náklady, jestli má dost na dokončení stavby? Kdyby totiž položil základy a nestačil ji dokončit, vysmáli by se mu všichni, kdo by ho viděli, a říkali by: Tenhle člověk se pustil do stavby, ale nemohl ji dokončit.
Nebo když má některý král vytáhnout proti jinému králi, aby s ním vedl válku, nesedne si napřed a neuvažuje, jestli se může s deseti tisíci vojáky utkat s tím, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? Jestliže na to nestačí, vyšle posly, dokud je ten druhý (král) ještě daleko, a žádá o podmínky míru.
Tak ani žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem."

K ZAMYŠLENÍ

Ježíš zná Boha tak, jako nikdo jiný z nás. Rozumí mu. Ví tedy, co je správné, co je podle vůle Stvořitele. Není snadné tomu vždy věřit. Člověk by nejedou sám poradil, co je potřeba a co je nejlepší… A přece tato víra, že Ježíš udělal a udělá vše dobře, je věcí zásadní. Otevírá nám k němu cestu. A věříme-li víc sobě, než jemu, cesta se uzavírá… A není to Ježíšovou vinou! Je-li cesta uzavřená, kudy půjdeme?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Kol 1,24-2,3

Lk 6,6-11

Komentář: Lk 6,6-11
Někteří Ježíšovi nerozuměli, jiní ho chtěli nachytat při chybě a zničit. Ale on se nedal odradit od své cesty. Vytrvalost dokáže víc než moc a síla.

Kol 2,6-15

Lk 6,12-19

Komentář: Lk 6,12-19
Kdo se v hloubce modlitby setká s Bohem, je vybaven k tomu, aby mohl být užitečný lidem. Náš spasitel nám tuto skutečnost ukázal vlastním příkladem.

Kol 3,1-11

Lk 6,20-26

Komentář: Lk 6,20-26
U Ježíše si lze vybrat mezi blahoslavenstvím a běda. Kupodivu za blahoslavené nejsou vyhlášení nejpilnější, nejsnaživější. A běda naopak není řečeno nešikům, málo výkonným, neúspěšným. Je třeba vidět lidi a svět očima evangelia.

Kol 3,12-17

Lk 6,27-38

Komentář: Lk 6,27-38
Pokus se nejdříve podívat na ty, které považuješ za nepřátele, nebo na ty, kteří ti ubližují tak, jak se na ně dívá Ježíš. Můžeš vidět, jak za ně umírá. Jak touží po jejich obrácení. Jak zná jejich bídu. Teprve potom se můžeš pokusit udělat něco z toho, co evangelium píše.

Povýšení sv. kříže

Nm 21,4b-9 nebo: Flp 2,6-11

Jan 3,13-17

Komentář: Jan 3,13-17
Tak Bůh miloval svět znamená: tak Bůh miloval mě, tebe a mnoho dalších. Ta láska trvá. Věříš tomu?

Panny Marie Bolestné

Žid 5,7-9

Jan 19,25-27 nebo: Lk 2,33-35

Komentář: Lk 2,33-35
Mariino utrpení má zvláštní hodnotu v tom, že bylo prodchnuto a prostoupeno velkou láskou. Maria mnoho milovala, a proto mnoho trpěla. Láska a bolest se nevylučují.