22. neděle v mezidobí - Cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Smiluj se nade mnou, Pane, neboť stále k tobě volám. Tys totiž, Pane, dobrý a shovívavý, nejvýš milosrdný ke všem, kdo k tobě volají.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, v tobě je plnost všeho dobra; vlož do našich srdcí lásku k tvému jménu, rozmnož naši oddanost k tobě a posiluj naši vytrvalost, ať v nás roste a trvá všechno dobré. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Trochu pragmatický text, který vypočítává výhody pokory. Pokora je umírněnost (opak velikášství, dávání najevo vlastní důležitosti), přiznání nesoběstačnosti (přes spo-lečenskou moc). Nakolik Bůh může projevit svou moc v životě pokorného (tj. člověka přiznávajícího vlastní nedostatečnost), natolik nemůže uzdravit člověka pyšného, který nepotřebuje Boha – tento člověka se totiž uzavírá Bohu.

SIR 3,19-21.30-31

Synu, v skromnosti konej své práce, a budeš milován bohulibými lidmi. Čím jsi větší, tím více se pokořuj, a před Pánem nalezneš milost. Neboť veliká je moc Pána, je slaven pokornými lidmi.
Pro ránu domýšlivce není uzdravení, neboť se v něm uchytilo ošklivé býlí. Rozumné srdce chápe poučné výroky, moudrý člověk touží po pozorných posluchačích.

ŽALM 68

Odpověď: Bože, ve své dobrotě ses postaral o chudáka.

Spravedliví se radují, jásají před Bohem – a veselí se v radosti. – Zpívejte Bohu, velebte jeho jméno, – jeho jméno je Hospodin.
Otec sirotků, ochránce vdov – je Bůh ve svém svatém příbytku. – Bůh zjednává opuštěným domov, – vězně vyvádí k šťastnému životu.
Seslal jsi hojný déšť, Bože, na své dědictví, – vzkřísil‘s je, když zemdlelo. – Usa-dilo se v něm tvoje stádce, – ve své dobrotě ses postaral o chudáka, Bože!

2. ČTENÍ

To jsou ta privilegia věřícího! Jako vždycky platí „noblesse oblige“ („šlechetnost zavazuje“), a proto i tento malý souhrn výsad má o to víc prohloubit vědomí závaznosti: je třeba brát vážně Boží slovo (12,25), Boží (někdy) nepříjemnou výchovu (12,11).

Žid 12,18-19.22-24a

Bratři! Nepřistoupili jste k hmotné hoře, z které šlehal oheň a která byla zaha-lena mračnou temnotou a bouří a při tom za zvuku trouby byly prohlášeny předpisy. Když to všechno Izraelité slyšeli, zdráhali se poslouchat a prosili, aby (Bůh) už k nim nemluvil.
Vy však jste přistoupili k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému: ke vznešenému shromáždění obrovského množství andělů a k obci prvorozenců, kteří jsou zapsáni v nebi; přistoupili jste k Bohu a soudci všech, k duším spravedlivých, kteří už dosáhli cíle, a k Ježíši, prostředníku nové smlouvy.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Vezměte na sebe mé jho, praví Pán, a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. Aleluja.

EVANGELIUM

Ježíš osvobozuje člověka od sebestřednosti, od křečovitého hledání uznání a prestiže, od vychvalování sebe. Nesebestředný člověk nestaví do středu své vlastní já. Nestaví do středu pozornosti své „ego“, a to ne ze stydlivosti či nedostatku asertivity, ale protože ani v jeho vlastních očích není „středem světa“ jeho Já. Proto nemusí toužit, aby jím byl v očích druhých.

Lk 14,1.7-14

Když Ježíš přišel v sobotu do domu jednoho z předních farizeů, aby tam pojedl, dávali si na něj pozor.
On si všiml, jak si hosté vybírají přední místa. Řekl jim tedy toto poučení: „Až budeš od někoho pozván na svatební hostinu, nesedej si na přední místo. Mohl by být od něho pozván někdo vzácnější než ty, a ten, kdo pozval tebe i jeho, by přišel a řekl ti: ‚Uvolni mu místo!‘ Tu bys musel s hanbou zaujmout po-slední místo.
Ale když budeš pozván, jdi si sednout na poslední místo, takže až přijde ten, který tě pozval, řekne ti: ‚Příteli, pojď si sednout dopředu!‘ To ti bude ke cti u všech, kteří budou s tebou u stolu. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude poní-žen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
Svému hostiteli pak řekl: „Když strojíš oběd nebo večeři, nezvi své přáte-le, ani bratry, ani příbuzné, ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odměny. Ale když strojíš hostinu, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé.
A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají čím odplatit. Dostaneš však odměnu při vzkříšení spravedlivých.“

K ZAMYŠLENÍ

Kolik toho bylo řečeno o pokoře a stejně je těžké ji pochopit! Jednoduše je potřeba ji žít: omezovat svůj prostor a dávat ho k dispozici druhému, aby i on mohl spolu se mnou a vedle mě existovat. Nezapomeňme však, že Ten první, který nám dělá místo, abychom byli, je Bůh a naopak my se v pokoře učíme dělat místo jemu. Nebo si snad dáváme pozor, abychom se ve vhodnou chvíli mohli postavit na jeho místo?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

1 Kor 2,1-5

Lk 4,16-30

Komentář: Lk 4,16-30
Přinést radost… osvobodit od pout… otevřít oči… propustit na svo-bodu… ujistit, že přišel nový čas – to vše koná Kristus pro mě. A proto ho tolik potřebuji.

1 Kor 2,10b-16

Lk 4,31-37

Komentář: Lk 4,31-37
„Co je ti po mně?“ Anebo – „jsem rád, že se o mě zajímáš“? Tyto dvě otázky (vědomě, či nevědomě) určují můj vztah ke Kristu.

1 Kor 3,1-9

Lk 4,38-44

Komentář: Lk 4,38-44
„Nic za to nedám“, ale v každém případě hodně vyzískám (resp. jiní lidé vyzískají). Kdy? Když se odvážím přinést ke Kristu nemocné. A to mohu v modlitbě, s důvěrou a vytrvalostí.

1 Kor 3,18-23

Lk 5,1-11

Komentář: Lk 5,1-11
Petrova zkušenost je nám důvěrně známá: tak dlouho jsme se snažili, a nic jsme nechytili. A musíme projít i touto zkušeností, abychom mohli zaku-sit i tu druhou zkušenost: na Ježíšův pokyn, v síle jeho slova, přichází požeh-nání a úlovek.

1 Kor 4,1-5

Lk 5,33-39

Komentář: Lk 5,33-39
Mladé víno, nové nadšení, novou radost. Otevři se pro mladé víno Ježí-šovy přítomnosti. Jak se otevřít? Touhou, která rozšiřuje „nádobu“ tvého srdce.

Kor 4,6-15

Lk 6,1-5

Komentář: Lk 6,1-5
Litera versus duch. Zkostnatělost versus pružnost.