2. neděle velikonoční - Cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Otevřete své srdce, radujte se ze své slávy a vzdávejte díky Bohu, neboť on vás povolal k nebeskému království. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty o Velikonocích vždy znovu oživuješ víru svého lidu. Prosíme tě: opatruj a upevňuj v nás, cos nám daroval, ať všichni stále hlouběji chápeme, co to pro nás znamená, že jsme byli obmyti křtem, znovuzrozeni z Ducha svatého a vykoupeni krví tvého Syna. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého...

1. ČTENÍ

Lukáš nám v tomto ”souhrnu” předkládá popis jeruzalémské církve v jejích hlavních rysech: apoštolská činnost doprovázená znameními a zázraky (v. 12), společenství života a modlitby (v. 12-13), síla svědectví a příkladu (v. 13-14). Takové působení vyvolává dvě rozdílné reakce: jednak ze strany zatvrzelých vůdců (viz Sk 5,17nn), jednak ze strany prostých a přímých lidí. V našem úryvku je vidět postoj té druhé skupiny, která nachází novou ”naději” i v pouhém stínu apoštola (v. 15). Právě nemocní, slabí a vyvržení jsou prvními adresáty apoštolského hlásání, stejně jako v době působení samotného Krista.

Sk 5,12-16

Apoštolové konali mnoho znamení a zázraků v lidu. Všichni se jednomyslně shromažďovali v Šalamounově podloubí. Z ostatních se k nim nikdo neodvažoval připojit, ale lidé o nich mluvili s velkou úctou.
Stále rostl počet mužů i žen, kteří přijímali víru v Pána. Dokonce i na ulici vynášeli nemocné a kladli je na lehátka a nosítka, aby, až půjde Petr okolo, alespoň jeho stín padl na někoho z nich. Také z okolních měst se sbíhalo do Jeruzaléma mnoho lidí a přinášeli nemocné i trápené nečistými duchy, a ti všichni byli uzdravováni.

ŽALM 118

Odpověď: Aleluja.

Nechť řekne dům Izraelův: – ”Jeho milosrdenství trvá navěky.” – Nechť řekne dům Áronův: – ”Jeho milosrdenství trvá navěky.” – Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: – ”Jeho milosrdenství trvá navěky.”

Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích. – Toto je den, který učinil Hospodin, – jásejme a radujme se z něho!

Hospodine, dej spásu, – Hospodine, popřej zdaru! – Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu! – Žehnáme vám z Hospodinova domu. – Bůh je Hospodin a dopřál nám světlo.

2. ČTENÍ

Jan má ”vidění” Syna člověka právě v neděli, čili v den, kdy Ježíš svým vzkříšením prokázal svou nepřemožitelnou moc. Ve vytržení Jan uslyší nejprve hlas jako zvuk trubky: Trubka zazněla také při Božím zjevení na Sinaji (Ex 19,16) a je nástrojem k ohlášení Kristova návratu na konci času (1 Kor 15,52). Sám Kristus se zjevuje v podobě Syna člověka (Dan 7,13), jenž je obdařený mocí a velkou důstojností (proto má na sobě řízu a zlatý pás). Sedm zlatých svícnů symbolizuje sedm církevních obcí (Zj 1,20). Při pohledu na oslaveného Krista člověk nemůže jinak, než padat k zemi (v. 17). A právě tento mocný Kristus se ujímá člověka, oslovuje ho, odnímá jeho strach. On je totiž první i poslední (Iz 44,6) – On má poslední slovo v lidských dějinách, protože On je ten živý, který přemohl smrt a může otevřít bránu života.

Zj 1,9-11a.12-13.17-19

Já, Jan, váš bratr, účastník vašich soužení, Království i vytrvalosti v Ježíši, dostal jsem se pro (hlásání) Božího slova a pro svědectví o Ježíšovi na ostrov, který se jmenuje Patmos. A jednou v den Páně jsem upadl do vytržení a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice: ”Své zjevení napiš do knihy a pošli sedmi církevním obcím.”
Obrátil jsem se, abych se podíval po tom hlase, který ke mně mluvil. A když jsem se obrátil, uviděl jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed těch svícnů postavu podobnou Synu člověka, oblečenou do řízy a přepásanou na prsou zlatým pásem.
Když jsem ho uviděl, padl jsem mu k nohám jako mrtvý. On na mě položil pravici a řekl: ”Nic se neboj! Já jsem První i Poslední, Živý. Byl jsem mrtev, a hle – jsem živ na věky věků a mám klíče od smrti a podsvětí. Napiš tedy své vidění: nynější i to, které přijde později.”

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Protože jsi mě uviděl, Tomáši, uvěřil jsi, praví Pán; blahoslavení, kdo neviděli, a uvěřili. Aleluja.

EVANGELIUM

Evangelní perikopa obsahuje dvě zjevení Vzkříšeného: ”prvního dne v týdnu” jedenácti učedníkům bez Tomáše (viz evangelium neděle Seslání Ducha sv.) a týden nato Tomášovi spolu s ostatními učedníky. Na Tomášovi je nápadné, že nepřijímá zvěst ostatních apoštolů a klade si podmínky pro ”uvěření”. Ježíš však zná myšlenky i srdce člověka (J 1,48) a vychází mu vstříc právě tam, kde se nachází. Proto poskytuje Tomášovi znamení, které ho přivádí k vyznání víry (J 4,48) a ke klanění (J 5,23). Jeho slova nejsou jen uznáním Ježíšova božství (J 1,1), ale uzavřením smlouvy: Tomáš přijímá Ježíše jako svého Boha a Pána (Oz 2,25; 1 Kor 12,3).

Jan 20,19-31

Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: ”Pokoj vám!” Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
Znovu jim řekl: ”Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.” Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: ”Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.”
Tomáš, jeden ze Dvanácti zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: ”Viděli jsme Pána.”
On jim však odpověděl: ”Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.”
Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: ”Pokoj vám!” Potom vyzval Tomáše: ”Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku, a nebuď nevěřící, ale věřící.”
Tomáš mu odpověděl: ”Pán můj a Bůh můj!”
Ježíš mu řekl: ”Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili.”
Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

K ZAMYŠLENÍ

Nikoliv Tomášův prst, ale Ježíšovo slovo udělalo z nevěřícího Tomáše věřícího a vyznávajícího učedníka. A tak je tomu do dneška. Ježíšovo slovo člověka vede na cestu, na které se setkává v obyčejném životě s neobyčejnými Božími skutečnostmi. Potom mu ani Ježíšovo vzkříšení nepřipadá nemožné, jakkoliv se vymyká lidským zkušenostem. Slovo, které mění náš život, nevypadá nijak zvláštně. Ale vede ke zdroji života a oživuje to, co je v nás hříchem a nevěrou umrtvené.

Vzkříšení člověka začíná už teď, když se nechá Božím slovem probudit k víře, tedy ke skutečnému plnému životu.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Sk 4,23-31

Jan 3,1-8

Komentář: Jan 3,1-8
A co tak přijít ke Kristu jako Nikodém (postavit se v modlitbě před něj) a říct mu (jako Nikodém): ”Ježíši, vím, že jsi Učitel, vím, že jsi můj rádce, ten, který mě vede a radí mi, když jsem bezradný…” A sám můžeš pokračovat v takové modlitbě.

Sk 4,32-37

Jan 3,7b-15

Komentář: Jan 3,7b-15
Obnova křtu o velikonoční neděli měla připomenout, že při těchto svátcích jde především o moje znovuzrození. Jak se to může stát? Vírou v Kristovu smrt a vzkříšení za mě.

Sk 5,17-26

Jan 3,16-21

Komentář: Jan 3,16-21
Bůh si mě tolik zamiloval… Nerozechvěje se mé srdce při těchto slovech?

Sk 5,27-33

Jan 3,31-36

Komentář: Jan 3,31-36
Víra je velmi vzácný dar: Přináší totiž život, přetékající božský život. Víra je takovým záchranným lanem, kterým jsme vytahováni z propasti smrti do bezpečného útočiště. Používáš toto lano?

23. 4. Svátek sv. Vojtěcha

Sk 13,46-49 ; nebo Kol 1,24-29; 2,4-8

Jan 10,11-16

Komentář: Kol 1,24-29; 2,4-8
Být světlem pohanům – tento úkol nepřijal jen sv. Vojtěch, ale každý z nás (křtem a biřmováním). Ne každý ovšem půjde do dalekých krajin: Každý však může být světlem tam, kde žije. Třeba už tím, že se bude modlit za nevěřící ze svého okolí…

Sk 6,1-7

Jan 6,16-21

Komentář: Jan 6,16-21
Z Ježíše jde trochu strach: vždyť on jedná občas ”divně”, nevyzpytatelně. Ale i ve víru zmatkování a nejistoty, vyslechněme a přijměme znovu: Já jsem to, neboj se. Neboj se mých plánů, mých činů. Já jsem živý, ten, který oživuje i tebe.