14. 1. 2007

2. neděle v mezidobí - Cyklus C

V liturgickém roce tvoří týdny po neděli svátku Křtu Páně až do Popeleční středy, která letos připadá na 21. únor, a od pondělí svatodušního až do začátku adventu jediný celek s průběžným číslováním, tj. 33 nebo 34 týdnů liturgického mezidobí. V nich ”... se tajemství Kristova života a poslání neoslavuje z určitého hlediska, nýbrž spíše v celé jeho plnosti. Každá z těchto nedělí je Velikonocemi, každá je svátkem. Má vlastní modlitby, čtení a zpěvy.” (Všeobecná ustanovení o liturgickém roku a kalendáři z 21. 3. 1969). Dejme se oslovit Kristem, přibližme se k němu, aby každý náš den, neděle zvlášť, byl svátkem.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Ať se ti koří celá země, Bože, ať ti zpívá, ať opěvuje tvé jméno.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, ty řídíš všechno na nebi i na zemi; vyslyš prosby svého lidu a dej našim dnům svůj řád a mír. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Po návratu z babylónského exilu se Židé ocitli ve svízelné situaci: město s chrámem bylo zničeno, byl nedostatek prostředků k zahájení jejich obnovy. Z toho se mohlo zdát, že Bůh nadobro opustil svůj lid. Přes toto zdánlivé Boží mlčení prorok ohlašuje spásu, obnovený vztah mezi Izraelem a Hospodinem: tento vztah bude tak hluboký a intimní, že se bude podobat zasnoubení mezi mužem a ženou.

IZ 62,1-5

Kvůli Siónu neumlknu, kvůli Jeruzalému neutichnu, dokud jeho právo nevzejde jak světlo, dokud se jeho spása nerozhoří jak pochodeň.
Tu národy uvidí tvé právo a všichni králové tvou slávu. Obdaří tě novým jménem, které určí Hospodinova ústa.
Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce, královskou čelenkou v dlani svého Boha.
Nebudeš se již nazývat ”Opuštěná” a tvá zem ”Osamělá”. Tvým jménem bude ”Mé potěšení” a jméno tvé země ”V manželství daná”, neboť si v tobě zalíbil Hospodin a tvá země dostane muže.
Jako se jinoch snoubí s pannou, tak se s tebou zasnoubí tvůj stvořitel. Jako se raduje z nevěsty ženich, tak se tvůj Bůh potěší z tebe.

ŽALM 96

Odpověď: Vypravujte mezi všemi národy o Hospodinových divech.

Zpívejte Hospodinu píseň novou, – zpívejte Hospodinu, všechny země! – Zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno!
Rozhlašujte den po dni jeho spásu! – Vypravujte mezi pohany o jeho slávě, – mezi všemi národy o jeho divech. –
Vzdejte Hospodinu, rodiny národů, – vzdejte Hospodinu slávu a moc, – vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména.
V posvátném rouchu klaňte se Hospodinu! – Třeste se před ním, všechny země! – Hlásejte mezi pohany: – Hospodin kraluje, národy řídí podle práva.

2. ČTENÍ

Korinťané byli tak unášeni charizmaty, že je stavěli přespříliš do středu svého duchovního života. Pavel nezavrhuje tato charizmata, ale staví je na správné místo: charizmata mají sloužit druhým. Přitom důležitější než tyto dary je jejich původce: Duch svatý. Z toho důvodu Pavel tolikrát opakuje, že jednotlivé dary jsou od Ducha, přesněji od ”téhož Ducha”: Ducha společného všem, Ducha jednoty.

1 KOR 12,4-11

Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí.
Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Jednomu totiž Duch dává dar moudrosti, jinému zase tentýž Duch poskytuje poznání, jinému se opět dostává od téhož Ducha víry, jiný zase má od téhož Ducha dar uzdravovat, jiný konat zázračné skutky, jiný promlouvat pod vlivem vnuknutí, jinému zase je dáno, aby dovedl rozeznávat, jakým duchem se co nese, jiný může mluvit rozličnými (neznámými) jazyky a jiný zase má dar, aby uměl vykládat, co tím jazykem bylo řečeno.
To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Bůh nás povolal kázáním evangelia, abychom dosáhli slávy našeho Pána Ježíše Krista. Aleluja.

EVANGELIUM

Klíčovým slovem pro pochopení tohoto textu je pojem znamení. V dnešním evangeliu je znamení jednak svědectvím o pravosti Kristova poslání, jednak ”náznakem” určité hlubší skutečnosti tohoto poslání. A touto skutečností je ujištění, že s Kristem přišla doba spásy – víno je ve SZ symbolem mesiánské doby. Toto první znamení udává tón všem dalším Ježíšovým slovům a skutkům: jsou to slova a skutky přinášející nový život.

JAN 2,1-12

Byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: ”Už nemají víno.” Ježíš jí odpověděl: ”Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina.” Jeho matka řekla služebníkům: ”Udělejte všechno, co vám řekne.”
Stálo tam šest kamenných džbánů na vodu, určených k očišťování předepsanému u židů, a každý džbán byl na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: ”Naplňte džbány vodou!” Naplnili je až po okraj. A nařídil jim: ”Teď naberte a doneste správci svatby!”
Donesli, a jakmile správce svatby okusil vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří načerpali vodu, to věděli - zavolal si ženicha a řekl mu: ”Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle.”
To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili. Potom se odebral se svou matkou, se svými příbuznými a učedníky do Kafarnaa a zdrželi se tam jen několik dní.

K ZAMYŠLENÍ

K zamyšlení
Ježíšova přítomnost na svatbě i jeho zázrak, které stojí na počátku jeho veřejného působení, jsou velmi výmluvné. Ukázal, že je mocným Bohem, který svou přítomností posvěcuje jeden ze základních mezilidských vztahů, manželství. K tomu připojuje ono zázračné gesto proměnění vody ve víno, vyjadřující jeho zájem o naše štěstí. Maria, jak jen ona to umí, pak nenápadným doporučením posílá učedníky a také nás, abychom udělali všechno, co nám řekne. Svatebním veselím však nic nekončí a my nemusíme litovat, že se nám podobné výsady nedostalo. Naopak. Podle svatého apoštola Pavla jedním z největších zázraků je dar charizmat, tedy podíl společenství církve na Božím Duchu. Každý z nás byl obdarován. Každý jsme ve křtu a ve svátosti biřmování přijali dar Božího Ducha. Nezapomínáme na toto zvláštní mimořádné obdarování a umíme je správně používat ve prospěch Kristova těla? Nebojme se ukázat, kdo je Bůh a na čem mu vzhledem k nám záleží.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

15. 1.

Žid 5,1-10

Mk 2,18-22

Komentář: Žid 5,1-10
Dnes se mohu zamyslet nad tím, co dělám ve svém životě pro Boha i pro druhé, a ptát se: Je to z mých vlastních sil, nebo jsem k tomu ”povolán od Boha”?

16. 1.

Žid 6,10-20

Mk 2,23-28

Komentář: Žid 6,10-20
Boží zaslíbení dané Abrahámovi (”Zahrnu tě jistě požehnáním…”) platí i pro každého z nás. Pro moji cestu s Pánem a vytrvalé objevování Jeho požehnání v mém životě potřebuji trpělivost a naději, o které teď můžu (znova) prosit.

17. 1.

Žid 7,1-3.15-17

Mk 3,1-6

Komentář: Mk 3,1-6
Záchrana (vysvobození člověka) je nad příkazem Zákona (je vlastně jeho cílem). O tu zde jde a ta má přednost před důsledným dodržováním předpisů (ovšem bez lásky – ”předpisu” nejvyššího).

18. 1. Památka Panny Marie, Matky jednoty křesťanů

Sk 1,12-14

Lk 1,39-47

Komentář: Sk 1,12-14
”…jednomyslně setrvávali v modlitbách…” Tento úryvek pro mne může být (na začátku Týdne modliteb za jednotu křesťanů) výzvou k zamyšlení: za koho (nebo ještě lépe s kým) se mohu v našem městě, v naší obci modlit, prosit za jednotu křesťanů?

19. 1.

Žid 8,6-13

Mk 3,13-19

Komentář: Žid 8,6-13
Boží zaslíbení nové smlouvy (se všemi těmi krásnými obrazy: své zákony jim napíšu do srdce; všichni mě budou znát) spolu s odpuštěním hříchů se uskutečňuje i v mém životě, právě dnes. Vím o tom? A mohou o tom skrze mne vědět i druzí?

20. 1.

Žid 9,2-3.11-14

Mk 3,20-21

Komentář: Mk 3,20-21
Ježíš, jednající jako ten, kdo je poslaný Bohem, narušuje představy svých příbuzných o ”správném” chování. Nechce mi Pán skrze takovéto (obtížné, zvláštní, nepřijatelné) chování lidí kolem mne něco říci? Nebo budu jen tím, kdo se pohoršuje?