4. 1. 2004

2. neděle po Narození Páně - Cyklus C

Pro obchod začínají vánoční svátky koncem listopadu a dnes už jsou dávno skončeny, jen vánoční výzdoba leckde zůstává. Pro křesťana ale Vánoce oslavou Ježíšova narození teprve začínají. Vánoční doba nám umožňuje, abychom bez předvánočního ruchu hlouběji prožívali tajemství Božího vtělení, o němž reklamy, obchod a pořady v mediích, přetřásající vánoční zvyky, nevědí nic.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Když hluboké ticho všechno objímalo a noc ve svém běhu k polovině došla, tvé všemocné slovo, Bože, sestoupilo z královského trůnu z nebe.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, ty osvěcuješ všechny, kdo v tebe věří; ukaž své světlo všem národům a celý svět naplň svou slávou. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Jedná se o hymnus, který oslavuje ”vtělení” Boží moudrosti. Ta ”vyšla z úst Nejvyššího” a ”přebývala na výsostech”. Bůh pak dal této moudrosti rozkaz, aby se ”usadila v Jakubovi”: tím se míní její ”vtělení” v Mojžíšově zákoně. Mezi tímto hymnem a Janovým prologem je nápadná podobnost, která nesmí zastírat novost zvěsti Nového zákona: ”Slovo” je víc než pouhou Boží moudrostí - je božskou osobou, která vtělením vzala na sebe lidský úděl se vším, co k tomu patří.

Sir 24,1-4.12-16

Moudrost se sama chválí a slaví uprostřed svého lidu. Otvírá svá ústa ve shromáždění Nejvyššího a velebí se před jeho zástupy:
Tvůrce veškerenstva mi dal rozkaz, můj stvořitel mi poručil vztyčit stan. Řekl mi: ”Usaď se v Jakubovi, v Izraeli měj své dědictví!” Před věky na počátku mě stvořil, až na věky být nepřestanu. Před ním ve svatostánku jsem konala svou službu a pak na Siónu jsem obdržela sídlo. Usadil mě v městě, které miloval jako mě, v Jeruzalémě vykonávám svou moc. V lidu plném slávy jsem zapustila kořeny, v Pánově údělu, v jeho dědictví.

ŽALM 147

Odpověď: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.
Nebo: Aleluja.

Jeruzaléme, oslavuj Hospodina, – chval svého Boha, Sióne, – že zpevnil závory tvých bran, – požehnal tvým synům v tobě.

Zjednal tvému území pokoj – a sytí tě jadrnou pšenicí. – Sesílá svůj rozkaz na zemi, – rychle běží jeho slovo.

Oznámil své slovo Jakubovi, – své zákony a přikázání Izraeli. – Tak nejednal se žádným národem: – nesdělil jim svá přikázání.

2. ČTENÍ

Kristus nedává člověku pouze osvobození a uzdravení, ale zcela novou důstojnost. V ”Synu” jsme totiž také my syny a dcerami Otce. Jako milované děti dostáváme od Boha všechny duchovní dary, abychom tak mohli ”vtělit” před druhými jeho dobrotu a moc. Avšak jen čisté a osvícené srdce dokáže poznat tyto dary. Z velikosti darů je pak možné vytušit nádheru a slávu samotného Dárce.

Ef 1,3-6.15-18

Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění; v lásce nás ze svého svobodného rozhodnutí předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí pro zásluhy svého milovaného Syna.
Slyšel jsem, jak věříte v Pána Ježíše a jakou lásku projevujete všem křesťanům, a proto nepřestávám za vás děkovat, když na vás vzpomínám ve svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete moci mít o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Sláva tobě, Kriste, tys byl hlásán pohanům, sláva tobě, Kriste, tys došel víry ve světě.

EVANGELIUM

Janův prolog navazuje na starozákonní teologii o moudrosti, kterou zároveň překonává: moudrost (Slovo) je zde zcela jasně osobou, která je rovná Bohu. Osoba Slova je Božím sebevyjádřením a sebesdílením člověku. Bůh skrze Slovo vstupoval do rozhovoru s člověkem už od stvoření světa i po celé období dějin před vtělením. Vtělení však představuje naprostý průlom v tomto Božím sebesdílení: Bůh se setkává s člověkem tváří v tvář. Je tu dar plného setkání.

Jan 1,1-5.9-14

Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.
To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
V něm byl život, a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila.
Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo, a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.
Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.
A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

K ZAMYŠLENÍ

V dnešních liturgických textech můžeme pozorovat, jak se Bůh postupně sdílí člověku. Slovem Bůh tvoří celý svět a od jeho počátku zasahuje skrze Slovo do života lidí. V úryvku z knihy Sirachovcovy dává Bůh Izraeli moudrost, aby přebývala uprostřed něj. Ve vtěleném Slově, v Ježíši Kristu nám však dává Bůh ještě mnohem víc, dává nám sebe sama. Díky Ježíši Kristu dostáváme dar plného setkání, dar přímého přístupu k Bohu. Můžeme žít jako lidé, kteří Bohu patří tak plným způsobem, jako patří dítě dobrým rodičům, jako patří členově rodiny do jejího celku.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

1 Jan 3,11-21

Jan 1,43-51

Komentář: 1 Jan 3,11-21
Položit život za své bližní je vrcholem cesty, začátkem je dávat ze svého nadbytku: jsem skutečně na této cestě?

6. 1. Slavnost Zjevení Páně

Iz 60,1-6

Ef 3,2-3a.5-6 ; Mt 2,1-12

Komentář: Iz 60,1-6
První dva verše jsou tak silné a burcující, že nepotřebují další slova…

1 J 3,22-4,6

Mt 4,12-17.23-25

Komentář: 1 J 3,22-4,6
Zkoumat duchy, zda vedou ke Kristu: varování aktuální včera jako dnes. A zkoumat mám především své jednání, svá slova: v jakém duchu se nesou?

1 Jan 4,7-10

Mk 6,34-44

Komentář: 1 Jan 4,7-10
Abych si uchoval autentickou a nefalšovanou lásku, nesmím zapomenout, že Bůh mě miloval a stále miluje jako první.

1 Jan 4,11-18

Mk 6,45-52

Komentář: 1 Jan 4,11-18
Strach a láska: mezi nimi je takový protiklad jako mezi ohněm a vodou. Zkušenost s Boží láskou působí, že taje chlad a ”odstup” před Bohem, odstup vyvolaný strachem. Za jakých okolností ve mně ožívá strach před Bohem?

1 Jan 4,19-5,4

Lk 4,14-22a

Komentář: 1 Jan 4,19-5,4
”Kdo má rád otce, má rád i jeho děti”. Tato věta mi může pomoci k tomu, abych přijal i ty ”problémové” bratry či sestry: vnímám, že i oni jsou dětmi téhož otce?