28. 11. 2004

1.neděle adventní - A

Liturgická doba adventní, kterou dnešní nedělí zase začínáme slavit, stejně jako roční období podzimu, se kterým je spojená, v sobě nesou určité tajemství: Atmosféra dlouhých večerů, tmy a chladu venku a naopak světla a tepla domovů, spánku v přírodě i živých příprav na vánoce dává příležitost k přemýšlení a vnitřnímu usebrání. Je to pozvánka poodhalit toto tajemství. Advent je naší přípravou na příchod Vykupitele. Světlem a jistotou pro nás křesťany je Boží slovo. Ujišťuje o jeho lásce k nám a otevírá naše nitro pro každé setkání s ním a s jeho bratry a sestrami. Budeme mít v letošním adventu čas vpustit toto světlo do našich životů a setkat se s tím, který přichází? Podaří se nám poznat tajemství letošního adventu?

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

K tobě pozvedám svou duši, Hospodine, můj Bože, v tebe důvěřuji, kéž nejsem zahanben, ať nade mnou nejásají moji nepřátelé. Vždyť nikdo z těch, kdo v tebe doufají, nepadne do hanby.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, očekáváme příchod našeho Pána Ježíše Krista a prosíme tě: Posiluj naši vůli, ať konáme spravedlivé skutky a připravujeme se na setkání s ním, abychom v den soudu stáli po jeho pravici a vešli do nebeského království. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ

Toto slovo spásy je z konce 8. století př. Kr., kdy judskému království hrozilo nebezpečí syroefraimské a posléze asyrské expanze. Prorok neočekává záchranu od lidí, od politického umění či vojenské moci, ale od Boha, který naplňuje chrám svou velebností (Iz 6,3.4). S jistotou v toto Boží přislíbení Izrael může a má už teď kráčet v Hospodinově světle, tj. v Boží spasitelné přítomnosti (v. 5; Ž 89,16).

Iz 2,1-5

Obsah vidění Izaiáše, syna Amosova, o Judovi a Jeruzalému.
Stane se v posledních dnech: Pevně bude stát hora s Hospodinovým domem na vrcholu hor, vyvýšená nad pahorky. Budou k ní proudit všechny národy, budou k ní putovat četné kmeny a řeknou:
„Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! Ať nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!“ Ze Siónu vyjde nauka, z Jeruzaléma Hospodinovo slovo.
Soudit bude národy, rozsuzovat četné kmeny, že zkují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože. Nezdvihne již meč národ proti národu, válce se již nebudou učit.
Jakubův dome, vzhůru, choďme v Hospodinově světle!

ŽALM 122

Odpověď: Do domu Hospodinova půjdeme s radostí.

Zaradoval jsem se, když mi řekli: – „Do domu Hospodinova půjdeme!“ – Už stojí naše nohy – v tvých branách, Jeruzaléme!
(Tam vystupují kmeny, – kmeny Hospodinovy, – jak to zákon přikazuje Izraeli, – aby chválil Hospodinovo jméno. – Tam stojí soudní stolce, –stolce Davidova domu.
Vyprošujte Jeruzalému pokoj: – ať jsou v bezpečí, kdo tě milují, – ať vládne mír v tvých hradbách, – bezpečnost v tvých palácích!)
Kvůli svým bratřím a přátelům – budu říkat: Pokoj v tobě! – Kvůli domu Hospodina, našeho Boha, – budu ti přát štěstí.

2. ČTENÍ

Nyní nastal čas! Jaký čas? Je tu doba mimořádné šance: probudit se ze spánku a nově přijmout světlo do svého života. Toto světlo nového života je teď blíž než při okamžiku křtu. Tento přijatý život ve světle se může nově rozzařovat den ze dne. Každý den je šance znovu přijmout zář nového života, a tak zapudit temnotu hříchu ve všech jejích podobách. Světlo nového života umožňuje odolávat hříšným sklonům, které jsou dosud ve tmě („tělo“ v. 14).

Řím 13,11-14

(Bratři a sestry!) Víte, jaký je nyní čas: že vám už nastala hodina, kdy je třeba se probrat ze spánku. Neboť nyní je nám spása blíže než tehdy, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla. Veďme počestný život jako ve dne; ne v hodováních a pitkách, ne v necudnostech a prostopášnostech, ne ve sváru a závisti. Ale oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo tak, že by to vyvolávalo žádosti.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Pane, ukaž nám své milosrdenství a dej nám svou spásu! Aleluja.

EVANGELIUM

Evangelium je převzato z tzv. apokalyptické řeči (Mt 24-25), tj. řeči o posledních událostech. Tak jako před potopou lidé neočekávali žádnou nenadálou událost a jejich pohled byl zaměřen pouze na věci viditelné a zakusitelné, podobně je tomu i před druhým Kristovým příchodem. Proto se nikdo nemůže uklidňovat životním stylem druhých, nikdo se nesmí nechat svést tím, že ostatní lidí žijí „nepřipraveni“, zaměstnáni jen záležitostmi pozemského života. Pán přijde tehdy, když lidé budou prožívat běžné události: práci na poli nebo u mlýnku. Pán přijde znenadání jako zloděj!

Mt 24,37-44

Ježíš řekl svým učedníkům: „Když přijde Syn člověka, bude to právě tak jako v době Noemově: Jako totiž v době před potopou lidé jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nic netušili, až přišla potopa a všechny zachvátila, právě tak to bude, když přijde Syn člověka.
Tehdy budou dva na poli: jeden z nich bude vzat, druhý ponechán; dvě (ženy) budou mlít na obilném mlýnku: jedna bude vzata, druhá ponechána.
Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, jistě by byl vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“

K ZAMYŠLENÍ

Velmi často bereme život do svých rukou. Chceme být soběstačnými. Býváme natolik zaměstnáni sami sebou, že se ke všem a všemu kolem nás stáváme netečnými a uzavřenými. Bůh naopak vychází ze sebe, aby nás potkal. Všechno, co stvořil, dal k dispozici nám. V Kristu se zřekl sám sebe i svého majestátu. Zcela se vzhledem k nám otevřel. Je to velká výzva. On zná a chápe naše obtíže spojené s úsilím o změnu našich postojů. Stačí mu naše upřímné rozhodnutí hledat ho a důvěra v jeho lásku. Chce přijetí. S jistotou pak nás najde a přijde k nám.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Iz 4,2-6

Mt 8,5-11

Komentář: Mt 8,5-11
Nepříjemná ale důležitá otázka: jakou víru v moc a sílu svého slova nachází Ježíš u mne? A pokud je malá, zkusme se ptát, proč tomu tak je.

Svátek sv. Ondřeje

Řím 10,9-18

Mt 4,18-22

Komentář: Mt 4,18-22
Slova o zanechání všeho a následování se hezky čtou. Ale je třeba dojít k otázce, co jsme byli ochotni kvůli Ježíši opustit nebo co jsme ochotni opouštět – a zda to děláme bez smutku a výčitek.

Iz 25,6-10a

Mt 15,29-37

Komentář: Mt 15,29-37
Ježíš odešel k Otci a my máme následovat jeho příklad na zemi. Ale máme chuť se znovu a znovu zabývat lidmi, kteří jsou na tom zle a mnohé jim chybí?

Iz 26,1-6

Mt 7,21.24-27

Komentář: Mt 7,21.24-27
Opravovat, barvit, zdobit fasádu na domě, který stojí na písku a bouře přicházejí? To bychom přece nedělali! A přece může i křesťanovi víc záležet na tom, jak vypadá mezi druhými, než by se staral o to, na čem staví svůj život.

Iz 29,17-24

Mt 9,27-31

Komentář: Mt 9,27-31
Kdo z věřících by si nepřál, aby se stal před Bohem lepším? Ale mám víru slepců v uzdravující Ježíšův dotyk, který mi dá vidět, ale neodstraní všechny překážky z životní cesty?

Iz 30,19-21.23-26

Mt 9,35-10,1.5-8

Komentář: Mt 9,35-10,1.5-8
Jsme zvyklí kupovat nebo dostávat, ale prosit? Ale bez prosby, která je nesena důvěrou, se můžeme s naším Pánem míjet. A potom míjíme i jeho dary.