18. neděle v mezidobí - Cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Bože, vysvoboď mě, Hospo­dine, na pomoc mi pospěš! Tys můj pomoc­ník, můj zachránce: Hospo­dine, nepro­dlévej!

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, štědrý dárce milosti, ty jsi nás stvořil, ty udržuješ náš život a ve­deš nás; buď stále s námi a slyš naše prosby: obnovuj v nás a udržuj svou milost, kterou jsme od tebe přijali. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Kniha Kazatele představuje další vý­vojový stupeň mudroslovné literatury. Její vznik se datuje do 3. století, kdy he­lénis­tická kultura přináší nové myšlenky a otřásá tradiční víru Izraele. Jako čer­vená nit se objevuje heslo „pomíjivost, samá po­míjivost“ – liturgický překlad „marnost nad marnost“ je zavádějící, pro­tože autor ne­hlásá „marnost“ všeho, ale pomíjivost, do­časnost. V hebrejském tex­tu se používá slovo hevel, které ozna­čuje ranní opar nad hladinou vody – tato mlha při vycházení slunce záhy mizí.

Kaz 1,2; 2,21-23

Marnost nad marnost – praví Ka­zatel – marnost nad marnost, všechno je marnost.
Vždyť se stává, že někdo pra­cuje moudře, rozvážně a úspěšně, a nako­nec to dá do vlastnictví jinému, kdo na tom nepracoval. I to je mar­nost a velké zlo. Co má člověk za všechno svoje namáhání a snahu, s níž se pla­hočí pod sluncem? Ano, po všechny dny má jen starosti; trá­pení je jeho zaměstnání, ani v noci si jeho srdce neodpočine. I tohle je marnost.

ŽALM 90

Odpověď: Pane, tys nám býval úto­čištěm od pokolení do poko­lení!

Rozkazem vracíš, Bože, člověka v prach – a pravíš: „Vraťte se, smrtel­níci!“ – Neboť tisíc let je v tvých očích – jako včerejší den, který minul, – a jako noční hlídka.
Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen, – podobají se pučící trávě: – Zrána kvete a bují, večer vadne.
Nauč nás počítat naše dny, – ať do­jdeme k moudrosti srdce. – Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš če­kat? – Slituj se nad svými služeb­níky!

2. ČTENÍ

Hledat to, co pochází shůry, zna­mená usilovat o nový styl života podle evangelia. Toto hledání je logickým dů­sledkem křtu, při kterém se člověk zřekl starého způsobu života (nečistoty, zá­vislosti na majetku) a přijal na sebe Krista, jeho myšlení a prio­rity.

Kol 3,1-5.9-11

Bratři! Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte tedy o to, co po­chází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kris­tem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.
Umrtvěte proto všechno, co je ve vašich údech pozemského: smil­ství, nečistota, chlípnost, zlou žá­dosti­vost a chamtivost, která je modlo­službou.
Neobelhávejte jeden druhého. Svlečte ze sebe člověka starého s jeho počínáním, a oblečte člověka nového, který se obnovuje k správ­nému po­znání, aby se podobal svému Stvoři­teli. Tady už není Řek nebo Žid, ob­řezaný nebo neobře­zaný, barbar, Skyta, otrok nebo člo­věk svobodný, ale všecko a ve všem je Kristus.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Blahoslavení chudí v du­chu, neboť jejich je nebeské krá­lovství. Aleluja.

EVANGELIUM

Ježíšova odpověď se nemá chápat jako „zanedbání sociální otázky“, ale jako naléhavá výzva, aby učedník hledal stále to, co má větší cenu, a vyvaroval se chti­vosti a zbytečného hromadění pozem­ských hodnot – spíš je třeba si zajistit život před Bohem.

Lk 12,13-21

Někdo ze zástupu požádal Je­žíše: „Mistře, řekni mému bratrovi, aby se rozdělil se mnou o dědictví!“
Odpověděl mu: „Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“
Potom jim řekl: „Dejte si po­zor a chraňte se před každou cham­tivostí. Neboť i když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má.“
Pověděl jim toto podobenství: „Jednomu bohatému člověku se na poli hojně urodilo. Uvažoval tedy sám pro sebe: Co udělám? Vždyť už ne­mám, kam svou úrodu uložit! To­hle udělám, řekl si, strhnu své sto­doly, vy­stavím větší a tam složím všechno své obilí i své zásoby. Pak si mohu říci: Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, ve­sele hoduj!
Bůh však mu řekl: Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši a čí bude to, co jsi nashromáž­dil?
Tak to dopadá s tím, kdo si hro­madí poklady, ale není bohatý před Bo­hem.“

K ZAMYŠLENÍ

Evangelium straší člověka smrtí? V žádném případě. Je ale realistické. Vždyť to, co říká dnešní Ježíšův názorný obraz, kolem sebe zažíváme. Cílem evan­gelia ale není zvěstování smrti, nýbrž zvěstování naděje na život, který je sil­nější než smrt. A život silnější než smrt nám Ježíš získal a dává nám ho. To je nej­větší bohatství, které může člověk získat. To ostatní tu skutečně zane­cháme. Takže – jaké důsledky pro život z toho teď vyvo­dím?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Jer 28,1-17

Mt 14,13-21

Komentář: Mt 14,13-21
Bylo mu jich líto, „je mu jich líto“ – se souci­tem se Kristus dívá na ty potřebné, které znáš (z tvé blíz­kosti), nebo neznáš (ze vzdále­ných zemí). Pros o toto soucitné srdce!

Jer 30,1-2.12-15.18-22

Mt 14,22-36

Komentář: Mt 14,22-36
Proti nim vál vítr – proti nám mohou být ne­příznivé události, ne­pří­jemní lidé, neúspěchy... A jak se za­chovat za takových okolností? To nám napovídá evangelní text.

Jer 31,1-7

Mt 15,21-28

Komentář: Mt 15,21-28
Moje víra je… moje představa o Kristu, o jeho moci, o jeho schop­nosti zasáhnout do konkrétních udá­lostí mého života. A skutečná víra nevnu­cuje Kristu vlastní před­stavy – to by nebyla víra, ale mani­pulace.

Jer 31,31-34

Mt 16,13-23

Komentář: Mt 16,13-23
Je to text, který se častěji opa­kuje v liturgii – ale zato je velmi zá­sadní. Vždyť otázka, kdo je pro mě Kristus, vyžaduje stále novou odpo­věď – na základě toho, kdo je Kris­tus pro mě dnes, a ne včera.

pátek 6. 8. Svátek Proměnění Páně

Dan 7,9-10.13-14; 2 Petr 1,16-19

Lk 9,28b-36

Komentář: Dan 7,9-10.13-14
Mám-li před sebou namalo­vaný obraz, tak se jednoduše zasta­vím ­a pohlédnu... A totéž mohu udě­lat i s „obrazem“ popsaným pro­rokem: zasta­vit se a dí­vat...

Hab 1,12-2,4

Mt 17,14-20

Komentář: Mt 17,14-20
Přiveď před mou tvář své děti, ty, na kterých ti záleží.