17. neděle v mezidobí - Cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Bůh zjednává opuštěným do­mov, on dává sílu a statečnost svému lidu.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, od tebe je všechna síla a svatost, ty jsi ochránce všech, kdo v tebe doufají; skloň se k nám, dej nám správné poznání a veď nás, ať věcí stvo­řených užíváme tak, aby nás už nyní při­váděly k tomu, co je věčné. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Zde se neklade otázka, zda dobří mají trpět se zlými a kvůli nim, ale zda spravedliví mohou odvrátit zlo. Abrahám neměl odvahu snížit počet pod 10, ale v Jer 5,1 a Ez 22,30 je Bůh ochotný odpouštět Jeruzalému i kvůli jednomu člověku. A u Iz 53 je vidět, jak jediný spravedlivý zachra­ňuje celý národ. A tomuto základnímu po­selství se dá snadno přidat smysl nabízený evangeliem: Modlitba vytrvalá a houževnatá dosahuje cíle.

Gn 18,20-32

Hospodin řekl: „Nářek na So­domu a Gomoru je velký, jejich hřích je velmi těžký. Chci sestoupit a podívat se, zda doopravdy všechno, co dělají, od­povídá stížnosti, která ke mně při­chází, nebo ne. Chci to vědět.“
Tři mužové se odtamtud vydali na cestu a šli do Sodomy, zatímco Abra­hám stále ještě stál před Hospodinem. Abrahám přistoupil a pravil: „Skutečně chceš zahubit spravedlivého s viníkem? Snad je v městě padesát spravedlivých; chceš to místo zahubit a neodpustit kvůli padesáti spravedlivým, kteří v něm jsou? Vzdal od sebe takovou myšlenku, že bys mohl takhle jednat: usmrtit spra­vedlivého spolu s viníkem. To by se vedlo spravedlivému stejně jako viní­kovi. Vzdal od sebe takovou myšlenku! Copak by mohl soudce celé země ne­jednat spravedlivě?“
Hospodin řekl: „Najdu-li v So­domě padesát spravedlivých v městě, odpustím kvůli nim celému tomu místu.“
Abrahám se ujal slova a řekl: „Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu, já, který jsem prach a popel. Snad bude scházet pět z padesáti, zahubíš kvůli těm pěti celé město?“
(Hospodin) odpověděl: „Nezahu­bím, jestliže jich tam najdu čtyřicet pět.“
(Abrahám) pokračoval v rozmluvě s ním: „Snad jich tam najdeš jen čtyři­cet.“
Odpověděl: „Neudělám to kvůli čtyřiceti.“
(Abrahám) řekl: „Nechť se můj Pán nezlobí a dovolí mi mluvit: Snad se jich tam najde jen třicet.“
Odpověděl: „Neudělám to, najdu-li jich třicet.“
(Abrahám) řekl: „Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu. Snad se jich tam najde dvacet.“
Odpověděl: „Nezahubím kvůli dvaceti.“
(Abrahám) řekl: „Nechť se ne­zlobí můj Pán a dovolí mi mluvit ještě tentokrát. Snad se jich tam najde jen de­set.“
Pravil: „Nezahubím kvůli deseti.“

ŽALM 138

Odpověď: Když jsem volal, Hospo­dine, vyslyšels mě.

Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, – žes vyslyšel slova mých úst. – Budu ti hrát před anděly, – vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu.
Slavit budu tvé jméno pro tvou dobrotu a tvou věrnost, – neboť nade vše jsi zvelebil své jméno a své zaslíbení. – Když jsem volal, vyslyšels mě, – v mé duši jsi rozhojnil sílu.
Jistě, vznešený je Hospodin, a přece shlíží na pokorného, – pyšného však zdaleka pozná.
Když procházím soužením, zachováváš mi život, – proti hněvu mých nepřátel napřahuješ ruku.
Zachraňuje mě tvá pravice. – Hospodin pro mě dokončí, co začal. – Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, – dílo svých ru­kou neopouštěj!

2. ČTENÍ

Kristus, ve kterém přebývá plnost života, nás činí účastnými svého života skrze křest. Křest, znamení záchrany skrze Boží oživující moc, nás činí účastnými smrti, pohřbení a vzkříšení Krista. Zachra­ňuje nás tak od osudu smrti a daruje nám samotný Ježíšův život.

Kol 2,12-14

Bratři! Křtem jste byli spolu s Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s ním vzkříšeni, protože jste uvěřili, jak velikou moc má Bůh, který ho vzkřísil z mrtvých.
I vás, když jste byli mrtví pro své hříchy a když vaše tělo bylo neobřezáno, zase oživil zároveň s ním. Odpustil nám všecky hříchy, zrušil dlužní úpis, který svědčil proti nám svými předpisy, a na­dobro ho zničil tím, že ho přibil na kříž.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Dostali jste ducha synov­ství, a proto můžeme volat: Abba, Otče! Aleluja.

EVANGELIUM

U Lukáše je Kristus vzorem modliteb­níka. A jak nás učí se modlit? Modlitbou k Otci, která zahrnuje všechny modlitby. V ní se v zásadě prosí o jedno: Aby sám Bůh přišel. A tento Otec v nebe­sích (vysoko nad námi, všepřesahující) má přijít skrze svou svatost („posvěť se tvé jméno“ znamená „ať se ty sám ukážeš jako svatý, ukaž se a projev jako Bůh“), králov­ství a vůli, skrze svoji láskyplnou péči o vše potřebné („chléb, tj. pokrm pro tento ži­vot“), skrze odpuštění, skrze vysvobození od vlivu zlého ducha.

Lk 11,1-13

Jednoho dne se Ježíš modlil na nějakém místě. Když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jako i Jan učil své učedníky.“
Odpověděl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Chléb náš vezdejší dávej nám každý den. A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme kaž­dému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás v pokušení.“
Řekl jim dále: „Někdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci s prosbou: Příteli, půjč mi tři chleby. Právě totiž ke mně přišel můj přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu předložil. On však by mu zevnitř odpověděl: Neobtěžuj mě! Dveře jsou už zavřeny a moje děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti to. Říkám vám: Když přece vstane a dá mu, tedy ne proto, že je to jeho přítel, ale pro jeho neodbytnost se zvedne a dá mu všechno, co potřebuje.
Proto vám říkám: Proste a dosta­nete; hledejte a naleznete; tlučte a ote­vře se vám. Neboť každý, kdo prosí, do­stává, a kdo hledá nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře. Je mezi vámi takový otec, že když ho syn poprosí o chléb, on mu dá kámen? Anebo když ho poprosí o rybu, on mu dá místo ryby hada? Anebo když ho poprosí o vejce, on mu dá štíra? Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dě­tem dobré dary, čím spíše nebeský Otec dá Ducha sva­tého těm, kdo ho prosí!“

K ZAMYŠLENÍ

U lidí můžeme uspět pro naši neod­bytnost – někdy. U Boha pro naši víru – vždycky. Ale má to jednu podmínku. Že to člověk myslí s prosbou „přijď království tvé“ vážně. Bůh nechce tvořit svět podle našich představ a „objednávek“, má na mysli celek plný dobra, tedy věčnost všeho, co je k věčnému životu povoláno. Čím lépe této Boží lásce, která není ome­zena smrtí, rozumíme, tím větší je naděje, že naše modlitby budou s Božími plány ve shodě.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Jer 13,1-11

Mt 13,31-35

Komentář: Mt 13,31-35
Boží dílo v nás začíná „v ma­lém“: Pro začátek stačí nepatrné „Boží slovo“ (ke kterému se častěji vracíme a snažíme uskutečňovat), malé konkrétní rozhodnutí, nepatrné činy. Nepohrdej „malým začátkem“!

Jer 14,17-22

Mt 13,36-43

Komentář: Mt 13,36-43
Tato slova nemají ukojit naši touhu po potrestání zlých, ani nás ne­mají vést k dohadování, jak kdo skončí. Rozumnější je přijmout tato slova jako motivaci pro svůj život. Moje přítomnost má velkou cenu!

Jer 15,10.16-21

Mt 13,44-46

Komentář: Mt 13,44-46
Co je pro tebe vzácné, drahé? (Člověk, věc, hodnota, lidská vlast­nost) Proč? A pak si polož jinou otázku: V čem je Kristus pro tebe „drahý“?

Jer 18,1-6

Mt 13,47-53

Komentář: Mt 13,47-53
Čas od času je užitečné si posta­vit před oči cíl svého života. Tento cíl totiž určuje (vědomě, či nevědomě) tvoje jednání a rozhodnutí.

Jer 26,1-9

Mt 13,54-58

Komentář: Mt 13,54-58
Neznámý známý. Pokud Ježíše znám, pak už mi nemá co říct (a čím překvapit). Pokud ho neznám, pak mohu žasnout, radovat se z jeho slov...

Jer 26,11-16.24

Mt 14,1-12

Komentář: Mt 14,1-12
Zde se ukázkově líčí, jak se hřích vkrádá do nitra člověka. Na Herodově příkladu popiš ty jednotlivé etapy, které vedly k pádu.