17. neděle v mezidobí - Cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Bůh zjednává opuštěným domov, on dává sílu a statečnost svému lidu.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, od tebe je všechna síla a svatost, ty jsi ochránce všech, kdo v tebe doufají; skloň se k nám, dej nám správné poznání a veď nás, ať věcí stvořených užíváme tak, aby nás už nyní přiváděly k tomu, co je věčné. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Zde se neklade otázka, zda dobří mají trpět se zlými a kvůli nim, ale zda spravedliví mohou odvrátit zlo. Abrahám neměl odvahu snížit počet pod deset, ale v Jer 5,1 a Ez 22,30 je Bůh ochotný odpouštět Jeruzalému i kvůli jednomu člověku. A u Iz 53 je vidět, jak jediný spravedlivý zachraňuje celý národ. A tomuto základnímu poselství se dá snadno přidat smysl nabízený evangeliem: Modlitba vytrvalá a houževnatá dosahuje cíle.

GN 18,20-32

Hospodin řekl: ”Nářek na Sodomu a Gomoru je velký, jejich hřích je velmi těžký. Chci sestoupit a podívat se, zda doopravdy dělají všechno, co odpovídá stížnosti, která ke mně přichází, nebo ne. Chci to vědět!”
Tři mužové se odtamtud vydali na cestu a šli do Sodomy, zatímco Abrahám stále ještě stál před Hospodinem. Abrahám přistoupil a pravil: ”Skutečně chceš zahubit spravedlivého s viníkem? Snad je v městě padesát spravedlivých; chceš to místo zahubit a neodpustit kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou v něm? Vzdal od sebe takovou myšlenku, že bys mohl takhle jednat: usmrtit spravedlivého spolu s viníkem. To by se vedlo spravedlivému stejně jako viníkovi. Vzdal od sebe takovou myšlenku! Copak by mohl soudce celé země nejednat spravedlivě?”
Hospodin řekl: ”Najdu-li v Sodomě padesát spravedlivých v městě, odpustím kvůli nim celému tomu místu.”
Abrahám se ujal slova a řekl: ”Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu, já, který jsem prach a popel. Snad bude scházet pět z padesáti, zahubíš kvůli těm pěti celé město?”
Hospodin odpověděl: ”Nezahubím, jestliže jich tam najdu čtyřicet pět.”
Abrahám pokračoval v rozmluvě s ním: ”Snad jich tam najdeš jen čtyřicet.”
Odpověděl: ”Neudělám to kvůli čtyřiceti.”
Abrahám řekl: ”Nechť se můj Pán nezlobí a dovolí mi mluvit: Snad se jich tam najde jen třicet.”
Odpověděl: ”Neudělám to, najdu-li jich třicet.”
Abrahám řekl: ”Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu. Snad se jich tam najde dvacet.”
Odpověděl: ”Nezahubím kvůli dvaceti.”
Abrahám řekl: ”Nechť se nezlobí můj Pán a dovolí mi mluvit ještě tentokrát. Snad se jich tam najde jen deset.”
Pravil: ”Nezahubím kvůli deseti.”

ŽALM 138

Odpověď: Když jsem volal, Hospodine, vyslyšels mě.

Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, – žes vyslyšel slova mých úst. – Budu ti hrát před anděly, – vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu.
Slavit budu tvé jméno – pro tvou dobrotu a tvou věrnost. – Když jsem volal, vyslyšels mě, – v mé duši jsi rozhojnil sílu.
Jistě, vznešený je Hospodin, a přece shlíží na pokorného, – pyšného však zdaleka pozná. – Když procházím soužením, zachováváš mi život, – proti hněvu mých nepřátel napřahuješ ruku.
Zachraňuje mě tvá pravice. – Hospodin pro mě dokončí, co začal. – Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, – dílo svých rukou neopouštěj!

2. ČTENÍ

Kristus, ve kterém přebývá plnost života, nás činí účastnými svého života skrze křest. Křest, znamení záchrany skrze Boží oživující moc, nás činí účastnými smrti, pohřbení a vzkříšení Krista. Zachraňuje nás tak od osudu smrti a daruje nám samotný Ježíšův život.

Kol 2,12-14

(Bratři a sestry!) Křtem jste byli spolu s Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s ním vzkříšeni, protože jste uvěřili v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých.
I vás, když jste byli mrtví pro své hříchy a když vaše tělo bylo neobřezáno, zase oživil zároveň s ním. Odpustil nám všecky hříchy, zrušil dlužní úpis, který svědčil proti nám svými předpisy, a nadobro ho zničil tím, že ho přibil na kříž.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Dostali jste ducha synovství, a proto můžeme volat: Abba, Otče! Aleluja.

EVANGELIUM

U Lukáše je Kristus vzorem modlitebníka. A jak nás učí se modlit? Modlitbou k Otci, která zahrnuje všechny modlitby. V ní se v zásadě prosí o jedno: aby sám Bůh přišel. A tento Otec v nebesích (vysoko nad námi, všepřesahující) má přijít skrze svou svatost (”posvěť se tvé jméno” znamená ”ať se ty sám ukážeš jako svatý, ukaž se a projev jako Bůh”), království a vůli, skrze svoji láskyplnou péči o vše potřebné (”chléb, tj. pokrm pro tento život”), skrze odpuštění, skrze vysvobození od vlivu zlého ducha.

LK 11,1-13

Jednoho dne se Ježíš na nějakém místě modlil. Když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: ”Pane, nauč nás modlit se, jako i Jan naučil své učedníky.”
Odpověděl jim: ”Když se modlíte, říkejte: Otče, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Chléb náš vezdejší dávej nám každý den. A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás v pokušení.”
Řekl jim dále: ”Někdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci s prosbou: ‚Příteli, půjč mi tři chleby. Právě totiž ke mně přišel můj přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu předložil.‘ On však by mu zevnitř odpověděl: ‚Neobtěžuj mě! Dveře jsou už zavřeny a moje děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti to.‘ Říkám vám: Když přece vstane a dá mu, tedy ne proto, že je to jeho přítel, ale pro jeho neodbytnost se zvedne a dá mu všechno, co potřebuje.
Proto vám říkám: Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře. Je mezi vámi takový otec, že když ho syn poprosí o rybu, on mu dá místo ryby hada? Anebo když ho poprosí o vejce, on mu dá štíra? Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!”

K ZAMYŠLENÍ

V dnešním lekcionáři jsme slyšeli krásnou katechezi o modlitbě, která je duší Ježíšova bytí, která je odvážná, bezprostřední, upřímná, pozorná a osobní jako modlitba Abrahámova nebo jako prosba neodbytného přítele. Modlitba se zaměřuje na božské ”Ty”, ale rozhodně nestírá také naše lidské ”my” a naši přítomnost. Modlitba je pohledem na milujícího Boha, je odevzdáním se jemu; dává zakusit věčnost. V modlitbě se však ukrývá nejen kontemplace a pasivita, ale i akce a lidský závazek vůči člověku. Modlitba je výrazem opravdového vztahu Otce a dítěte. Podstatné je modlit se! Kterékoli místo je pro modlitbu vhodné. Najdeme si pro ni čas?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

30. 7.

Ex 32,15-24.30-34

Mt 13,31-35

Komentář: Mt 13,31-35
Nebeské království zakořenilo i v mém životě a má (v Bohem daném čase) růst a přinášet užitek pro lidi kolem mne.

31. 7.

Ex 33,7-11; 34,5b-9.28

Mt 13,36-43

Komentář: Ex 33,7-11; 34,5b-9.28
Hospodin se setkává s Mojžíšem tváří v tvář, ”jako když člověk rozmlouvá se svým přítelem.” Toto privilegium má každý z nás. Co dnes povím svému Příteli a Pánu?

1. 8.

Ex 34,29-35

Mt 13,44-46

Komentář: Ex 34,29-35
Mojžíšova tvář září – sama vydává svědectví o Hospodinu, o jeho lásce ke svému lidu. Co mohou lidé vyčíst z mojí tváře?

2. 8.

Ex 40,16-21.34-38

Mt 13,47-53

Komentář: Ex 40,16-21.34-38
Stan schůzky – symbol Božího přebývání s Izraelem na jeho cestě pouští. Místo důvěrného setkání s Bohem. I já takovéto místo potřebuji. Ve svém srdci i ve svém bytě, pokoji, …

3. 8.

Lv 23,1.4-11.15-16.27.34b-37

Mt 13,54-58

Komentář: Lv 23,1.4-11.15-16.27.34b-37
Svátky mají být pro Izrael časem odpočinku a setkáním všech ke společnému uctívání Hospodina. Jak tato výzva může ovlivnit to, jak prožiji následující neděli?

4. 8.

Lv 25,1.8-17

Mt 14,1-12

Komentář: Lv 25,1.8-17
V milostivém létě Hospodinově měl každý získat zpět svou ztracenou svobodu. Skrze Ježíšovu smrt a zmrtvýchvstání trvá toto milostivé léto Hospodinovo stále. V čem, v jaké oblasti mého života mě Bůh chce více uvádět do prostoru své svobody?