16. neděle v mezidobí - Cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Hle, Bůh mi pomáhá, Pán mě udržuje naživu. Budu s radostí přinášet oběti, chválit tvé jméno, Hospodine, že je dobré.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, buď stále s námi, a když nás voláš, abychom ti celým svým životem sloužili, rozmnož v nás víru, naději a lásku, abychom věrně plnili tvá přikázání. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Tento úryvek se dá považovat za vzorový k tématu o pohostinnosti. Abrahámova dobrota umožnila proniknout do tajemství tří tajemných postav: Nejedná se o pouhé lidi, ale o nadpřirozené bytosti. Pohostinnost umožňuje setkání se samotným Bohem.

GN 18,1-10A

Hospodin se zjevil Abrahámovi v Mamreově doubravě, když seděl za největšího denního parna u vchodu do stanu. Když totiž zdvihl své oči a podíval se, hle – stáli před ním tři muži. Sotva je spatřil, běžel jim vstříc od vchodu do stanu, poklonil se až k zemi, a řekl:
”Můj pane, jestliže jsem nalezl přízeň v tvých očích, nepřecházej kolem svého služebníka. Připraví se trochu vody, abyste si umyli nohy, a odpočinete si pod stromem. Přinesu kousek chleba, posílíte se a pak můžete jít dál, neboť proč byste jinak šli kolem svého služebníka?” Odpověděli: ”Nuže, udělej, jak jsi řekl!”
Abrahám pospíšil do stanu k Sáře a pravil: ”Honem vezmi tři měřice mouky, té nejjemnější, zadělej ji a upeč placky!” Potom Abrahám běžel ke stádu, vzal mladé krmné tele a dal ho služebníkovi, aby ho rychle upravil. Pak vzal kyselé i sladké mléko, tele již upravené a předložil jim to. Obsluhoval je pod stromem, zatímco jedli.
Zeptali se: ”Kde je tvá žena Sára?” Odpověděl: ”Tady ve stanu.” Hospodin řekl: ”Vrátím se k tobě napřesrok v tento čas a tvá žena Sára bude mít syna.”

ŽALM 15

Odpověď: Hospodine, kdo smí prodlévat v tvém stánku?

Kdo žije bez vady a koná spravedlnost, – upřímně smýšlí ve svém srdci, – svým jazykem nepomlouvá.
Nečiní příkoří svému bližnímu, – netupí svého souseda. – Nešlechetným člověkem pohrdá, – ale váží si těch, kdo se bojí Hospodina.
Nelichvaří svými penězi – a nebere úplatky proti nevinnému. – Kdo takto jedná, – nikdy nezakolísá!

2. ČTENÍ

Apoštol trpí ve vězení kvůli evangeliu, kvůli Kristu. Proto je přesvědčený, že toto utrpení je účastí na utrpení samotného Krista. Ne že by bylo potřeba něco doplnit k míře utrpení Kristova – Kristus vytrpěl vše, co bylo potřeba snášet pro naši spásu. Zachraňující síla tohoto utrpení se má však zpřítomnit, a to se děje například skrze utrpení apoštola (ale také skrze modlitbu, svátosti, službu lásky).

KOL 1,24-28

(Bratři a sestry!) Teď sice pro vás trpím, ale raduji se z toho, protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z toho prospěch jeho tělo, to je církev. Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo, totiž to tajemství, které bylo skryté od věků a od pokolení, ale které teď bylo odhaleno jeho věřícím: těm Bůh chtěl oznámit, jaké bohatství božské slávy je pro pohany v tomto tajemství, že Kristus je ve vás, naděje na věčnou spásu.
O něm my kážeme, každého člověka napomínáme, každého člověka učíme s veškerou moudrostí, abychom každého člověka učinili dokonalým ve spojení s Kristem.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Blahoslavení, kteří slovo Páně uchovávají v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí užitek. Aleluja.

EVANGELIUM

Věta ”seděla u Ježíšových nohou a naslouchala” je typická pro Lukáše a označuje příznačný postoj učedníka. Pokud chce někdo následovat Krista, musí si sednout u jeho nohou a naslouchat. V tomto textu nejde o vyzdvižení ”kontemplace” (modlitby, naslouchání) na úkor aktivního života: Spíš jde o to, že je třeba nejprve naslouchat, přijmout Ježíšovo slovo a nasměrování – a teprve pak na základě toho slova jednat. V kontextu liturgie je tento úryvek ilustrací pohostinnosti.

LK 10,38-42

Ježíš přišel do jedné vesnice, kde ho přijala do domu nějaká žena jménem Marta. Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila Pánu k nohám a poslouchala jeho řeč. Marta měla plno práce s obsluhou. Přistoupila k němu a řekla: ”Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!”
Pán jí odpověděl: ”Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Ano, jen jedno je třeba. Marie si vybrala nejlepší úděl a ten jí nikdo nevezme.”

K ZAMYŠLENÍ

Bůh k nám přichází se svým slovem a poselstvím pokoje. Očekává postoj naslouchání a přijetí. Jeho slovo a výpověď jsou prosté a stručné, a to jak v případě Abraháma, tak v případě Marie a Marty. V jeho slovu je příslib, který se nepochybně uskuteční! Vždyť ”Bůh řekl, a stalo se”. (srov. 1. Mojž 1). Z naší strany se naopak hlásí aktivita a nepokoj, snad i nervozita a obavy. Co všechno musím zařídit já, co mne čeká, proč mi druhý nepomůže? Nemám a ani nechci mít čas. Stavím vlastní ”já” nad božské ”Ty”! Přehnanou činností riskujeme, že nás Boží poselství mine, že je vůbec nezachytíme, i když přichází právě k nám. ”Kristus je v nás, naděje na věčnou spásu”, říká dnešní druhé čtení.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

23. 7. Svátek sv. Brigity

Gal 2,19-20

Jan 15,1-8

Komentář: Gal 2,19-20
Jako Bohem osvobození a milovaní (žiji tyto skutečnosti?) můžeme být těmi, kdo sami milují a přináší zvěst o osvobození druhým.

24. 7.

Ex 14,21 – 15,1

Mt 12,46-50

Komentář: Ex 14,21 – 15,1
Hospodin vyvádí své zástupy z Egypta, vyvádí i mne (nechám-li se vést) z mých starostí, omylů, smutků, usedlostí, …

25. 7. Svátek sv. Jakuba

2 Kor 4,7-15

Mt 20,20-28

Komentář: Mt 20,20-28
Ať jsme čímkoli, jsme povoláni ke službě. Máme napodobovat Ježíše, jehož služba všem lidem jej dovedla až na kříž.

26. 7. Památka sv. Jáchyma a Anny

1 Sir 44,1.10-15

Mt 13,16-17

Komentář: Mt 13,16-17
Žijeme v době po Kristu, naše oči už vidí (jeho jednání v našich životech, jeho působení skrze církev), naše uši už slyší (jeho slovo). Mnozí toužili, a toto neviděli ani neslyšeli. To mě může vést ke chvále i k úsilí o proměnu mého života podle evangelia.

27. 7.

Ex 20,1-17

Mt 13,18-23

Komentář: Ex 20,1-17
Začátek přikázání (Desatera) – ”Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl …” je vyjádřením Boží veliké lásky ke svému vyvolenému lidu a závazkem dalšího provázení tohoto lidu na jeho cestách. A platí i pro mne.

28. 7.

Ex 24,3-8

Mt 13,24-30

Komentář: Ex 24,3-8
”Splníme všechno, co mluvil Hospodin.” Odpovědí na Boží lásku a jeho doprovázení je věrnost Hospodinu a naplňování jeho přikázání.