15. neděle v mezidobí - Cyklus B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Žl 17,15 Vstupní antifona

Ve spravedlnosti uzřím tvou tvář, Hospodine, až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.

Vstupní modlitba

Bože, ty ukazuješ bloudícím světlo pravdy,
aby se mohli vrátit na správnou cestu;
dej těm, kdo přijali křesťanství,
ať se vyhýbají všemu,
co odporuje křesťanskému způsobu života,
a ať usilují o to, co se s ním shoduje.
Prosíme o to skrze tvého Syna ...

1. ČTENÍ

Prorok (nazývaný „vidoucí“) kritizuje kult bez pokání v chrámě v Betelu v Severním Izraeli (8. stol. př. Kr.). V předchozím textu zazněla čtyři hrozivá proroctví. Na dvě Bůh odpověděl slitováním, ale druhá dvě se naplní! Izrael však nereaguje. Amos ovšem nestaví úspěch obrácení na sobě, je laik. Vše stojí na Božím pověření.

Am 7,12-15

Amasjáh, kněz v Betelu, řekl Amosovi: „Vidoucí, seber se a uteč do judské země, tam se živ a tam prorokuj! V Betelu už prorokovat nesmíš, neboť zde je králova svatyně a říšský chrám.“ Amos odpověděl Amasjáhovi: „Nejsem prorok ani prorocký učedník, jsem pastýř a pěstitel smokvoní. Hospodin mě vzal od stáda a řekl mi: `Jdi a prorokuj mému izraelskému lidu!'„

ŽALM Žl 85,9ab+10.11-12.13-14

Žalm jako by reagoval na vyhnání Amose. Kdyby Izrael poslechl, pak by zakusil mnohé požehnání. Připojme se k modlitbě a nehořekujme jen nad světem.

Odpověď: Pane, ukaž nám své milosrdenství!

Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh:
jistě mluví o pokoji pro svůj lid a pro své svaté.
Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí,
aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.

Milosrdenství a věrnost se potkají,
políbí se spravedlnost a pokoj.
Věrnost vypučí ze země,
spravedlnost shlédne z nebe.

Hospodin též popřeje dobro
a naše země vydá plody.
Spravedlnost bude ho předcházet
a spása půjde mu v patách.

2. ČTENÍ

List Efezanům by se dal nazvat exkluzivním textem o církvi. Začíná obtížným hymnem. Autor zde užívá právnickou logiku: Jestliže nás získal vykoupením, pak jsme jeho.

Ef 1,3-14

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce; ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. (To proto,) aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí ve svém milovaném (Synu). V něm máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění hříchů pro jeho nesmírnou milost, kterou nám tak bohatě projevil s veškerou moudrostí a prozíravostí: seznámil nás totiž s tajemstvím své vůle, jak se mu to líbilo a jak si to napřed sám u sebe ustanovil, až se naplní čas pro dílo spásy: že sjednotí v Kristu vše, co je na nebi i na zemi. A skrze něho jsme se stali Božím majetkem, jak jsme k tomu byli předem určeni úradkem toho, který vše působí podle rozhodnutí své vůle. (Tak máme sloužit k tomu,) aby se šířila chvála o jeho božské velebnosti, my, kteří jsme už dříve kladli své naděje do Mesiáše. Skrze něho se dostalo i vám potvrzení od slíbeného Ducha Svatého, když jste přijali slovo pravdy, radostnou zvěst o své spáse, a když jste v něho uvěřili. (Duch) je zárukou, že nám jednou připadne dědictví. (Tak se dovrší) naše vykoupení, (protože si nás) Bůh získal jako svůj majetek, (abychom sloužili) ke chvále jeho božské velebnosti.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Otec našeho Pána Ježíše Krista ať osvítí naše srdce, abychom pochopili, jaká je naděje těch, které on povolal.

EVANGELIUM

V evangeliu minulé neděle jsme četli o odmítnutí Ježíše v blízkosti jeho domova. Učedníky se stávají ti, kteří Ježíše přijmou, i když nejsou příbuzní ani vzdělaní. Kristus je „zmocňuje“, oni zakoušejí jeho sílu při hlásání a Bůh skrze ně působí.

Mk 6,7-13

(Ježíš) zavolal svých Dvanáct, začal je posílat po dvou a dával jim moc nad nečistými duchy. Nařídil jim, aby si na cestu nic nebrali, jen hůl: ani chléb, ani mošnu, ani peníze do opasku, jen opánky na nohy, ani aby si neoblékali dvoje šaty. Řekl jim: „Když přijdete někam do domu, zůstávejte tam, dokud se odtamtud nevydáte zase dál. Když vás však na některém místě nepřijmou a nebudou vás chtít slyšet, při odchodu odtamtud si vytřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.“ Vydali se tedy na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit. Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazávali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.

ANTIFONA, MODLITBA PO PŘIJÍMANÍ

Žl 84,4-5 Antifona k příjímání

Vrabec si nalézá příbytek a vlaštovka své hnízdo, kde ukládá svá mláďata: tvé oltáře, Hospodine zástupů, můj králi a můj Bože! Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, stále tě mohou chválit.

Jan 6,56

nebo

Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm, praví Pán.

Modlitba po přijímání

Bože, děkujeme ti,
že smíme vždy znovu slavit památku
smrti a vzkříšení tvého Syna,
a prosíme tě, ať v nás stále roste tvůj božský život.
Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Ježíš posílá učedníky poprvé na misii. Jako každý žák, i oni se to teprve učí. Ale zjistili, že je lidé neodmítli. Naopak, zakusili mnohé úspěchy a Boží moc je provázela. Jako bychom slyšeli jejich úžas: „Ono to funguje!“ Úspěch ale jistě neplatí vždy a ve všem. Jak jednat, když nás lidé nepřijmou? Co znamená „vytřást si prach z nohou“? Snad se za tím dá vidět hněv, hořkost a pocit zklamání, které člověk v sobě nese z neúspěchu. A právě tuto vnitřní bolest, „naštvanost“ máme zanechat v místě, kde jsme je zakusili, a nenést je dál. Misie je věcí Boží, on nás poslal a on si ji vyhodnotí. Soudcem lidských srdcí je Bůh. On ví, on mění. My zůstaňme jeho služebníky!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

15. 7. 2024, Památka sv. Bonaventury, biskupa a učitele církve

Iz 1,10-17

Slyšte Hospodinovo slovo, sodomská knížata, poslechněte příkaz našeho Boha, gomorský lide! Nač je mi množství vašich obětí? – praví Hospodin. Už mám dost žertev beranů a tuku krmných telat; v krvi býčků, beránků a kozlů nemám zalíbení. Když ke mně přicházíte, kdo to od vás žádá, abyste vyšlapávali má nádvoří? Nenoste už nicotné oběti; kadidlo je mi odporné, novoluní, soboty, shromáždění (nesnesu), nesnesu bezbožnost při svaté schůzce. Vaše novoluní a svátky nenávidím z duše, jsou mi břemenem, s únavou je snáším. Když vztahujete své ruce (k modlitbě), zakrývám své oči před vámi; když se ještě víc modlíte, ani neposlouchám. Vaše ruce jsou plné krve! Umyjte se čistě! Odstraňte své špatné skutky pryč z mých očí; přestaňte jednat zle, učte se jednat dobře: hledejte spravedlnost, přispějte utlačenému, sirotku pomozte k právu, zastaňte se vdovy!

Žl 50,8-9.16bc-17.21+23

Nekárám tě pro tvé oběti,
vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.
Nemusím brát býka z tvého chléva
ani kozly z tvých ohrad.

Proč odříkáváš má přikázání
a bereš do úst mou smlouvu
ty, který nenávidíš kázeň
a má slova házíš za sebe?

Takto jsi jednal, a já mám mlčet?
Myslil jsi, že jsem jako ty?
Usvědčím tě a řeknu ti to do očí!
Kdo přináší oběť chvály, ten mě ctí,
kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.

Mt 10,34-11,1

Ježíš řekl svým apoštolům: „Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zem pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel rozdvojit `syna s otcem, dceru s matkou a snachu s tchyní: lidé z vlastní rodiny se s člověkem znepřátelí'. Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mě hoden. A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne ho. Kdo vás přijímá, mne přijímá, a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mě poslal. Kdo přijme proroka, že je to prorok, dostane odměnu jako prorok; kdo se ujme spravedlivého, že je to spravedlivý, dostane odměnu jako spravedlivý; kdo podá třeba jen číši studené vody jednomu z těchto nepatrných, protože je to můj učedník, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu.“ Když Ježíš skončil toto poučování svých dvanácti učedníků, šel odtamtud dál, aby učil a kázal po tamějších městech.

Komentář: Mt 10,34 – 11,1
Kéž hledí všichni na rodiny s mnoha dětmi s obdivem a uznáním! Vždyť přijímají v dětech samotného Pána a možná si to samy neuvědomují.

16. 7. 2024, Úterý 15. týdne v mezidobí

Iz 7,1-9

Za dnů Achaza, syna Jotama, který byl synem Uzijáha, judského krále, vytáhl Resin, král aramejský, a Pekach, syn Remaljáhův, král izraelský, proti Jeruzalému do boje, ale nemohli ho dobýt. Davidův dům dostal zprávu: Aramejci táboří v Efraimsku. Tu se zachvělo (královo) srdce i srdce jeho lidu, jako se chvějí stromy v lese větrem. Hospodin řekl Izaiášovi: „Jdi naproti Achazovi, ty a tvůj syn Šearjašub, na konec vodovodu horního rybníka na cestu u valchářova pole a řekneš mu: Hleď zůstat klidný a neboj se, neklesej na mysli před těmito dvěma kousky čadících oharků, před Resinem, zuřícím hněvem, a Aramejci a před synem Remaljáhovým, poněvadž se proti tobě spikli Aramejci s Efraimity a synem Remaljáhovým a řekli: `Potáhneme na Judsko, naženeme mu hrůzu, obsadíme ho a uděláme tam králem Tabealova syna.' Tak praví Pán, Hospodin: Nezdaří se to, nestane se to! Hlavou Aramejska je Damašek a hlavou Damašku je Resin (ještě šedesát pět let, a přestane Efraim být národem). Hlavou Efraimska je Samaří a hlavou Samaří je Remaljáhův syn. Jestliže neuvěříte, neobstojíte.“

Žl 48,2-3a.3b-4.5-6.7-8

Hospodin je veliký, velmi je hodný chvály
v městě našeho Boha.
Jeho svatá hora, ten slavný pahorek,
je radostí celé země.

Hora Sión, to tajemné sídlo Boží,
je městem velikého krále.
Bůh se ukázal v jejích pevnostech
jako jistá ochrana.

Neboť hle, sešli se králové,
spolu učinili útok.
Jen však se podívali, užasli,
ve zděšení prchli.

Hrůza je tam zachvátila,
křeč jak ženu, která rodí,
jako když východní vítr
rozbíjí taršíšské lodi.

Mt 11,20-24

Ježíš začal vytýkat městům, ve kterých se stalo nejvíc jeho zázraků, že se neobrátila: „Běda tobě, Chorazine, běda tobě, Betsaido! Kdyby se staly v Tyru a Sidónu takové zázraky jako u vás, už dávno by dělali pokání v žínici a v popelu. Ale to vám říkám: Tyru a Sidónu bude v soudný den lehčeji než vám. A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do pekla klesneš! Kdyby se v Sodomě staly ty zázraky, které se staly v tobě, zůstala by až do dneška. Ale říkám vám: Sodomské zemi bude v soudný den lehčeji než tobě.“

Komentář: Mt 11,20-24
Naší sebejistotou může otřást vědomí, že mnozí, kterým bylo zvěstováno méně, mají víru a lásku větší než my. Kéž je to zdrojem pokory!

17. 7. 2024, Středa 15. týdne v mezidobí

Iz 10,5-7.13-16

Toto praví Hospodin: „Běda Assurovi, metle mé zlosti a holi, která je v mé ruce, (je to) můj hněv! Na bezbožný národ ho posílám, proti národu, na který se hněvám, poroučím mu jít, aby naloupil lup, aby ukořistil kořist a zdeptal ho jako bláto na ulici. (Assur) však tak nesoudí, jeho srdce tak nesmýšlí, ale zkázu má ve své mysli, mnoho národů chce zničit.“ (Asyrský král) totiž řekl: „Dokázal jsem to svou silnou rukou, svou moudrostí, neboť jsem chytrý; zrušil jsem hranice národů, jejich poklady uloupil a jako všemocný jsem svrhl ty, kdo sídlili na výšinách. Jak hnízdo našla má ruka poklady národů; jako se sbírají opuštěná vejce, tak jsem zabral celou zemi a nikdo nemohl hnout křídlem ani otevřít ústa a pípnout.“ Smí se chlubit sekera před tím, kdo jí seká? Smí se honosit pila před tím, kdo ji tahá? Jako by hůl mohla mávat tím, kdo ji zdvihá, jako by prut mohl zdvihnout toho, kdo není dřevem! Proto pošle Pán, Hospodin zástupů, na jeho vykrmené (vojáky) úbytě, oheň vzplane požárem pod jeho slávou.

Žl 94,5-6.7-8.9-10.14-15

Hospodine, šlapou po tvém lidu
a tvé dědictví trýzní.
Vdovy a přistěhovalce vraždí,
sirotky zabíjejí.

Říkají: „Hospodin nevidí,
nevšímá si toho Bůh Jakubův.“
Dejte pozor, pošetilci z lidu,
nerozumní, kdy dostanete rozum?

Že by neslyšel, kdo vsadil ucho?
Že by neviděl, kdo utvořil oko?
Že by nepotrestal, kdo vychovává národy,
kdo učí lid moudrosti?

Neboť nezavrhne Hospodin svůj národ
a své dědictví neopustí.
Ale právo se vrátí ke spravedlnosti,
následovat ji budou všichni upřímného srdce.

Mt 11,25-27

Ježíš se ujal slova a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým; ano, Otče, tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od mého Otce. A nikdo nezná Syna, jenom Otec, ani Otce nezná nikdo, jenom Syn a ten, komu to chce Syn zjevit.“

Komentář: Mt 11,25-27
Ježíš naráží na nepochopení znalců Zákona. I dnes je možná víc chápán lidmi, kteří nejsou tolik zatíženi pravidly.

18. 7. 2024, Čtvrtek 15. týdne v mezidobí

Iz 26,7-9.12.16-19

Stezka spravedlivého je přímá, spravedlivému rovnáš cestu. Ano, čekáme na tebe, jak budeš soudit, Hospodine, tvé jméno a vzpomínka na tebe jsou touhou duše. Svou duší po tobě toužím v noci, ale i v duchu tě hledám svým srdcem. Až zazáří tvé rozsudky na zemi, naučí se spravedlnosti obyvatelé světa. Hospodine, uděl nám pokoj, neboť i všechny naše skutky jsou tvým dílem. Hospodine, v úzkosti tě hledali, mumlali zaříkání, když je (stíhal) tvůj trest. Jako těhotná žena, když se blíží k porodu, svíjí se a v bolestech křičí, tak jsme byli před tebou, Hospodine. Počali jsme a jako k porodu jsme pracovali, a porodili jsme vítr; nepřinesli jsme zemi spásu, nenarodili se obyvatelé pro svět. Ožijí tvoji mrtví, moji pobití vstanou. Vzbuďte se a zajásejte, obyvatelé prachu. Tvá rosa je rosou světla, země zrodí stíny.

Žl 102,13-14ab+15.16-18.19-21

Ty, Hospodine, trváš navěky
a tvé jméno po všechna pokolení.
Povstaň a smiluj se nad Siónem,
neboť je čas, aby ses nad ním slitoval.
Vždyť tvoji služebníci milují jeho kameny,
litují jeho rozvalin.

Pohané budou ctít tvé jméno, Hospodine,
a všichni králové země tvou slávu,
až Hospodin znovu zbuduje Sión,
až se objeví ve své slávě.
Skloní se k modlitbě opuštěných
a nepohrdne jejich prosbou.

Kéž je to zapsáno pro příští pokolení,
aby budoucí národ chválil Hospodina.
Neboť Hospodin shlédl ze své vznešené svatyně,
popatřil z nebe na zem,
aby slyšel nářek zajatců,
aby vysvobodil odsouzené k smrti.

Mt 11,28-30

Ježíš se ujal slova a řekl: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.“

Komentář: Mt 11,28-30
Nabídka občerstvení tím, že na sebe vezmu jho, je zvláštní. Ale přece: kdykoli nesu obtíže s Ním, všechno je snesitelnější.

19. 7. 2024, Pátek 15. týdne v mezidobí

Iz 38,1-6.21-22.7-8

(Král) Ezechiáš se roznemohl k smrti. Přišel k němu prorok Izaiáš, syn Amosův, a řekl mu: „Tak praví Hospodin: `Učiň pořízení o svém domě, neboť zemřeš a nebudeš živ.'„ Tu se Ezechiáš obrátil tváří ke stěně a modlil se k Hospodinu: „Ach, Hospodine, rozpomeň se přece, že jsem žil věrně a s celým srdcem v tvé službě. Dělal jsem, co ti bylo milé!“ A Ezechiáš propukl v hlasitý pláč. Tu Hospodin oslovil Izaiáše a řekl: „Jdi a řekni Ezechiášovi: `Tak praví Hospodin, Bůh Davida, tvého otce: Slyšel jsem tvou modlitbu a viděl jsem tvé slzy. Nuže, přidám k tvému věku (ještě) patnáct let. Z moci asyrského krále vysvobodím tebe i toto město a ochráním ho.'„ Izaiáš poručil vzít koláč z fíků a namazat jím vřed, aby se (král) uzdravil. Ezechiáš řekl: „Jaké je znamení, že budu moci vstoupit do Hospodinova domu?“ Izaiáš odpověděl: „Toto ti bude znamením od Hospodina, že Hospodin vyplní, co slíbil: `Hle, vrátím stín po stupních, po kterých sešel na Achazových slunečních hodinách, zpět o deset stupňů.'“ A slunce se vrátilo o deset stupňů, po nichž sestoupilo.

Iz 38, 10.11.12abcd.16

Řekl jsem: Uprostřed svého života
mám odejít k branám podsvětí;
mám postrádat zbytek svých let.

Řekl jsem: Nemám už vidět Hospodina v zemi živých,
nemám už hledět na nikoho
mezi obyvateli světa.

Můj příbytek je stržen, je ode mě odnesen
jako stan pastýřů.
Bůh svinul jako tkadlec můj život,
odřízl mě od osnovy.

Pane, v tebe doufá mé srdce;
ať ožije můj duch.
Uzdrav mě a oživ!

Mt 12,1-8

V ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci měli hlad, a proto začali trhat klasy a jíst. Farizeové to uviděli a řekli mu: „Hle, tvoji učedníci dělají, co se v sobotu dělat nesmí!“ On však jim odpověděl: „Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad on i jeho družina? Jak vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby, které nesměl jíst ani on, ani jeho družina, ale jen kněží? Nebo nečetli jste v Zákoně, že v sobotu kněží v chrámě porušují sobotu, a (přece) jsou bez viny? Říkám vám, že zde je (někdo) víc než chrám! Kdybyste věděli, co znamená: `Milosrdenství chci, a ne oběť', neodsuzovali byste nevinné. Neboť Syn člověka je pánem nad sobotou.“

Komentář: Mt 12,1-8
Pokud budu doprovázet Ježíše (a On se mnou chce být stále!), nemám se úzkostlivě bát, že přestoupím příkazy. Jeho přítomnost prozáří mé jednání.

20. 7. 2024, Sobota 15. týdne v mezidobí

Mich 2,1-5

Běda těm, kdo myslí na nepravost a na svých ložích osnují zlo! Za ranního svitu ho provádějí, neboť mají k tomu moc. Zatouží po polích, a uloupí je, (zatouží) po domech, a vezmou si je. Utlačují muže i jeho rodinu, majitele i jeho majetek. Proto tak praví Hospodin: „Hle, já připravuji tomuto rodu neštěstí, z něhož nevytáhnete své šíje; nebudete chodit pyšně, neboť doba je zlá. V ten den se o vás bude říkat posměškem, žalozpěv se bude zpívat: Zbaveni jsme všeho, podíl mého lidu se měří provazem, nikdo mu ho nedává nazpět; naše pole se rozdělují těm, kdo nás vyhánějí. Proto nebudeš mít nikoho, kdo by ti losem určil podíl v Hospodinově shromáždění.“

Žl 10,1-2.3-4ab.7-8ab.14

Hospodine, proč jsi tak vzdálen,
proč se skrýváš v dobách tísně?
Bezbožník zpupně pronásleduje ubožáka,
chytí ho do nástrah, které si přichystal.

Vždyť hříšník se chlubí svou náruživostí,
rouhá se chamtivec, pohrdá Hospodinem.
Namlouvá si bezbožník ve své opovážlivosti:
„On nepotrestá! Bůh není!“

Jeho ústa jsou plná kletby, lsti a úkladu,
pod jeho jazykem jen útrapa a hoře.
Sedí na číhané poblíž osad,
zabíjí nevinného ve skrytu.

Ty však vidíš; ty sleduješ útrapy i žal,
abys je vzal do svých rukou.
Na tebe se spoléhá ubožák,
sirotkovi tys pomocníkem.

Mt 12,14-21

Farizeové se radili, jak by Ježíše zahubili. Protože to Ježíš věděl, odebral se odtamtud. Mnoho jich šlo za ním a všechny uzdravil. Ale nařídil jim, aby ho nerozhlašovali. Tak se mělo naplnit, co řekl prorok Izaiáš: `Hle, můj služebník, kterého jsem si vyvolil, můj milovaný, v němž jsem našel zalíbení! Vložím na něho svého Ducha, aby hlásal právo národům. Nebude se hádat ani křičet, na ulici nikdo neuslyší jeho hlas. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí, až dopomůže právu k vítězství. A v jeho jménu budou národy doufat.'

Komentář: Mt 12,14-21
Tajemství Ježíšovy skrytosti. My jsme samozřejmě posláni hlásat, ale: neroste i dnes jeho království v tichosti, skrytosti a nenápadnosti?

 

*****************************************

 

SOUVISEJÍCÍ:

 

KRÁTKÁ REFLEXE NEDĚLNÍHO TEXTU 
https://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/

 

NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ
(i přímluvy na základě biblických textů)
https://www.pastorace.cz/kazani

 

AKTUÁLNÍ PŘÍMLUVY
na každou neděli na základě současného dění:
https://www.vira.cz/red/primluvy-dle-aktualniho-deni

Neděle PRO DĚTI, pracovní listy atd.
https://deti.vira.cz/kalendar/nedele-pracovni-listy 
 

VIDEO / AUDIO  K NEDĚLNÍM ČTENÍM

"Lomecká vigilie" od P. Josefa Prokeše z poutního místa Lomec u Vodňan
https://www.vira.cz/red/lomecka-vigilie 

Úvody od P. Vojtěcha Kodeta O.Carm
https://www.vira.cz/red/Videouvod-do-nedele-Kodet

Kázání P. Josefa Prokeše z poutního místa Lomec u Vodňan
https://www.vira.cz/red/kazani-lomec

 

LITURGICKÝ KALENDÁŘ 
https://www.pastorace.cz/liturgicky-kalendar 

 

BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá Radio Proglas a televize Noe.
www.tvnoe.cz  
www.proglas.cz