11. 7. 2004

15. neděle v mezidobí - Cyklus C

Většina z nás je v situaci, kdy od nás někdo něco očekává. Stále totiž vidíme bližní, kterým můžeme být užiteční. A také opakovaně zjišťujeme, jak nám k tomu chybí síly. Hledáme tedy sílu u Ježíše?

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Ve spravedlnosti uzřím tvou tvář, Hospodine, až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty ukazuješ bloudícím světlo pravdy, aby se mohli vrátit na správnou cestu; dej těm, kdo přijali křesťanství, ať se vyhýbají všemu, co odporuje křesťanskému způsobu života, a ať usilují o to, co se s ním shoduje. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Tyto verše jsou zakončením dlouhého výkladu zákona (12,1-27,26). Ve svém bezprostředním významu vypovídají, že slovo (tj. zákon) není skryté, protože Bůh ho zjevil a prorok ho vložil do úst a do srdce bratří.

Dt 30,10-14

Mojžíš řekl lidu: „Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší.
Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. Není na nebi, že bys musel říkat: ´Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?´ Není daleko za mořem, že bys musel říkat: ´Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?´ Vždyť je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat.“

ŽALM 69

Odpověď: Hledejte, ubožáci, Hospodina a pookřejte v srdci.

Obracím se modlitbou k tobě, Hospodine, – v čas milosti, Bože! – Vyslyš mě ve své veliké lásce, – věrně mi pomoz! – Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, – obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.
Já jsem ubohý a plný bolesti, – ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc. – Písní budu slavit Boží jméno, – velebit je budu zpěvem chvály.
Neboť Bůh pomůže Siónu – a vystaví judská města. – Zdědí je potomci jeho služebníků, – budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno.

2. ČTENÍ

List vyjadřuje prvenství Ježíšovo: Zaprvé – v řádu stvoření; zadruhé – v nadpřirozeném řádu „obnovení stvoření“. Ježíš je zrozený dřív než jakýkoli jiný tvor, jemu patří prvenství díky důstojnosti. A on je hlavou církve, protože jako první byl vzkříšený z mrtvých, v něm bylo všechno sjednoceno. Je těžké vysvětlit pojem „plnost“, který se může vztáhnout na plnost božství, nebo na plnost stvoření viditelného a neviditelného.

Kol 1,15-20

Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha, prvorozený z celého tvorstva. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný; ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti – všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm.
A on je hlava těla, to je církve: On je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby v něm sídlila plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krví, prolitou na kříži, zjedná pokoj.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Tvá slova, Pane, jsou duch a jsou život; ty máš slova věčného života. Aleluja.

EVANGELIUM

Ten, kdo se přibližuje ke Kristu, není člověk dobře disponovaný. Pán jej odkazuje na to, co on už zná (je to zákoník): Samotný zákon ukazuje to, co je třeba naplnit. Tento právník pak klade další otázku: „Kdo je můj bližní?“ A Ježíš neodpovídá na tuto otázku, ale na jinou daleko důležitější: „Jak se staneš ty bližním?“

Lk 10,25-37

Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: „Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?“
Ježíš mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?“
On odpověděl: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí a svého bližního jako sám sebe.“
Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To dělej a budeš žít.“
Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“
Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu.
Také jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: ´Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.´
Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?“
On odpověděl: „Ten, kdo mu prokázal milosrdenství.“
A Ježíše mu řekl: „Jdi a stejně jednej i ty!“

K ZAMYŠLENÍ

Slova známého příběhu nejsou jen výzvou pro naše správné a obětavé jednání. Ukazují nám také něco z tajemství našeho vykoupení. Tak, jako jednal Samařan se zraněným člověkem, tak s námi jedná Ježíš, Spasitel. Ošetřuje na vlastní náklady zranění našich hříchů. Sám nás zvedá a dopravuje do bezpečí. A přitom ví, že od nás nemůže očekávat žádnou zvláštní protislužbu. Oč snadnější bude jednat podle vzoru Samařana, když budu vědět o tom, že mně samému bylo, je a bude prokazováno Kristem podobné milosrdenství!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

pondělí 12. 7.

Iz 1,10-17

Mt 10,34-11,1

Komentář: Mt 10,34-11,1
Velkým křížem je to, že kvůli víře v Krista nás přátelé či příbuzní nechápou, nepřijímají. Ale od „odmítnutí kvůli Kristu“ se má odlišit „odmítnutí kvůli naší sveřeposti“, tvrdohlavému lpění na osobních zvláštních postojích.

úterý 13. 7.

Iz 7,1-9

Mt 11,20-24

Komentář: Mt 11,20-24
Projevy Boží dobroty mají obměkčit naše srdce, čili přivést nás k obrácení. Vzpomněl by sis na nějaké „Boží skutky“, které považuješ pro svůj život za důležité?

středa 14. 7.

Iz 10,5-7.13-16

Mt 11,25-27

Komentář: Mt 11,25-27
Moudří a chytří – to nejsou ti „inteligentní“, znalí Božího slova. Ale všichni ti, kdo si vystačí se svojí chytrostí a se svými nápady a nemají zájem o Boží slovo.

čtvrtek 15. 7.

Iz 26,7-9.12.16-19

Mt 11,28-30

Komentář: Mt 11,28-30
Jsi unavený poslouchat stále stejné evangelium v kostele? Pak jsi asi ještě nepochopil, že Ježíš neunavuje, ale občerstvuje, pokud jsme ochotni poslouchat a přijmout jeho slovo.

pátek 16. 7.

Iz 38,1-6.21-22.7-8

Mt 12,1-8

Komentář: Mt 12,1-8
Odsuzování druhého pramení vždycky z tvrdého srdce, z nedostatku milosrdenství. A někdy je takové odsuzování projevem „zákonického“ vztahu k Bohu a jeho normám. A jak jsem na tom já?