4. 7. 2010

14. neděle v mezidobí - Cyklus C

První sdělení, které nám Ježíš předkládá v dnešním úryvku Lukášova evangelia v souvislosti s velkým úkolem a s nedostatkem pracovníků, je výzva k modlitbě za nové dělníky. Modlitba za povolání, jak jí říkáme, je prvním a nejdůležitějším úkolem společenství církve. Je aktuální právě v naší době, kdy snad víc než kdy jindy spoléháme na vlastní síly, na prostředky a dobré zázemí, které máme volně k dispozici. Investovali jsme tolik a tolik, a proto očekáváme odpovídající kladný výsledek. Na neustálou modlitbu zapomínáme, protože její plody jsou málo měřitelné. Modlitba za nová povolání však není pouhým prostředkem, skrze nějž můžeme od Boha obdržet zvyšující se počty Kristových následovníků. Neustálá hluboká modlitba spojená s vírou, pokud se jí zcela odevzdáme, otevírá především srdce, aby bylo připraveno k naslouchání Božímu Duchu a k jeho vedení. Bůh má svůj jasný záměr s každým. Možná i ty v sobě neseš Boží povolání! Jeden moudrý muž řekl: „Nemodlete se za to, co nejste sami připraveni konat!“

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Vzpomínáme, Bože, na tvé milosrdenství ve tvém chrámě. Jako tvé jméno, Bože, tak i tvá chvála sahá až na konec země.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tvůj Syn se ponížil, aby zachránil svět a vysvobodil lidstvo z otroctví hříchu; naplň nás radostí z vykoupení a dej, ať tato naše radost dozraje v radost věčnou. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Doba exilu už pominula, ale přesto stále ještě nepřichází vytoužená obnova města. Je živá skepse vůči Boží všemohoucnosti, vůči jeho zásahu (66,5). Těm, kdo doufají proti vší naději, je určeno zaslíbení: Jeruzalém bude městem prosperity a radosti, Bůh bude utěšitelem.

Iz 66,10-14c

Plesejte s Jeruzalémem, jásejte nad ním, všichni, kdo ho milujete, radujte se s ním, radujte se, všichni, kdo jste nad ním naříkali, abyste sáli do sytosti z prsu, který utěšuje, abyste pili s rozkoší ze zdroje jeho slávy.
Neboť tak praví Hospodin: „Hle, přivalím na něj blaho jako řeku, jako rozvodněný potok slávu národů.
Budete sát, ponesou vás na zádech a na klíně vás budou laskat. Jako matka utěšuje svého syna, tak já vás potěším, v Jeruzalémě naleznete útěchu. Uvidíte to a vaše srdce se zaraduje, jak tráva vypučí vaše kosti. Hospodinova ruka se ukáže na jeho služebnících.“

ŽALM 66

Odpověď: Jásejte Bohu, všechny země!

Jásejte Bohu, všechny země, – opěvujte slávu jeho jména, – vzdejte mu velkolepou chválu! – Řekněte Bohu: Jak úžasná jsou tvá díla!
Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, – nechť opěvuje tvé jméno. – Pojďte a pozorujte Boží skutky: – podivuhodně jednal s lidmi!
Moře proměnil v souš, – suchou nohou přešli řeku, – proto se radujme v Bohu! – Vládne svou mocí navěky.
Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, – chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši. – Bůh buď veleben, – že neodmítl mou prosbu, – že mi neodňal svou lásku.

2. ČTENÍ

Pavel nechce žádnou jinou chloubu než kříž Kristův, výraz největší slabosti v očích lidských, ale ve skutečnosti jedinou příčinu spásy. Jedině Kristův kříž totiž může zbořit to, co je staré, a darovat světu nový život, který spočívá v pokoji a smíření: vždyť právě skrze kříž se lidé usmířili s Bohem a mezi sebou navzájem.

Gal 6,14-18

(Bratři a sestry!) Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Vždyť ani obřízka nic není, ani neobřezanost, ale nové stvoření.
A na všechny, kdo se v jednání budou řídit touto zásadou, ať přijde pokoj a milosrdenství, totiž na pravé Boží Izraelity.
A pro budoucnost ať mě už nikdo s těmi věcmi neobtěžuje! Vždyť já na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi. Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s vámi, (bratři a sestry)! Amen.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj; nauka Kristova ať je u vás ve své plné síle. Aleluja.

EVANGELIUM

Typické pro Lukáše je rozeslání nejen Dvanácti, ale také ostatních sedmdesáti dvou. Důvodem tohoto rozeslání je nedostatek dělníků na vinici Páně. A požadavky na tyto učedníky jsou jasné: mírnost, chudoba, mírumilovnost, skromnost, zájem o chudé a o zvěstování království. Dále tito učedníci nemají podlehnout skleslosti z odmítnutí: to jediné, na čem záleží, je patřit Bohu.

Lk 10,1-12.17-20

Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát učedníků, poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim:
„Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte.
Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: ‘Pokoj tomuto domu!’ Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: ‘Přiblížilo se k vám Boží království!’ Když přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: ‘I ten prach, který se nám ve vašem městě přichytil na nohou, vám tu střásáme. To si však pamatujte: Přiblížilo se Boží království!’ Říkám vám: Sodomě bude v onen den lehčeji než takovému městu.“
Dvaasedmdesát učedníků se vrátilo a s radostí řekli: „Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!“ Odpověděl jim: „Viděl jsem satana padnout jako blesk z nebe. Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a přemáhat všechnu nepřítelovu sílu a vůbec nic vám nebude moci uškodit. Ale radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte z toho, že vaše jména jsou zapsána v nebi.“

K ZAMYŠLENÍ

Prorok Izaiáš zvěstuje jásot a radost nad tím, že se „Hospodinova ruka ukáže na jeho služebnících“. Vybízí k obdivu Božího jednání. Apoštol Pavel v dopise Galaťanům přeje „milost našeho Pána Ježíše Krista…“ všem pravým Božím Izraelitům, kteří nespoléhají pouze na vnější rituály, ale přijali celou pravdu o Kristu, tedy i jeho kříž. Ježíš v evangeliu svěřuje při rozeslání dvaasedmdesáti učedníkům svůj pokoj: „Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: ‘Pokoj tomuto domu!’“ Upřímný jásot, pravá radost, pokorný obdiv, Boží milost a Kristův pokoj. Jak se k nim stavíme a jak je žijeme my tam, kde se projevuje moc Boží, nikoli naše, tam, kde je přítomen kříž, i tam, kde úkol je veliký a my se při pohledu na něj cítíme slabí?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

5. 7. slavnost sv. Cyrila a Metoděje

Iz 61,1-3a; 2 Kor 4,1-2.5-7

Lk 10,1-9

Komentář: Lk 10,1-9
Pros za ty, kteří kdekoliv na světě hlásají: „Přiblížilo se k vám Boží království.“

6. 7.

Oz 8,4-7.11-13

Mt 9,32-38

Komentář: Oz 8,4-7.11-13
I ve svém životě mohu najít chvíle, kdy se chci vrátit (nebo jsem už na cestě) do Egypta, do otroctví hříchu. Není to cesta, na které by mi Hospodin žehnal, ale i zde mi zůstává nablízku, aby mne přivedl zpátky. Musím ale já sám/sama chtít.

7. 7.

Oz 10,1-3.7-8.12

Mt 10,1-7

Komentář: Oz 10,1-3.7-8.12
„Je čas hledat Hospodina“ – to je pozvání pro každý den. Ochota ptát se jej, hledat jeho spravedlnost a řídit podle něj svůj život by nikdy neměla zmizet z mého života...

8. 7.

Oz 11,1-4.8c-9

Mt 10,7-15

Komentář: Oz 11,1-4.8c-9
Boží milosrdenství je silnější než Boží hněv. Bůh se smilovává i nade mnou. I pro mne platí: „povolal jsem… bral na svá ramena… pouty laskavosti táhl… skláněl jsem se…“

9. 7.

Oz 14,2-10

Mt 10,16-23

Komentář: Oz 14,2-10
Uznání svých vin, falešných cest, hledání falešných spasitelů je předpokladem Božího odpuštění, návratu k Hospodinu, který chce zhojit moji zradu, který mne miluje velkodušně...

10. 7.

Iz 6,1-8

Mt 10,24-33

Komentář: Iz 6,1-8
Bůh nepředstavitelný, veliký, přesahující veškeré moje představy se ke mně sklání, má mne za partnera, za společníka, potřebuje mne, posílá mne. Uvěřím? Půjdu?