13. neděle v mezidobí - Cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Všechny národy, tleskejte ru­kama, jásejte Bohu radostným hlasem.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty jsi světlo a nejsou v tobě žádné temnoty, tys nás přijal za vlastní, a tím jsi nás učinil syny světla; dej, ať v nás nenajde místo temnota bludů, ale ať v nás září světlo tvé pravdy. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Máme tu povolání skrze Eli­áše, a to jménem Božím. Toto po­volání se děje sym­bolic­kým gestem: Eliáš vrhne na Elizea svůj plášť, symbol poslání, a tak předává svého proroc­kého ducha (v. 19). Elizeus chápe, co se teď usku­tečnilo, a proto opouští všechno.

1 Král 19,16b.19-21

Hospodin řekl Eliášovi: „Elizea, syna Šafatova z Abel Mechola, pomaž za proroka místo sebe!”
Když Eliáš odešel z hory, nalezl Elizea, syna Šafatova, jak právě oral. Měl před sebou dvanáct spřežení, on sám byl při dvanáctém. Eliáš šel kolem něho a hodil na něj svůj plášť. Elizeus opustil býky, běžel za Eliášem a řekl: „Prosím, ať mohu políbit svého otce a svou matku a pak půjdu za tebou.” Eliáš odpověděl: „Jdi a vrať se; co jsem měl učinit, to jsem udělal.”
Elizeus se tedy od něho vrátil, vzal spřežení býků, zabil je, na jejich jařmu uvařil maso a dal ho lidem k jídlu. Pak vstal, šel za Eliášem a sloužil mu.

ŽALM 16

Odpověď: Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem.

Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě. – Pravím Hospodinu: „Ty jsi můj Pán.” – Ty jsi, Hospodine, mým dědič­ným podílem i mou číší, – ty mně za­chová­váš můj úděl.
Velebím Hospodina, že mi byl rád­cem, – k tomu mě i za noci vybízí mé nitro. – Hospodina mám neustále na zřeteli, – Nezakolísám, když je mi po pravici.
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, – i mé tělo bydlí v bezpečí, – ne­boť nezanecháš mou duši v podsvětí, – nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil po­ru­šení.
Ukážeš mi cestu k životu, – u tebe je hojná radost, – po tvé pravici je věčná slast.

2. ČTENÍ

Svoboda od zákonictví, od „skutka­ření” – k této svobodě povolal Kristus. Tento zákon svobody je vepsán do srdce a paradoxně dává schopnost naplnit „zákon” evangelia, službu druhým. Je to svoboda, která dává sílu žít podle Ducha. Abychom zjistili, zda jsme opravdu lidmi svobod­nými, musíme zkoumat svoje vztahy s dru­hými.

Gal 5,1.13-18

Bratři! To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus. Buďte v tom tedy pevní a nenechte se zase zapřáh­nout do toho otrockého chomoutu.
Bratři, vy jste byli povoláni ke svobodě. Ta svoboda však nesmí být zámin­kou, abyste se vraceli ke starým způsobům. Spíše si navzájem poslu­hujte láskou. Celý Zákon totiž ve své plnosti je obsažen v jediné větě: ´Miluj svého bližního jako sebe.´ Jestliže se však mezi sebou koušete a požíráte, dejte pozor, abyste je­den druhého ne­pohltili!
Chci říci toto: Žijte duchovně, a nepropadnete žádostem těla. Tělo to­tiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Jsou to věci, které si navzájem odporují, takže neděláte, co byste chtěli. Jestliže se však necháte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Mluv, Pane, tvůj služeb­ník poslouchá; ty máš slova věčného života. Aleluja.

EVANGELIUM

Liturgický text se skládá ze tří ne­stejných částí. Zaprvé: Ježíš, přesvěd­čený o své blízké smrti, se vydává rezolutně do Jeru­zaléma (jeho roz­hodnost je v přímém kon­trastu s odmítavým po­stojem učed­níků); zadruhé: odmítnutí Sama­ritánů je podně­tem k vyučování o tr­pělivosti; zatřetí: kdo chce Krista následo­vat, musí být ochotný měnit svůj ži­votní styl, ně­kdy i za cenu bolest­ných rozloučení.

Lk 9,51-62

Když se přibližovala doba Ježí­šovy smrti, pevně se rozhodl jít do Je­ruza­léma. Poslal před sebou posly a ti cestou přišli do jedné samařské ves­nice, aby mu tam připravili nocleh. Ale Samaritáni ho nepřijali, protože měl namířeno do Jeru­zaléma.
Když to viděli učedníci Jakub a Jan, řekli: „Pane, chceš, abychom svo­lali z nebe oheň, aby je zahubil?”
On se však obrátil a přísně je po­káral. Pak šli do jiné vesnice.
A jak šli, cestou mu někdo řekl: „Půjdu za tebou všude, kam půjdeš.”
Ježíš mu však odpověděl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale syn člověka nemá, kam by hlavu polo­žil.”
Jiného zase vybídl: „Pojď za mou!”
On však řekl: „Pane, dovol mi, abych napřed šel pochovat svého otce.”
Odpověděl mu: „Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a zvěstuj Boží království!”
A ještě jiný řekl: „Půjdu za te­bou, Pane; jen mi dovol, abych se na­před roz­loučil doma s rodinou.”
Ježíš mu však odpověděl: „Žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království.”

K ZAMYŠLENÍ

Ježíš nenechává své učedníky jen klidně spočinout na místě. Mají jít za ním, chodit s ním a mohou být posláni, aby zvěstovali Boží království. Nemohou jen klidně dělat všechno to, co dělají lidé v jejich okolí. Takový životní postoj vyža­duje důvěru k tomu, kdo je vede. Na dů­věře v Ježíše stála celá životní cesta jeho učedníků od chvíle, kdy se roz­hodli jít za ním. Ani s námi to není jiné. Jsme stále v životě v pohybu, stále se musíme roz­ho­dovat, stále opouštíme přítomné okamžiky života a vstupujeme do budouc­nosti. Zá­sadní otázka: Jdeme s Ježíšem? Jdeme za ním?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

pondělí 28. 6.

Am 2,6-10.13-16

Mt 8,18-22

Komentář: Mt 8,18-22
To jsou ti učedníci, kteří nechtějí za Kristem… ale spíš za svými před­sta­vami o Kristu. Následovat Krista znamená „sklonit své ucho” a poslou­chat… a poslouchat… a poslouchat.

úterý 29. 6. Slavnost sv. Petra

Sk 12,1-11, 2 Tim 4,6-8.17-18

Mt 16,13-19

Komentář: 2 Tim 4,6-8.17-18
Dostali velký Boží dar, dali velký dar – své nasazení, a to až do kraj­nosti. O tom mluví i Pavlovo svědec­tví, které si mohu vyslechnout tak, jako kdyby apoštol národů žil ještě mezi námi a psal to právě nám...

středa 30. 6.

Am 5,14-15.21-24

Mt 8,28-34

Komentář: Mt 8,28-34
A že bys raději někdy od Krista „co nejdál”? A že bys raději, aby se nemí­chal do „tvých věcí”?

čtvrtek 1. 7.

Am 7,10-17

Mt 9,1-8

Komentář: Mt 9,1-8
To je zázrak! Opravdový zázrak! Co? Uzdravení z nemoci? To také, ale … především … uzdravení z vnitřní krvácející rány, z hříchu. Vi­dím tento Boží zázrak? Jsem vděčný?

pátek 2. 7.

Am 8,4-6.9-12

Mt 9,9-13

Komentář: Mt 9,9-13
Chci lásku, a ne oběť. Jako by Bůh řekl: Nechci ani tak výkony, velké ctnosti, dlouhé modlitby. Chci přede­vším, abys měl oči otevřené pro „ne­mocné”. A těch se ujímal.

sobota 3. 7. Svátek sv. Tomáše

Ef 2,19-22

Jan 20,24-29

Komentář: Jan 20,24-29
Je sice pravda, že „máme věřit”, i když nevidíme, ale nemůžeme věřit, pokud neslyšíme – vždyť víra je ze sly­šení (Řím 10,17)! A tak si nemusím položit otázku, „jak věřím”, ale spíš, „jak živím víru” – totiž nasloucháním Božího slova.