10. neděle v mezidobí - Cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Kristus, který přemohl smrt, je dokonalým prostředníkem spásy pro každého člověka. Událost Velikonoc slavíme při každé nedělní mši svaté. Pro svatého Lukáše, z jehož evangelia dnes uslyšíme o vzkříšení chlapce v městečku Naim, je tento Ježíšův mocný čin znamením mesiášských časů: „…slepí vidí, chromí chodí, … mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst“ (srov. Lk 7,22). Ježíš tyto ohlášené skutky činil. Už se staly! Ve 2. čtení z dopisu Galaťanům, uslyšíme o silné zkušenosti apoštola Pavla, jak si ho „Bůh už v lůně matky vybral a svou milostí povolal a rozhodl, že mu zjeví svého Syna“ (srov. Gal 1,15). Když tedy budeme v následujících chvílích společně uvažovat a modlit se nad liturgickými texty, když budeme slavit tajemství Kristovy smrti a zmrtvýchvstání, sami dostáváme novou velkou příležitost uvědomit si mocné Boží zásahy v našem životě. Také ty už se staly, z nich především jeden, velmi důležitý mocný Boží čin: Kristus přemohl i naši smrt, vykoupil nás a ve křtu se každému z nás zjevil.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, od tebe pochází všechno dobré; slyš naše pokorné prosby a dej, abychom tebou vedeni poznávali, co je správné, a s tvou pomocí to také konali. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Tento úryvek hovoří o ztrátě, o soucitu, o důvěře a o Boží moci. Těžce nemocný chlapec ztrácí život, vdova tak ztrácí syna a snad i důvěru v Boží moc a milosrdenství („Přišels ke mně, abys mně připomněl mou vinu a usmrtil mi syna?“). Eliáš žádá vdovinu důvěru, víru, která je silnější než smrt („Dej mi svého syna!“) a přimlouvá se pak u Hospodina, který chlapci navrátí život. Povšimněme si také cesty, kterou urazila víra chlapcovy matky: dvakrát v úryvku nazývá Eliáše mužem Božím (v. 18 a v. 24), poprvé je v tom oslovení spíše strach, odtažitost, nedůvěra, podruhé, když poznala, že skrze Eliáše se projevuje sám Bůh, je to vyznání víry.

1 KRÁL 17,17-24

Jednoho dne onemocněl syn vdovy, u které Eliáš bydlel. Jeho nemoc byla tak těžká, že vydechl duši. Tu řekla matka Eliášovi: „Co mi chceš, muži Boží? Přišels ke mně, abys mně připomněl mou vinu a usmrtil mi syna?“
Eliáš odpověděl: „Dej mi svého syna!“ Vzal ho z jejího klína, odnesl do horní světnice, kde bydlel, uložil ho na svoje lůžko a vzýval Hospodina: „Hospodine, můj Bože, stihneš neštěstím i tuto ženu, u níž jako host přebývám, že dáváš jejímu synu zemřít?“ Pak se třikrát natáhl po délce přes dítě a vzýval Hospodina: „Hospodine, můj Bože, prosím tě, ať se vrátí duše tohoto dítěte do něho!“
Hospodin vyslyšel Eliášovu prosbu a duše se vrátila do dítěte, i ožilo. Eliáš vzal dítě a přivedl je z horní světnice dolů do přízemí a odevzdal ho matce se slovy: „Pohleď, tvůj syn je živ!“
Žena řekla Eliášovi: „Teď tedy vím, že jsi muž Boží a že Boží slovo v tvých ústech je pravdivé!“

ŽALM 30

Odpověď: Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil.

Chci tě oslavovat, Hospodine, – neboť jsi mě vysvobodil, – nedopřál jsi, aby se nade mnou radovali moji nepřátelé. – Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši, – zachovals mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli.
Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní, – a vzdávejte díky jeho svatému jménu! – Vždyť jeho hněv trvá chvíli, – ale jeho laskavost po celý život, – zvečera se uhostí pláč, – zjitra však jásot.
Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou, – pomoz mi, Hospodine! – Můj nářek jsi obrátil v tanec, – Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky!

2. ČTENÍ

Tak jako Eliáš nekonal sám ze sebe, ale mocí Boží, i Pavel prohlašuje: „…evangelium, které jsem vám hlásal, není dílo lidské“ (v. 11). Ani to, co se v Pavlově životě událo, není lidské dílo: z pronásledovatele Šavla se stal Pavel, apoštol národů, z horlivého žida horlivý hlasatel radostné zvěsti o Kristu… Tento úryvek nás vede ke spolehnutí se na Boha, k odevzdání se jemu – on sám bude jednat. „Neradil jsem se hned s lidmi ani jsem nešel nahoru do Jeruzaléma k těm, kdo byli apoštoly přede mnou“ (v. 16n.) – tři roky strávil Pavel poznáváním Krista v modlitbě. Nechává Boha, aby ho on sám připravil na službu, ke které ho vyvolil a povolal (v. 15).

GAL 1,11-19

Prohlašuji vám, (bratři a sestry), že evangelium, které jsem vám hlásal, není dílo lidské: já jsem ho nepřijal ani se mu nenaučil od nějakého člověka, ale ze zjevení Ježíše Krista.
Slyšeli jste přece, jak jsem se kdysi choval, když jsem byl ještě židem: pronásledoval jsem Boží církev, že to přesahovalo všechny meze, a snažil jsem se ji zničit. V horlivosti pro židovství jsem ve svém národě předstihoval mnoho svých vrstevníků, protože jsem byl daleko více než oni zaujat zvyklostmi po předcích.
Bůh si mě však už v lůně mé matky vybral a svou milostí povolal a rozhodl, že mi zjeví svého Syna, abych o něm kázal radostnou zvěst pohanům. Neradil jsem se hned s lidmi ani jsem nešel nahoru do Jeruzaléma k těm, kteří byli apoštoly přede mnou. Odešel jsem do Arábie a pak se zase znova vrátil do Damašku. Za tři roky potom jsem se odebral do Jeruzaléma, abych z vlastní zkušenosti poznal Petra, a pobyl jsem u něho patnáct dní. Z ostatních apoštolů jsem však viděl jen Jakuba, bratra Páně.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Veliký prorok povstal mezi námi, Bůh navštívil svůj lid. Aleluja.

EVANGELIUM

Novozákonní příběh jakoby naschvál oživuje událost starozákonní (viz dnešní 1. čtení), naplňuje ji však nově – Kristus se zjevuje ne jako pouhý prostředník, ten, kdo se u Boha přimlouvá, ale jako sám Bůh, jenž má moc navrátit život: „Mládenče, pravím ti, vstaň!“. Ježíš je milosrdný, soucitný Bůh, přichází ke každému osobně (vdově říká: „Neplač!“) a přichází pro všechny („Všech se zmocnila bázeň, velebili Boha a říkali: ‚…Bůh navštívil svůj lid!‘„)

LK 7,11-17

Ježíš šel do města – jmenovalo se Naim. Šli s ním jeho učedníci a velký zástup. Když se přiblížil k městské bráně, právě vynášeli mrtvého; byl to jediný syn a jeho matka byla vdova. Z města ji doprovázel velký zástup.
Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: „Neplač!“ Přistoupil k márám a dotkl se jich. Ti, kdo je nesli, se zastavili. Řekl: „Mládenče, pravím ti, vstaň!“ Mrtvý se posadil a začal mluvit. Ježíš ho vrátil jeho matce.
Všech se zmocnila bázeň, velebili Boha a říkali: „Veliký prorok povstal mezi námi“ a „Bůh navštívil svůj lid!“ Tato zpráva o něm se roznesla po celém Judsku i po celém okolí.

K ZAMYŠLENÍ

Při dnešní liturgii jsme slyšeli o dvojím probuzení k životu. Totiž syna vdovy, u které bydlel prorok Eliáš, a jediného syna vdovy z města Naim. Oba mládenci museli po této úžasné zkušenosti vlastní smrti a vzkříšení jednou znovu zemřít, zakusili však, co to znamená přemoci smrt. Prostřednictvím proroka Eliáše a dotekem Ježíše, Božího Syna, na sobě poznali mocné Boží jednání. Setkali se s Vítězem nad smrtí! Jsem přesvědčen, že s umíráním byli v životě konfrontováni ještě mnohokrát až ke zmíněné chvíli vlastní smrti, vždyť to je úděl každého člověka, ale ona zkušenost daru Života byla vždycky silnější! Věříme a doufáme v tento Život víc než ve smrt?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

11. 6. Památka sv. Barnabáše

Sk 11,21b-26; 13,1-3

Mt 10,7-13

Komentář: Sk 11,21b-26; 13,1-3
Otevřenost (a naslouchání) Duchu svatému ve společenství vede ke „slyšení“ Ducha a následně k naplňování Boží vůle. Co mi dnes Duch říká, k čemu mě vyzývá, kam mne vede?

12. 6.

2 Kor 1,18-22

Mt 5,13-16

Komentář: 2 Kor 1,18-22
Ježíš je Božím „ano“ vůči každému z nás. Nech toto Boží „ano“ v tichu modlitby zaznít ve svém nitru, nech je zaznít do nejrůznějších situací v tvém životě, do všech částí tvého těla, do tvých vztahů …

13. 6.

2 Kor 3,4-11

Mt 5,17-19

Komentář: 2 Kor 3,4-11
Bůh si mě vyvolil a dal mi „schopnost sloužit nové smlouvě“. Jak tuto službu dnes naplním? Mohu prosit o požehnání pro ni.

14. 6.

2 Kor 3,15 – 4,1.3-6

Mt 5,20-26

Komentář: 2 Kor 3,15 – 4,1.3-6
„My všichni s nezakrytou tváří odrážíme jako v zrcadle velebnost Páně“ – každý z nás je Božím obrazem. Jsem schopen / schopna vidět Boží obraz v bratřích a sestrách, se kterými se dnes setkám?

15. 6. Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

Ez 34,11-16

Lk 15,3-7

Komentář: Ez 34,11-16
Ježíš – dobrý pastýř – se stará o své stádo. Vodí je na pastvu, dává mu odpočinout, hledá ztracené ovce. Všechny tyto situace jsem nejspíše už mohl(a) zažít ve svém životě, a tak jej dnes mohu za všechnu jeho péči a lásku (přetékající z jeho srdce) chválit.

16. 6. Památka Neposkvrněného Srdce Panny Marie

Lk 2,41-51

Iz 61,9-11

Komentář: Lk 2,41-51
Maria „to vše uchovávala ve svém srdci“. I já si potřebuji připomínat a uchovávat vzpomínky na důležité události mého života s Pánem – na setkání s Ním, na vysvobození, uzdravení, nasměrování na mé cestě k Němu. Vede mě to ke chvále, k vděčnosti a k důvěře v (současných) těžkostech.