3. 12. 2006

1. neděle adventní - Cyklus C

„Adventní doba má dvojí povahu: je to doba přípravy na slavnost Narození Páně, kdy oslavujeme první příchod Syna Božího k lidem, tedy na Vánoce; a zároveň je to doba, v níž vedeni touto vzpomínkou směřujeme v myšlenkách k očekávání druhého Kristova příchodu na konci věků. Z těchto důvodů je doba adventní dobou oddaného a radost¬ného očekávání.“ Tak se to říká ve Všeobecném ustanovení o liturgickém roku a ka¬lendáři z 21. 3. 1969, čl. 39. Na Vánoce se bezpochyby těšíme všichni. Bůh nám daroval svého Syna a my, inspirováni tímto Božím obdarováním, sami můžeme obdarovávat. Neměli bychom však ztrácet ze zřetele ani druhý, podstatný smysl adventu, vlastně smysl našeho života: bdělé čekání na Pána a na naše konečné setkání s ním. V onu chvíli budeme prožívat obdarovávání a Vánoce bez konce, tehdy bude dovršena a naplněna naše radost.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

K tobě pozvedám svou duši, Hospodine, můj Bože, v tebe důvěřuji, kéž nejsem zahanben, ať nade mnou nejásají moji nepřátelé. Vždyť nikdo z těch, kdo v tebe doufají, nepadne do hanby.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, očekáváme příchod našeho Pána Ježíše Krista, a prosíme tě: posiluj naši vůli, ať konáme spravedlivé skutky a připravu¬jeme se na setkání s ním, abychom v den soudu stáli po jeho pravici a vešli do nebeského království. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

1. ČTENÍ

Jeremiáš ohlašuje nástup nového krále pomocí dvou výmluvných symbolů: výhonku a jména. První symbol naznačuje zcela nový začátek, který je čistě darem od Boha. Na vyprahlé poušti lidstva (Iz 53), na suchém pařezu Davidovy dynastie (Iz 11) Bůh nechá vypučet zázrak spásy. Druhý symbol je jméno nového krále a jeho města: „Hospodin je naše spravedlnost“. V Jeremiášově době byl králem Sidkijáš („Hospodin je spravedlivý“), jenž byl v područí babylónské mocnosti. Ironickému jménu tohoto krále staví Jeremiáš do protikladu jméno krále spasitele, který se právem bude jmenovat „Hospodin je naše spravedlnost“. Tato spravedlnost nabízená unavenému lidu bude spočívat v plnosti pokoje a života.

Jer 33,14-16

Hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy splním sliby, které jsem dal o Izraelovu a o Judovu domu.
V ty dny, za toho času vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, který bude uskutečňovat právo a spravedlnost na zemi. Za těch dnů dojde Juda spásy a Jeruzalém bude bydlet v bezpečí. To je jméno, kterým ho budou nazývat: „Hospodin je naše spravedlnost.“

ŽALM 25

Odpověď: K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši.

Ukaž mi své cesty, Hospodine, – a pouč mě o svých stezkách. – Veď mě ve své pravdě a uč mě, – neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.
Hospodin je dobrý a dokonalý, – proto ukazuje hříšníkům cestu. – Pokorné vede k správnému jednání, – pokorné učí své cestě.
Hospodinovo jednání je jen láska a věrnost – pro ty, kdo plní jeho smlouvu a nařízení. – Důvěrně se stýká Hospodin s těmi, kdo se ho bojí, – dává jim poznat svou smlouvu.

2. ČTENÍ

I přes pochvalné svědectví o činné víře a lásce solunští věřící nemají zůstat na místě, ale mají dál růst v této lásce. Pravá láska je totiž stálý pohyb k lásce ještě větší a hlubší. Tento růst je však především darem od Boha (v. 12), který přináší posilu a posvěcení (v. 13). Touto cestou mají jít vstříc Pánu, který jednou přijde ve slávě (v. 13).

1 Sol 3,12 – 4,2

(Bratři a sestry!) Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem lidem, jako ji i my máme k vám. Ať posilní vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými.
Nakonec pak vás, bratři a sestry, prosíme a napomínáme v Pánu Ježíši: jak jste se od nás naučili, že máte žít, abyste se líbili Bohu, a jak i žijete, tak ať v tom vynikáte ještě více. Víte přece, které příkazy jsme vám dali z moci Pána Ježíše.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Pane, ukaž nám své milosrdenství a dej nám svou spásu! Aleluja.

EVANGELIUM

Kontextem této evangelní perikopy je řeč o konci světa a o slavném příchodu „syna člověka“ (viz Dan 7,13-14). Před tímto příchodem svět prožije bouřlivé změny, které poruší celkovou rovnováhu vesmíru a uvrhnou jej do prvotního chaosu (Gn 1,2). A právě během těchto hrůzných úkazů Kristovi učedníci nemají podlehnout strachu a skleslosti, ale mají nabrat novou odvahu a “vztyčit hlavu“. Tento symbol poukazuje na to, že pro církev končí období ponížení a pronásledování, kdy musela mít „skloněnou hlavu“. Cesta k překonání všech zkoušek vede skrze bdělost (do protikladu k ní je postavena nestřídmost – v. 34) a vytrvalou modlitbu.

Lk 21,25-28.34-36

Ježíš řekl svým učedníkům: „Budou znamení na Slunci, na Měsíci i na hvězdách, na zemi úzkost národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na celý svět, neboť hvězdný svět se zachvěje.
A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.
Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den (soudu) nezastihl znenadání jako léčka; přijde totiž na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka.“

K ZAMYŠLENÍ

„Vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.“ (Lk 21,28). Ježíšova výzva, obsažená v úryvku Lukášova evangelia této neděle, je dokonalým souhrnem dvou základních pohybů nejen adventní spirituality, ale celého bytí nás, jakožto křesťanů. Bůh sám nás svým slovem, proneseným v tem¬notě útlaku, zkoušky a zla, osvobozuje a vede ke světlu. Na straně druhé na toto Boží snažení má odpovědět naše pozornost, rozumí se naše naděje, pozorné bdění a pohotová připravenost. Spása ze strany Boha nám už byla v Kristu cele darována, jak je to s naší odpovědí na tento dar?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

4. 12.

Iz 2,1-5

Mt 8,5-11

Komentář: Iz 2,1-5
Pevnost hory s Hospodinovým domem je odrazem (a obrazem) pevnosti Hospodinovy, o kterou se mohu a mám opírat, z ní získávat svou jistotu a pevnost – v dnešní den, během doby adventní, do které vstupujeme, i během každého dalšího dne mého života.

5. 12.

Iz 11,1-10

Lk 10,21-24

Komentář: Iz 11,1-10
U Hospodina mohu v bázni hledat a nacházet naději na proměnu, na povzbuzení na mé životní cestě, na spravedlnost, na uzdravení, …

6. 12.

Iz 25,6-10a

Mt 15,29-37

Komentář: Iz 25,6-10a
I dnes, podobně jako ve včerejším textu, mohu u Hospodina hledat a nalézat vysvobození, svobodu vyjádřenou v biblických obrazech hojnosti a nepřítomnosti utrpení. Věřím tomu, že je to slovo pro mne do mé situace?

7. 12.

Iz 26,1-6

Mt 7,21.24-27

Komentář: Iz 26,1-6
Doufat v Hospodina ve všech okolnostech a oblastech našeho života (v dnešním dni) je cestou pro ty, kteří chtějí své kroky řídit podle Něj, kteří se opírají o „skálu navěky“.

8. 12. Slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu

Gn 3,9-15.20

Lk 1,26-38

Komentář: Lk 1,26-38
Mariina otevřenost vůči Bohu je cestou k naplňování Božích úradků. Je výzvou i pro mne k ochotě a otevřenosti vůči Pánu a poslání, ke kterému mne zve, ve kterém mne chce utvrzovat.

9. 12.

Iz 30,19-21.23-26

Mt 9,35 – 10,1.5-8

Komentář: Iz 30,19-21.23-26
Tento úryvek pro mne může být ujištěním v situacích rozhodování, kdy cesta není jasná. S Božím doprovázením mohu počítat, ať se vydám „napravo nebo nalevo“.