1. neděle adventní - Cyklus B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

K tobě pozvedám svou duši, Hospodine, můj Bože, v tebe důvěřuji, kéž nejsem zahanben, ať nade mnou nejásají moji nepřátelé. Vždyť nikdo z těch, kdo v tebe doufají, nepadne do hanby.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, očekáváme příchod našeho Pána Ježíše Krista, a prosíme tě: posiluj naši vůli, ať konáme spravedlivé skutky a připravujeme se na setkání s ním, abychom v den soudu stáli po jeho pravici a vešli do nebeského království. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

1. ČTENÍ

Izraelité se po návratu z babylónského exilu museli potýkat s chudobou i těžkostmi při obnově chrámu a města. Lid za tím vším viděl důsledky své dřívější viny. V této situaci Božího ”mlčení” Izrael vyznává svůj hřích a uznává, že jen Bůh je pravý Otec a zachránce.

Iz 63,16b-17.19b; 64,2b-7

Ty, Hospodine, jsi náš otec, ”náš Vykupitel” je tvoje dávné jméno. Proč jsi nám dal, Hospodine, zbloudit z tvých cest, srdci dal ztvrdnout, abychom před tebou neměli bázeň? Usmiř se kvůli svým služebníkům, pro kmeny, které jsou ti vlastní!
Kéž bys protrhl nebe a sestoupil, aby se hory před tebou rozplynuly!

Sestoupil jsi, hory se před tebou rozplynuly. Ucho neslyšelo, oko nevidělo, že by nějaký bůh, krom tebe, tak jednal s těmi, kdo doufají v něho. Zastáváš se těch, kdo jednají spravedlivě, kdo pamatují na tvé cesty.

Hle, ty ses rozhněval, protože jsme hřešili, odedávna jsme žili nevěrně. Byli jsme všichni jak poskvrnění, jak špinavý šat byl každý náš dobrý skutek. Zvadli jsme všichni jak listí, nepravost nás unášela jak vítr.

Nikdo nevzýval tvé jméno, nikdo se nevzchopil, aby se k tobě přivinul, neboť jsi před námi skryl svoji tvář, nepravosti jsi nás vydal napospas. A přece, Hospodine, ty jsi náš otec! My hlína jsme - ty jsi nás hnětl, dílo tvé ruky jsme všichni!

ŽALM 80

Odpověď: Bože, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.

Slyš, Izraelův pastýři, - skvěj se září, který trůníš nad cheruby, - probuď svou sílu - a přijď nás zachránit!

Bože zástupů, vrať se, - shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu! - Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, - výhonek, který sis vypěstoval!

Ať je tvá ruka nad mužem po tvé pravici, - nad člověkem, kterého sis vychoval. - Už od tebe neustoupíme, - zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno.

2. ČTENÍ

Korintská církevní obec zakusila hojné Boží obdarování: dary Slova, poznání a jiné projevy Ducha. Na prokázané projevy Boží přízně mají křesťané odpovědět nadějí a důvěryplným čekáním. ”V onen den” se uskuteční největší dar: plné společenství s Kristem.

1 Kor 1,3-9

Bratři! Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

Neustále za vás děkuji svému Bohu pro Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši. Neboť v něm jste v každém ohledu získali bohatství všeho druhu, jak v nauce, tak v poznání. Vždyť přece svědectví o Kristu bylo u vás jako pravé dokázáno, takže nejste pozadu v žádném Božím daru; jen ještě musíte vytrvale čekat, až přijde náš Pán Ježíš Kristus. On vám také dá, že vytrváte až do konce, takže budete bez úhony v onen den našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je Bůh, a on vás povolal k tomu, abyste měli společenství s jeho Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem!

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Pane, ukaž nám své milosrdenství a dej nám svou spásu! Aleluja.

EVANGELIUM

Náš text je posledním úryvkem eschatologické řeči (Mk 13). Nosným tématem je vnitřní bdělost a čekání na Pána. Opakem takové bdělosti je spánek jakožto postoj ne-očekávání se srdcem zatíženým nestřídmostí. Na jiných místech Písma se používá také přirovnání, že Pán přijde náhle jako zloděj. On může přijít kdykoliv!

Mk 13,33-37

Ježíš řekl svým učedníkům: ”Dejte si pozor, bděte, protože nevíte, kdy přijde poslední den. Je to podobně jako s člověkem, který se vydal na cesty. Odešel z domu, dal svým služebníkům plnou moc, každému jeho práci, a vrátnému nařídil, aby bděl. Bděte tedy, protože nevíte, kdy přijde pán domu, zdali navečer, nebo o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno, aby vás, až znenadání přijde, nezastihl, jak spíte.
Co říkám vám, říkám všem: Bděte!”

K ZAMYŠLENÍ

Co nás může odvrátit od životní bdělosti? Nejen touha po moci, majetku a výhodách, ne jen zaslepující hříchy. Ale také jednotvárnost života, potýkání se se stále stejnými překážkami, nudná únava. Člověk by se snad nechal vytrhnout ze své stereotypní nevšímavosti nějakou výjimečnou či otřesnou událostí. Ale dnešní evangelium mluví spíš o tom, že druhý příchod Krista se může odehrát za úplně obyčejného běhu věcí. Máme tedy být plni strachu a nervozity, abychom něco nepropásli? Spíš se máme pohybovat obyčejným životem s vědomím, že se při křtu stalo v našem životě něco neobyčejného. Začali jsme patřit plně Bohu, u něho je naše pravé místo, od něho nás nemá oddělit ani nic výjimečného, ani šeď a obyčejnost všedních dní. Nezaspěme tu nesmírnou skutečnost!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Iz 2,1-5

Mt 8,5-11

Komentář: Mt 8,5-11
Odpověď obdivuhodná také proto, že pro tohoto vojáka Kristovo slovo nezůstává abstraktní: je tak skutečné a spolehlivé jako některé ”jistoty” z jeho vlastního života. Dokázal bys formulovat pomocí nějakých skutečností z běžného života, jak si představuješ ”účinnost” Kristova slova?

Iz 11,1-10

Lk 10,21-24

Komentář: Lk 10,21-24
Uvědomuješ si, že jsi poznal něco výjimečného?

Iz 25,6-10a

Mt 15,29-37

Komentář: Mt 15,29-37
Už na začátku této adventní doby si mohu uvědomit, že v tomto období jde především o to, abych nechal Krista svobodněji působit v mém životě: působit svým uzdravením, svým milosrdenstvím právě vůči mně.

Iz 26,1-6

Mt 7,21.24-27

Komentář: Mt 7,21.24-27
Slyšet Kristova slova: je to samozřejmost? Nebylo by smysluplným adventním úkolem věnovat se pozornějšímu naslouchání Kristových slov?

Iz 29,17-24

Mt 9,27-31

Komentář: Mt 9,27-31
Věříš, že Ježíš může konat to, oč ho prosíš? Nebo ve skutečnosti prosíš bezmyšlenkovitě, z ”dobrého zvyku”? Víra však není totéž, co křečovité lpění na svých přáních: víra hledá především to, co chce Kristus.

Iz 30,19-21.23-26

Mt 9,35-10,1.5-8

Komentář: Mt 9,35-10,1.5-8
Adventní doba je dobou milostí, časem spásy: neboj se odkrývat před Pánem rány, které třeba máš hluboko v srdci. On ti rozumí, on má moc tě potěšit a uzdravit. Neboj se přijít k němu s důvěrou!