Téma týdne

Kdo posoudí, co je pro mě dobré a co ne?

Vánoce: tisíce drobností a povinností?!

O Vánocích nás mnohdy přemáhá touha  mít vše pod kontrolou, zabránit chaosu, zachránit rodinnou atmosféru, vyrobit domácí pohodu, …atd. Anebo nás možná naopak přemáhá rezignace, strach, „hlavně ať už je to za mnou“. Svázanost všemi tradicemi mnohdy bere chuť dýchat, nebo vůbec něco pustit pod povrch.

Nepoddávej se zármutku, Bůh tě chce vést k radosti

Modlitba je pokojná síla, která na člověka působí a nedá mu jen tak dřímat. Z ní čerpáme nezbytnou sílu. Pro někoho je ale modlitba o samotě velmi těžká. Takový člověk pak může odhalovat i krásu společné modlitby. Je úžasné, že v době, kdy jsme v mnoha zemích světa svědky ochabnutí víry, se nám Duch svatý dává především skrze společnou modlitbu.

´Dobře ti tak. Máš, co sis zasloužil.´

Rádi vynášíme nad druhými soudy. Jsme schopni dokonce posuzovat i jednání druhých vůči Bohu. Soudíme podle spravedlnosti: Každému ať se dostane, co mu patří. Bůh nás ale soudí jinak.Jeho spravedlnost je spojena s milosrdenstvím. 

Bůh s každým z nás počítá

Když nás druzí úkolují, můžeme mít pocit, že na nás nakládají další a další požadavky a neberou ohled na naše možnosti, síly, situaci. Někdy nám může přijít, že o nás naopak nikdo nestojí, připadáme si nevyužití, nedocenění. Ježíš s každým z nás počítá, má pro každého úkol. Ve službě jemu není nikdo přehlížen a nedoceněn. 

Odhodlat se k maličkosti, (mnohdy) maličkost vůbec není

Nemusíme dělat ´velké věci´, stačí mnohdy opravdu jen málo… Bůh  nečeká, že se zcela rozdáme pro chudé, nebo že budeme hned zakládat nadace. Druhým ale můžeme pomáhat především maličkostmi.  A odhodlat se někdy i k maličké pomoci, vůbec maličkost není.

Každá situace našeho života je vhodná ... k setkání s Bohem

Naše nitro je Božím chrámem. Bůh v nás přebývá a my se s ním můžeme setkávat ve svém srdci. Je s námi všude. Každé místo, okamžik, situace našeho života je tak vhodná k setkání s ním. Ne vždy si to ale uvědomujeme.

Málokdo umírá bez ´dluhů´

Na začátku listopadu vzpomínáme na svoje blízké zemřelé. Navštěvujeme hroby, rozsvěcujeme svíčky, klademe květiny... Je to příležitost k tomu, abychom svým zemřelým poděkovali a projevili jim vděčnost.

Miluj druhé lidi JAKO SEBE

Proč se nám mnohdy nedaří milovat druhé? Myslím, že jako u mnoha jiných situací, bychom měli začít sami u sebe. Vážím si sebe sama?

Informace, které si pouštíme k tělu, nás ovlivňují

Informace, 
které si pouštíme k tělu,
nás ovlivňují,
mají nad námi moc.

Bůh mě zve do své blízkosti, k přátelskému setkávání

"Nestíhám." 
"Mám toho moc." 
"Člověk nemůže být všude." 
"Rád bych, ale mám tolik práce..."

Oporu nám nedá ´ideologie´, ale vztah

Každý z nás vyznává svým životem, vědomě i nevědomě, komu v životě uvěřil, kdo je měřítkem jeho života a na koho ve všedním dni vsadil svou budoucnost. Je to svobodná volba každého z nás.  

Jak jsem si vysnívala svou budoucnost

Často jsem přemýšlela o tom, co bych v životě ještě chtěla dokázat, kam bych se chtěla posunout, v jaké práci bych se uplatnila, co vše bych si koupila…

Možná se přespříliš srovnáváme s druhými

Možná se v nás někdy ozve hořkost, ukřivděnost, závist a zlost, když vidíme druhé lidi…

Bůh mě nesoudí

Od malička jsme zvyklí na to,
že nás někdo hodnotí a posuzuje.
Druzí si všímají našich slabostí a nedostatků.
Naše schopnosti a úspěchy
jsou porovnávány s ostatními.

Neubližovat nestačí

Ježíšův výrok „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi“ (Mt 7,12)  – je základem dobrých a fungujících vztahů.

Rozeznat, co je pro mě dobré...

Člověk, který se nezajímá o Boží vůli pro svůj život, se vydává v nebezpečí, že prosupí svou životní pouť jako parní lokomotiva. Ta sice táhne dopředu. Zanechává za sebou ale hlavně rámus a čmoud. Její účinnost je avšak údajně něco kolem pouhých pěti procent. Na pohyb vpřed spotřebuje zbytečně obrovské množství energie. Boží vůle není nic jiného než dobro a štěstí pro každého z nás.

Orientace pro všední den

Vztah s Ježíšem 
je trvalou oporou
v každodenním
hledání, 
zmatku a utrpení.

Víra není namáhavé budování image před Bohem

Víra není o namáhavém budování image před Bohem,
nebo o složitém a dlouholetém promýšlení katechismu,
stejně tak víra nemůže být jen dojemným doplňkem nedělního rána.

Když se příliš soustředíme na to, co nás ohrožuje, snadno nás přemůže strach

Při jízdě na kole platí základní poučka: nedívat se na překážku, do které nechceme narazit. Čím víc se soustředíme na to, čemu se chceme vyhnout, tím spíš to trefíme.