Všichni řešíme jeden problém za druhým

Vždy jsem chtěla být moudrá. Abych se přiblížila své představě moudrosti, pilně jsem se učila, hodně četla, navštěvovala nejrůznější školy, semináře a kurzy. Hodně jsem se toho naučila a bylo to jistě dobré. Postupem času a s přibývajícím věkem jsem ale začala zjišťovat, že skutečná moudrost nespočívá jen v tom, kolik toho mám v hlavě. Ale jde o něco víc.

Existují různé názory a pohledy na to, co to modrost je a není. Dalo by se to možná formulovat takto: Moudrost je běžně chápána jako rozumění světu i člověku v širších souvislostech a zároveň i konkrétně a prakticky. K moudrému pohledu na život a k moudrému jednání patří to, že je člověk svobodný a současně není arogantní vůči druhým. K moudrosti také patří, že se nenechá rozhodit okamžitými impulsy a nečekanými životními okolnostmi a zvraty, ale uplatňuje rozvahu. Moudrost člověku poskytuje určitou jistotu v rozhodování a jednání. A jako křesťané věříme, že Bůh každému z nás nabízí Boží moudrost, která není jen produktem našeho snažení, ale že je to Boží dar, kterému máme jít vstříc a spolupracovat s ní.

Každý se totiž musíme denně v nejrůznějších situacích rozhodovat. Řešíme jeden problém za druhým. A všichni známe situace, které jsou natolik složité, že řešení nenacházíme. A tam přichází okamžik, kdy se můžeme rozhodnout, zda si řešení ponecháme jen ve svých v rukou, protože jsme „přeci dost chytří“, anebo se rozhodneme být moudří, a situaci se rozhodneme řešit ve spolupráci s Boží moudrostí.

Mnohokrát jsem si ověřila, že když se obrátím k Bohu a svěřím mu s absolutní důvěrou své neřešitelné problémy, nabídne mi tolik moudrosti, kolik jen potřebuji k tomu, abych dokázala najít vhodné řešení. Často bývá jiné, než jaké bych si přála, když bych se rozhodla být já tou chytrou. Ale při zpětném pohledu vidím, že Boží moudrá řešení mě vždy posunula mnohem dál, než bych si dokázala představit.