Ježíšův jemný protiúder

Apoštolové na Ježíšovu otázku, o čem rozmlouvali, mlčí. Cítí, že je nachytal při něčem, co se mu asi nebude líbit. A jsou to úvahy, které nejsou úplně cizí ani nám. Jak často chceme být mezi ostatními největší, nejlepší, vydobýt si lepší pozici, plat, postavení, pověst!?  Říkáme si, ´je to přece přirozené, všichni to dělají´. Občas si to dokonce dokážeme i bohulibě zdůvodnit. A přesto míjíme cíl.

Ježíš nám ale ukazuje úplně opačnou mentalitu - uděluje tak velice jemný protiúder. Není to o mém postavení. Nýbrž  to o tom, zda s láskou dělám to, co dělat mám já, na místě, kde jsem.

Ježíš sám představuje radikální model: slouží lidem až do extrému, nakonec položí i svůj život. Ale za tři dny po své smrti vstane. Ukazuje tak na nesmrtelnost nezištné služby, na její velikost. Neboť jediné, co z našeho jednání přežije na věky, jsou skutky založené na lásce a službě. Tušili to i sami učedníci, kteří se stydí za svoji nízkou touhu po slávě. 

Ježíši, pomoz mi se nezabývat svojí pozicí a pozicí druhých.
Pomoz mi se s ostatními neporovnávat, nesoutěžit, ale sloužit.
Pomoz mi, abych od sebestřednosti
přesunula svou pozornost na potřeby druhých.

Vysvoboď mě z otroctví kariérismu,
abych se jako dítě mohla radovat a odložit starosti o své postavení.
Pomoz mi soustředit se na jádro toho, co po mě chceš.
Dej mi poznat, kde a jak mám sloužit druhým.
Pak teprve budu opravdu šťastná, bezstarostná a svobodná.

-redakčně upraveno-