Ježíš se otočil a podíval se na něj

Ten pohled nebyl výčitkou. Nebyla v něm zloba. Ale právě to bolelo nejvíc. Ježíš vidí Petrovu zradu, a přesto se na něj dívá s láskou. A to Petrovi lámalo srdce.

Možná znáš ten pocit. Uděláš chybu, zradíš něčí důvěru – a pak stačí jen pohled. Slova nejsou potřeba. V očích druhého najednou vidíš své selhání a slabost. A přesto i lásku. Zraněnou.

Co kdyby se Ježíš otočil a podíval se dnes na mě? Nebo na tebe? Co by v tom pohledu bylo? Jak bych se cítila? Pro Petra to byl asi jeden z klíčových okamžiků jeho života. I tak, přes své pochybení, nerezignuje na svůj vztah s Ježíšem a po zbytek svého života povzbuzuje ostatní ve víře a už nikdy se svého Mistra nevzdá.

Ježíšův pohled může takto silně zasáhnout i každého nás. Ježíš i dnes říká: „Vidím tě. Znám tě. Vím, co máš za sebou. Nerezignuj. Já to beru s sebou na kříž.“ Neodsuzuje. Jeho pohled léčí. Protože miluje.

Stejně jako Petr se můžeme vystavit Ježíšově pohledu, vstát, odpustit si, a znovu se vrátit k Ježíši. On nám dává stále novou šanci.

A možná právě tam,
kde jsme ho nějak
svým jednáním zapřeli,
můžeme nyní vyznat:
„Ježíši, miluju tě.“

-redakčně upraveno-