Žádný člověk nás nemůže udělat zcela šťastným

Vymývání mozků?

Výše uvedená Ježíšova slova se zdají být velmi tvrdá a nepochopitelná.
Máme snad upozaďovat své nebližší a dokonce sama sebe?!
Není to nějaké sektářské nařízení, které lidem vymývá mozky
a nutí je k bezpodmínečné poslušnosti?

Myslím, že ne.

Priority ve vztazích, aby mohly dobře fungovat

Existuje totiž něco jako priority v lidských vztazích, aby mohly dobře fungovat.

Absolutní prioritu tak mají moji nejbližší v rodině: manžel, manželka, následují děti, pak jsou na různých pozicích rodiče, příbuzní, přátelé, kolegové, kolegyně, sousedé, známí… (V různých životních fázích, pozicích a stavech je to různé.)

Je proto nezdravé a do budoucna neperspektivní, pokud by někdo dával přednost například své práci před manželkou, manželem, nebo před svými dětmi. Také je nezdravé, pokud manželé upřednostňují před partnerem své rodiče, anebo pokud před partnerem upřednostňují i své děti. Stejně zvláštní a nekonstruktivní by bylo, pokud by se někdo z manželů choval lépe k cizím lidem, než ke svému partnerovi. Atd., atd.

Každého z nás bezpodmínečně miluje jen Bůh

Jako křesťané ale věříme, že tím nebližším v našem životě je Bůh. On nás stvořil, aby se s námi podělil o svou lásku a plnost. On každému z nás nabízí život v plnosti a bez konce. On každého z nás miluje bezpodmínečně, neohraničeně a bez podmínek. On svou lásku k nám dokázal i tím, že se všeho zřekl, nelpěl na svém božství a žil svůj život v Ježíši Kristu s námi na zemi a zemřel jako my a na našem místě.

Můžeme tedy říci, že v prioritách našich vztahů má první místo právě On. A je na nás, zda mu ho dáme. Protože, jak někdo trefně řekl, pokud dostane Bůh v našem životě (opravdu) první místo, tak i vše ostatní v našem životě postupně dostává to pravé a harmonické místo.

Praktické kladné důsledky pro každého

Svými požadavky můžeme druhého úlně zničit 

Mít Boha na prvním místě má i další kladné a praktické důsledky. Pokud se totiž například zafixujeme na někoho ze svých blízkých a začneme na něm lpět, povýšíme ho tak na jakýsi podstavec, uděláme si z něj podvědomě jakési „božstvo“ či nějakou modlu a budeme od něj podvědomě očekávat a požadovat naplnění svých potřeb. Ale toto přání nám druhý člověk nemůže nikdy zcela splnit! Žádný člověk, ani žádná věc nás nemohou udělat šťastnými.  A tak můžeme svého „zbožštělého“ partnera svými očekáváními a požadavky úplně zničit. Následně zničit i celý vztah, včetně dalších lidí – dětí, které jsou jen nevinnými oběťmi takového pomýleného vztahu.

Je tu někdo, kdo nabízí víc

Další kladný důsledek toho, že máme Boha na prvním místě, je jakési zrcadlové obrácení výše zmíněného. Když totiž (pochopitelně) od svého partnera či od života nedostáváme to, co bychom chtěli, potřebovali či očekávali, víme, že je tu někdo vyšší, koho máme na prvním místě. Jen od Něj můžeme očekávat naplnění naší touhy po lásce a naplněném životu. Jen u něj je "víc" ("magis").

Nepřijdeme definitivně „zkrátka“

Stejně to platí ve všech případech, kdy nás „život vzal nějak zkrátka“. I tehdy víme, že u Boha máme své naplnění. Víme, že pokud se pro něj rozhodneme, nepřijdeme definitivně „zkrátka“. A ve všedním životě nás tak může posilovat jistota, že nic a nikdo na tomto světě není absolutní. Jen Bůh.

Priorita, ze které čerpáme posilu pro život

Pokud máme Boha na prvním místě,
můžeme tak objevovat jeho lásku,
žít z ní,
čerpat z ní,
opírat se o ní,
radovat se z ní.
A pak předávat dál,
co jsme sami obdrželi…