Zpravodajské tajné služby

Dobrý den,
mohou katolíci mohou pracovat v tajných a zpravodajských službách? Myslím to z pohledu svědomí, většinou se jedná o práci v utajení, mnohdy je třeba mlžit a lhát či se zapojit do nějaké zločinecké organizace (a tam se musí dotyčný chovat jako řádný člen, aby neupoutal podezření) apod.? Děkuji

Mezinárodní humanitární právo (dříve tzv. válečné právo) se zbývá tématem „perfidity“ neboli proradnosti. Budu ti citovat jednu stať, která pro tebe může být užitečná. A snad se stane určitým odrazovým můstkem pro další rozvinutí:

„Zákaz perfidity neboli proradnosti má v mezinárodním humanitárním právu poměrně hluboké kořeny. Lze je vysledovat nejméně do období rytířství ve střední Evropě. Perfidita je v obecné rovině porušení slova, porušení důvěry, nečestnost, nedodržení slibu, záměrné podvedení. V kontextu mezinárodního práva humanitárního je však třeba odlišovat proradnost na jedné straně a válečné lsti na straně druhé.
V obou případech se jedná o metody vedení boje usilující o zmatení protivníka, ale perfidita je zakázaná, kdežto válečné lsti jsou dovolené.
(…)
Sbírání informací o nepříteli za účelem taktické výhody … se pokládá za legitimní. (…) Perfiditu a dovolenou válečnou lest tak spojuje úmysl uvést protivníka v omyl, válečná lest však nezrazuje důvěru protivníka v humanitární právo. Ve válce je dovoleno klamat protivníka … Existuje bezpočet dalších válečných lstí – užívání maket zbraní … vysílání falešných signálů, užívání signálů protivníka, předstírání komunikace s vlastními jednotkami, vydávání fingovaných rozkazů …“ (FUCHS, Jiří, Mezinárodní humanitární právo, MO ČR, Praha 2007, str. 65-67)

A co v mírovém čase? Svět vypadá, jako kdyby se řídil pravidlem: Chceš mír, připravuj válku. Proto po světě chodí spoustu „tajných“, aby monitorovali situaci v různých národních společenstvích. Nedokážu posoudit, jestli je to správné nebo ne. Snad by s tím mohlo souviset téma tzv. profesního tajemství. Nalezl jsem k tomu následující odstavec:

„Někdy se ocitneme v situaci, kdy váháme, zda říci celou pravdu nebo část, například zda vážně nemocnému pacientovi říci, že jej čeká smrt. Záleží na konkrétním případu, na jeho zdravotním a psychickém stavu. Z morálního hlediska je zde přípustná zámlka jako zúžení podání informace ve prospěch druhého. Například: Váš zdravotní stav je vážný. (…) Pokud nás něco opravňuje použít zámlku, pak jedině dobro druhého. Úplnost sdělování pravdy také souvisí s mlčenlivostí, jíž jsou lidé v některých profesích vázáni. Může jít o povinnost dodržet lékařské, služební či státní tajemství.“ (PŘÍKASKÝ, Jiljí, V., Etika, Karmelitánské nakladatelství, Koselní Vydří 2000, str. 100)

Takže závěrem bych se pokusil vše sumarizovat. Myslím si, že křesťan může být v tajných službách nebo například ve službách třeba protidrogové a protikorupční policie. Měl by však jednat v mezích platné legislativy. Neměl by záměrně lhát, zvláště pro svůj prospěch, nebo aby uškodil druhému. Měl by to být člověk, který neustále pěstuje, tříbí své svědomí, aby třeba poznal tuto jemnou nuanci a dokázal ze své služby odejít, pokud bude cítit, že se dostává mimo své morální přesvědčení a hřeší proti přikázání: Nebudeš lhát. Pokud směřuješ mezi informační služby ty, pak ti vyprošuji hojnost Boží milosti.

Kategorie otázky: Křesťanská etika, hřích, Hudba, škola, krize víry,...