Zamilovala jsem se do jiného muže

Dobrý den,
ze všech sil se snažím mít manžela ráda, nedělá mi ani velké problémy odpouštění mu, i přes to, že to někdy musí být hodně často. Důvodem je to, že mi téměř vůbec nepomáhá s našimi dětmi, téměř vůbec se nezajímá o mé starosti a problémy, i problémy s dětmi si musím řešit sama, atd... Zkrátka jako manžel a otec si myslím že vůbec ještě nedozrál, natož aby se zajímal o mé city. Sexualita je pro mě oběť, pro něj potěšení, ale současně i udržení si jakési jeho důvěry a dobré nálady ke mě. Zkrátka manžel je hodně zakomplexovaný, ale já se ho snažím mít ráda. Jistě jsou mezi námi i pěkné, přátelské chvíle. Někdy se i snaží být ke mně milý. Jsem mu za to moc vděčná.

Problém je teď ale jiný: nedávno jsem se setkala s mužem, který je ještě svobodný. Je už zřejmě starší a prožil si i těžký život. Co mě však na něm přitahuje jeho pokora, vztah k Bohu a touha najít si hodnou ženu, kterou by mohl milovat, což nepřehlédnu. Zvláště když se mi lásky od manžela ani jeho dostatečný zájem o rodinu nedostává. Proti mé vůli jsem se do něho zamilovala, propadám v pláč a smutek pro tu nespravedlnost, že nemohu být ženou toho, který by mě miloval a já se cítila milována a musím být ženou toho, který si mě neváží a nemiluje. Je mi to tak líto. Co mi tím chce Bůh říct? Tolik jsem se snažila urovnávat v manželství pokřivené cesty a současně jsem věděla, že když mi Bůh pošle do cesty člověka milujícího a hledajícího ženu, tak nejsem schopná udržet své city. Modlím se aby mi dobrý Bůh pomohl. Doufám, že když ho nebudu mít na očích, že to odezní. Prosím řekněte mi nějaká moudrá a nadějná slova, o která bych se mohla opřít.
Děkuji mockrát.

Milá,

jsem moc ráda, že jste napsala.

Zamilovala jste se. .. Popravdě – nedivím se vám. To se může stát. Najednou tu stojí někdo, kdo představuje ideál. Ideál v sobě nese – měl by to rád tak, jak si vysnil. A vy hoříte – tohle byste tak moc ráda zakoušela ve svém životě. A ono to tu v téhle ideální formě není. Nedivím se, že se vám to stalo. Ale co s tím, že?

Napadá mě, že je potřeba se podívat na realitu. Nejprve toho druhého muže. Jistě má v sobě něco okouzlujícího a jistě měl ve svém věku dost času na to popřemýšlet a doladit své touhy do krásné formy. Pro mě je otázka, jestli to, že hoříte, je skutečně zamilovaností do tohoto muže nebo spíše do toho ideálu, který představil. Protože on ten ideál ještě nežije. Není nikde řečeno, že to jak si věci promyslel, ho k realizaci ideálu předurčují. Vzpomeňte si prosím na svou zamilovanost na počátku vztahu s manželem. Vy i on jste jistě měli v sobě ideál, jak by mělo vaše manželství vypadat. Ale život se mění, přichází všední dny, vyžadující hodně sebezáporu a snahy a ochoty. Změnili jste se i vy dva. A je to tak v pořádku. I ten muž se bude měnit. I on bude muset zjistit, že mít ideál je velmi dobré. Že ale uvést ho do života není zas tak snadné. Že přicházejí i krize – a to nejen mezi lidmi, ale i ve vztahu s Bohem a že ten původní ideál, je vlastně cílem a zcela naplněný bude možná až někde na konci putování. A mezi tím kde teď stojí a cílem je ještě cesta. Někdy klopotná. A po té se půjde někdy hůř a někdy lépe.

Vy stojíte na cestě podobné jako on, jen jste na té cestě, na kterou se on chystá, o několik desítek, možná stovek kilometrů před ním. Už znáte nejen potěšení z té cesty, ale i pot a slzy. A pak uvidět někoho kdo je ve vašich očích pro tu cestu snad vybavenější, je zdrojem lítosti, která vás bolí. Tomu rozumím. A soucítím s vámi. Je možné si vážit jeho odhodlání, je třeba ho ale nechat, aby žil svůj originální život tak, jak jen bude možné. Můžete mu požehnat a vypustit ho na jeho cestu...

Co vám tím chce Bůh říct? Nemyslím si, že vám říká, abyste všeho nechala a vrhla se do náruče tomuto muži. On potřebuje svou ženu a ne ženu někoho jiného. Možná, že je to něžná pobídka k tomu, abyste si prohlédla to, že někde v sobě máte ideál. A že k tomu, abyste k němu spěla, máte v rezervě nějaké prostředky. Zkuste se tedy jakoby zas vrátit k vám domů a porozhlédnout se co by šlo dělat jinak. Je to v podstatě realita spousty rodin, u kterých to vypadá jako u vás. Manžel, který je jakoby nezralý, zakomplexovaný jak říkáte, žena, která se stará o hodně dětí i manžela, ošetřuje vztah, odpouští, oba se více, či méně snaží. Péče o děti je taková, že ani není čas na pěstování vztahu, muž zjišťuje, že na péči o děti zas tak dobrý není a stahuje se do sebe. Občas udělá nějaký vstřícný pokus, ale žena je prostě kompetentnější, tak zas tak neinvestuje do pole, kterému nerozumí a nemůže na něm být ten lepší. A navíc ho pozornost ženy k dětem přesouvá na druhou kolej, což mu milé není.

Snad by bylo možné se o tom všem s mužem pobavit a dodat mu sebevědomí. Zkuste ho udělat alespoň v něčem tím kompetentnějším, tím, který dělá něco nejlépe ze všech. Chápu, že to možná zní divně a jako žena vám rozumím v tom, že očekáváme muže dospělé, kteří budou sami dobře fungovat, nicméně realita je jiná a je třeba jim pomoci. Pomoci jim s tím, aby byli dobří muži i tátové. Na to aby se to mohlo stát u vás doma, není možné, abyste měla srdce rozdělené. To vás trhá na kusy. A vy potřebujete být celá. Když jste se brali, jste věděla, proč si berete ze všech mužů na světě právě tohoto. A když vám Bůh žehnal, pak do vašeho svazku – do té společné cesty – vložil jistě možnost úspěchu. Zkuste si na to všechno vzpomenout. Podívejte se na to jakoby z větší výšky, z výšky alespoň poloviční než z jaké přehledně vidí Bůh Otec celý váš život. Ale dost vysoké na to, abyste uviděla, že to co je teď, ještě není konečné slovo. Jen jste snad na křižovatce, na které se rozhoduje, jak to u vás půjde dál.

Podle toho co píšete si myslím, že možná manžel netuší jak vám to, že vás má rád, má dát najevo. Ono je to nakonec pohodlnější najevo nedávat. Jenže – jste tu dva a jeden z vás – tedy vy – to prostě potřebujete. Je třeba vytvořit nové podmínky pro to, aby vám v tom bylo dobře. Je potřeba hledat cestu kudy to půjde. Ano, je to tak trochu krize než se najde řešení, ale za tím stojí větší kvalita vašeho soužití, takže má cenu takovou investici udělat. Někdy je moc užitečné uvidět, že je potřeba pomoc zvenku. Pak dobře poslouží manželská poradna, nebo nějaký program pro manžele (např. "Manželské večery", "Kána pro manžele", nebo "Manželská setkání"). Snad to vše je výzva k tomu, abyste si uvědomila co z toho ideálu, který jste spolu jistě chtěli žít, který kousek je možné naplnit teď a na kterém je možné pracovat.

Chápu, že je to proces a výsledek tedy asi nebude hned, ale ráda bych vás povzbudila k trpělivosti a k tomu, abyste přizvala muže ke spoluzodpovědnosti za to, jak bude váš život vypadat. Abyste jen nemusela rovnat pokřivené cesty, ale abyste mohli skládat kamínek ke kamínku na vaší cestě spolu tak, aby z toho byla cesta schůdná. Zkuste ho znovu pozvat a vtáhnout do vztahu s vámi, i když děti vám zabírají většinu vaší pozornosti.

Milá, beru vás s tím do modlitby a prosím o požehnání pro celou vaší rodinu. A držím vám palce!

Kategorie otázky: Láska v manželství, Manželské krize