18. 7. 2011, marse
Začínám pochybovat. Co je vlastně špatné na tom, že se spolu vyspíme?
Navigace: Katalog dotazů > Láska a vztahy > Sexualita předmanželská
Dobrý den.
moc potřebuju radu, pomoc. Abych vysvětlila svojí situaci- jsem na střední škole a mám vztah s o několik let starším klukem. Já jsem věřící, on ne. Od začátku se za něj modlím, aby uvěřil a za to, aby mi Bůh ukázal, jestli mám být s ním.
...
Největší problém máme v názoru na předmanželskou čistotu, kterou jsem vždycky považovala za neoddiskutovatelnou. Ze začátku jsem si myslela, že to přece není problém, že to nic není, nejsem přeci blázen, abych to porušovala. A i když to pak někdy začalo být těžké, věděla jsem, proč to dělám, cítila jsem Boží podporu a to, že to je správné.
...
Jenže postupem času se cítím strašně sama, Bůh jakoby k mému boji mlčel. Zdá se mi, že vlastně najednou nechápu důvod, proč by měl být předmanželský styk hříšný. Komu tím ublížím? CO je na tom špatné? Strašně potřebuju konkrétní odpověď, protože se cítím hrozně slabá. Můžete se prosím za mě a za přítele přimluvit, popř. pokud budete vědět, mi i poradit?
Navíc si uvědomuju, že je to v podstatě běh na dlouhou trať, protože chci studovat a je před námi ještě mnoho let, než budeme schopni se vzít.
...
Já vím, můžete říct, že jestli mě má opravdu rád, že na mě počká. Ale já ho nechci utrápit.. Já nevím, co dělat, strašně se bojím a jsem zoufalá. Nechápu to. Prosím, pomozte.
Dokud nestojíš před oltářem, není jisté, koho si nakonec vezmeš
Milá...,
je dobré, že jsi se svěřila se svým trápením. Už jen tím, že o tom co tě trápí, budeš mluvit, se projasní tvoje nitro, lépe si porozumíš.
To, na co jsi narazila, se týká velkého počtu mladých lidí. Ne všichni jsou ale tak poctiví a upřímní jako ty.
...
Situace, kdy se člověku zdá jako by se Bůh ztratil se v životě stávají a opakují. Je to ale doba, která má prověřit, jestli naše víra je vírou skutečnou nebo ji odfoukne první tma. Pokud něco takového přichází, můžeme si být jisti, že ta situace k něčemu je. Není to trápení nás, ale máme udělat nějakou zkušenost. Například zkušenost opření se o víru. Přesto, že nevidím, necítím a nezažívám, rostu v důvěře, že tu Bůh je a miluje mě. A zas se ukáže. Někdo říká, že je to jako hra tatínka s maličkým dítětem – táta se schovává a pak na dítě dělá – kuk – a dítě i když tátu nevidí, tak dobře ví, že by ho neopustil a někde v té místnosti je. A tak je v klidu. Takový postoj by měl člověk zaujmout v situaci, když se cítí tak jako ty.
S tvým chlapcem jste narazili na dost podstatný problém. Doba, kdy byste měli dodržet čistotu, bude pravděpodobně dlouhá. A upřímně, zdá se to téměř nemožné vzhledem k tomu, co popisuješ. Je to dáno tím, že každý vztah se vyvíjí. Je to přirozené a normální. A to se týká i intimní oblasti. Problém je v tom, že ty jsi ve věku, kdy člověk prožívá svou první lásku a tvůj přítel vstupuje do dospělosti. Potřeby vašich věků jsou různé. Zatímco ty bys měla zakoušet v první lásce hlubokou náklonnost a spoustu citů, velké přátelství , on už je dál a potřebuje projevovat i svou sexualitu, hledá životního partnera.
Komplikovanější je to i proto, že není věřící a tak asi nebude mít chuť čekat léta letoucí na to, až budeš schopná života v manželství. A ty za sebe dobře víš, že bys vlastně s ním být neměla a jsou pro to opravdu dobré důvody.
Zdá se mi, že to "proč" s ním chceš být, není nyní tvá potřeba, ale jen potřeba vyhovět jemu - "nechci ho utrápit". Uvědom si to, prosím. Jenže dospělý vztah je to až tehdy, když se chtějí oba. Kdy to cítí jako svou hlubokou potřebu. Ve vztahu tam dospěli. A to tvému věku nepřísluší.
A navíc, pokud začnete poznávání odtud, těžko budete schopni se objevovat v oblastech dalších. Sexualita je velká mohutnost a umí zastřít mnohé. A to i to co by mohlo člověka varovat, že např. tento člověk není pro mě tím pravým partnerem. Chození je doba, která má pomoci dvěma lidem, aby skutečně poznali, zda se k sobě hodí nebo ne. Když zaměří svou pozornost k vydání sebe druhému v nesprávný čas, tak mohou zmeškat dobu příhodnou pro poznání druhého ze všech ostatních stran a mohou si zkomplikovat život velmi podstatným způsobem.
A dávám k úvaze ještě jednen pohled – Kdyby ses dala muži, který by se s tebou nakonec třeba z praktických důvodů dlouhé doby chození rozešel, co bys pak mohla nabídnout svému budoucímu manželovi? Vím, pokud by tě měl rád, tak by to zvládl, ale vezmi to prosím za sebe. Jistě chceš být dobrým darem pro svého muže. Zkus na to myslet i v době chození. A dokud nestojíš před oltářem, není jisté, koho si nakonec vezmeš.
Píšeš, že se modlíš za to, abys poznala jestli s ním máš být. A najednou jakoby se zastavil čas a tobě stojí před očima závažnost toho tlaku, doba, která je před vámi, to, že dobře víš, jak by sis přála život prožít v postupných krocích. Dostudovat střední školu, jít třeba na VŠ, pak se vdát a mít děti. To je velmi moudrá idea. Nenech si své životní přesvědčení nikým překroutit. Až bude ten správný čas se dát, jistě to poznáš, neboj. Možná, že to, že takto se Bůh skryl je právě upozornění na to, aby sis vše dobře prohlédla a promyslela. Říká se, že za rok chození by člověk měl poznat, jestli má jít ve vztahu dál. Je to na promyšlení tedy optimální čas.
A je třeba se kouknout taky na to jak by ti bylo po takovém sexu, jak by to zahýbalo s tvým životem, co by ti to dalo a co vzalo.
Píšeš, že jsi zoufalá a máš strach. Myslím, že to vše pramení z vědomí tlaku, že bys měla udělat rozhodnutí. Ať už poradím cokoli, rozhodnout se mušíš sama.
Zkus se na svou situaci podívat racionálně, spočítat plusy a mínusy. A i kdyby ses rozhodla pro rozchod, pak je třeba vzít vážně, že jste si v čas spolu strávený dali hodně hezkého a že to mělo smysl. A že můžete jít s touto výbavou a zkušeností do života dál, i když už ne spolu. A i když rozchod bolí, pak je ho možné pojmout právě jako vděčnost za to, co bylo a s důvěrou v to, že dál by to už skutečně dobré být nemohlo. Pokud to takto ucítíš, opři se prosím o důvěru v Boha, že pokud byste měli spolu skutečně vstoupit do manželství, že dostanete další příležitost v pro vás optimální čas.
Umím si ale představit i to, že třeba tvůj přítel nebude souhlasit a bude chtít na tebe radši čekat. I to je cesta, i když ne zrovna snadná. Pak je lepší začít žit přátelství, poznávat se a k intimnostem se vrátit později.
V každém případě zatím manželé nejste, a pak jsi to ty, kdo musí o sobě rozhodnout. Nikoliv on. On nemá právo s tebou manipulovat tím, že ho trápíš, i když si to třeba neuvědomuje. Posilni prosím své sebevědomí a buď pevná ve svých postojích. I on se tím něco důležitého naučí.
Milá..., Neboj se. Nejsi na to sama. Bůh tebe i tvého přítele miluje. A pokud vás staví před rozhodování, tak je to k vašemu prospěchu. Vás obou.
Vnímám, že v podstatě uvnitř sebe dobře víš, co chceš. Jen ti to motá tlak zvenku. Přesto věřím, že se rozhodneš dobře.
Budu se za tebe, tvého přítele a to, co prožíváte, modlit. Držím ti palce!
Kategorie otázky: Sexualita předmanželská, Láska v partnerství, příprava na manželství
Související texty k tématu:
Láska a sexualita:
- Tři rozměry lidské sexuality (Jozef Augustyn)
- Manželství a sexualita (Aleš Opatrný)
- Nesexuální doteky (MUDr. Wheat)
- O sexualitě mimo manželství (Anselm Grün)
- Další texty k tématu sexualita zde