Začala jsem žít s mužem

Začala jsem žít s mužem, ačkoli nejsme manželé. Mrzí mě to a modlila jsem se, aby Bůh obrátil mé srdce k sobě, abych chtěla to, co chce On, protože věřím, že chce to nejlepší. Teď ale nemám sílu to změnit.

Domnívám se, že Vašeho partnera máte skutečně ráda! Nejde o podvod, chvilkovou záležitost, jakousi snahu pobavit se na úkor někoho druhého či snad dokonce o výdělek… Pokud tomu tak je, pak Váš vztah má velikou cenu!!! Není to primárně hřích, ale velká a krásná událost! Naše tělo v sobě nese určitou dynamiku (jak v psychice, tak v biologické rovině), která byla Janem Pavlem II. nazvána „snubní charakter“ těla. Tato výbava má primárně sloužit právě partnerství. V něm se dovršují biblická slova „jako muže a ženu ho stvořil…“

Proč však církev tak tvrdošíjně lpí na plném sexuálním spojení až po svatbě? Je to prosté. Především proto, že nejde jen o silnou žádostivost, kterou máme nasytit (a myslím, že toto víte lépe než já). Jde o hluboké splynutí duše i těla, které se vyjadřuje nejen v oblasti ducha, ale i těla, tedy všemi prostředky, které máme!

Ještě jedna podstatná věc zde hraje roli. Každá láska, je-li pravá, má být principiálně plodná. Váš milující vztah má vést k plodnosti. Jak to ale učinit, když vlastně plodnost nechceme? Pak je něco nesprávné! Vždyť dar dítěte je opravdu závažný. Není možné přivést na svět nového člověka bez základní jistoty. Nejde o nás, jde o dítě. Ono má přeci právo na maximální podporu a to především vztahovou (nikoli především materiální). A tady hraje roli rozhodnutí! Rozhodnutí dát partnerovi (partnerce) trvalou jistotu! Jde o rozhodnutí na všech rovinách od hluboce osobního až po zcela veřejné – před rodiči, přáteli, ale i veřejnou společností. Vztah, který užívá sexualitu bez otevřenosti novému životu, je falešný. A vztah, který nedává partnerovi jistotu společné cesty, je v něčem falešný… Jakoby šlo o podvod na partnerovi: chci brát, ale nechci dávat.

Církev se s posvátnou bázní dívá na manželství. Jde o fascinující rozměr lidského života. Proto si zaslouží obrovskou péči! Jde o skutečný vztah, který se umí ovládat, který je nasměrován ke štěstí druhého a to jak ze strany partnera, partnerky, tak také dítěte!

Proto církev požaduje od snoubenců předmanželskou čistotu. Jakoby říkala: Napřed si dejte maximální vzájemnou jistotu (veřejný a před celým světem jasný slib), a pak vstupte do posvátné svatyně manželství. To je podstatou svatby. Jakkoli to zní asi hloupě, nejde o šaty, oběd,… Jde o jistotu, kterou si právě tam darujete. Jakoby církev volala: proměňte pouhou živočišnost na vzájemné sebedarování. Co je pod touto laťkou, je málo!

Otevřeli jste oblast, kterou ještě nemáte dostatečně pevně uchopenou (viz výše). Pak je sex opravdu více uspokojením než sebedarováním. Na Vaší cestě je tedy jeden z úkolů, se kterým se máte vyrovnat, aby Vaše cesta byla co nejkvalitnější! Vždyť nejde jen o Boha, ale jde o Vás s partnerem a vašimi dětmi.

Co s tím? Rozhodněte se pro sňatek a vstupte do něj. Jestliže jste připravena svému partnerovi nabídnout všechno, nebojte se kroku plného sebedarování manželskou smlouvou.

Kategorie otázky: Láska a vztahy, Sexualita předmanželská