Vztah křesťanství k původním náboženstvím

Dobry den,

nejsem pokřtěný, ale zkoušel jsem číst Bibli a přemýšlím o Bohu i o Ježíši. Jedno mi ale vrtá hlavou. V židovském národě se tradoval příběh o Adamovi a Evě, o stvoření, pak židovský národ přijal od Boha Desatero, pak se narodil Ježíš.
...
V té době byly v různých částech Evropy různé druhy náboženství, slovanské, severské, a když se pak začalo křesťanství šířit, tuto pohanskou víru (násilím) vytlačilo.
....
Osobně se považuji za Slovana a cítím se vnitřně tak podivně, když mám věřit ve věci, které nepocházejí z kořenů mých předků. Přijde mi nepřirozené, že mám víru, která pochází z jazyka, který není můj, ze země se kterou nemám nic společného, od národa, který je na míle daleko. Číňani mají svoje qigongy, taoismus a buddhismus a je jim to vlastni. Japonci mají svůj šintoismus a ten jim je vlastní. Indové mají svou jógu a védy a to jim je vlastní. Různé australské kmeny mají svou vlastní víru a ta jim je vlastní.
...
Jak číst úvod k Desateru: "Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtud vyvedl pevnou rukou a vztaženou paží." když nikdo z mých předků nebyl otrokem v Egyptě? (Samozřejmě vím, že se to dá chápat přeneseně – ale o to mi teď nejde.)
...
Teď je křesťanství rozšířeno po celém světě a možná máte jako křesťané radost, ale já si nejsem jistý, zda všem těm lidem nečiní velkou škodu, když se jim bere jejich původní víra, kterou má každý ve svém těle zakořeněnou. Nemyslím, že bychom měli nahrazovat své původní kořeny něčím jiným.
...
Chtěl jsem se proto zeptat, jaký je pohled křesťanů na tuhle otázku, ale rád bych si přál trochu jinačí odpověď, než věci typu: "křesťané věří, že jejich víra je nejlepší ze všech a tak neuškodí dát ji komukoliv".

Dobrý den.

Prvních 11 kapitol Bible nehovoří jen o původu židovského národa, ale formou mytického vyprávění plného symbolů je sdělením o pradějinách celého lidstva, tedy i nás. Židovský národ sám sebe vnímá jako jakýsi "maják", který má ve světě být svědkem o jediném pravém Bohu.

Desatero: je zformulováním (na způsob perského zákoníku nebo v dnešní době Ústavy) základních principů jednání člověka k Bohu i k druhému člověku. Má svou preambuli - úvod (podobně jako každá ústava), ve které se vlastně říká to podstatné. V případě Desatera - pamatuj, že jsem Bohem, který má o tebe péči, který ti pomohl. Tedy následující přikázání jsou pro tvůj prospěch, tvé dobro. Věříme v existenci tzv. přirozeného zákona - tedy že drtivá většina lidí, kultur, má v sobě dán smysl pro základní prvky jednání - i nekřesťan a ne-žid přeci ví, že se nemá vraždit, že se nemá krást apod. Když se po 2. svět. válce řešilo, podle čeho soudit válečné zločince - vymlouvali se na to, že jednali podle rozkazu…, vyšlo se nakonec z uznání existence přirozeného zákona - moc dobře dotyční věděli, že takto se jednat nemá.

Víra obecně není výběrem z nabídky na trhu náboženství, ale přesvědčením, že věci jsou tak a tak. U polyteistických náboženství se sice setkáváme s "božstvy", která mají omezenou působnost - na území, rod apod., nicméně kdybychom se podrobněji seznámili s obsahem jejich víry, pochopíme, že jejich pojetí pojmu boha je jiné, než u monoteistických náboženství. Často totiž se jedná spíše o jakési "demiurgy", tedy polobohy. Nad nimi je pak nejvyšší bůh, síla…

Židovství, křesťanství a islám o sobě vyznávají, že jsou "zjevená" monoteistická náboženství: tedy, že vyznávají to, co jim sdělil jeden, pravý Bůh. Tedy entita, která stojí za existencí celého kosmu, která jediná je absolutní, která stojí tedy i za stvořením člověka. Člověk je pak k obrazu Božímu - tedy má některé božské vlastnosti, mezi nimi je třeba zvláště zmínit svobodu.

I v židovství nalezneme universalistické texty - tedy vize, že jednou poznání o Bohu bude sdíleno všemi národy. Křesťanství a islám jsou v základu univerzální.

Budu-li mluvit za křesťanství:
Šíření víry a radostné zvěsti o vtěleném Božím Synu, je šířením pravdy a lásky v té nejvyšší míře – buď jsem o tom přesvědčen, nebo ne. Tedy z principu jako věřící se sdílím s druhými o tomto svém přesvědčení, které určuje a formuje můj život.
Při šíření křesťanství došlo někdy k násilnostem - to je ale v naprostém rozporu se samotnou zvěstí. Nic to ale nemění na tom, že křesťanství samo sebe vnímá jako "dobrý virus" - který vnáší do konkrétní kultury své poselství, tím tu kulturu nějakým způsobem proměňuje - zušlechťuje, co v ní bylo již dobrého, odstraňuje to zlé.

Pozor na zjednodušující pohled na dějiny. Tvrdit, že nějaké náboženství je původní a jiné ne, je problematické. Při bližším pohledu bychom totiž zjistili, že víra každého seskupení je v nějakém vývoji a vždy podléhala novým, příchozím vlivům.Je "hinduismus" původním náboženstvím Indie? To těžko, je revoluční reformou původního. Je "budhismus" původním náboženstvím velké části Asie? Ani náhodou, je "znáboženštěním" životní filosofie muže žijícího cca 500 let před Kristem...

Víra v jednoho Boha není záležitost kultury apod. To, že např. v Číně je lidová hudba taková a u Slovanů zase jiná, neznamená, že jedna je horší nebo lepší. Je prostě jiná. Ale víra je, jak jsem již psal, věcí přesvědčení, že věci jsou tak a tak. Nevěřím v bohy Slovanů (neboť je na základě určitých zkušeností lidí majících obtíže po praktikování okultismu, mohu ztotožňovat se zlými silami).
Nevěřím, že dobro a zlo (viz některá pojetí Východu) je totéž apod. Opakuji, že při šíření tohoto přesvědčení je třeba ctít kulturu a způsoby vyjadřování. To jestli křesťanský kostel má baňatou věžičku nebo se podobá pagodě je nepodstatné. Důležitý je obsah zvěsti, a ta je univerzální.

Končíte svůj dotaz slovy: "... rád bych si přál trochu jinačí odpověď, než věci typu "křesťané věří, že jejich víra je nejlepší ze všech a tak neuškodí dát ji komukoliv"".

Dopředu určujete, co smím a nesmím odpovídat. Já ale věřím, že víra v Ježíše Krista je sdělením pravdy o Bohu a světu v té nejvyšší míře. A tak si nejenom myslím, že nikomu neuškodí, ale že je mou bytostnou povinností se o ní sdílet.

Kategorie otázky: Křesťanství