Vysvědčení

Dobrý den,
Omlouvám se, pokud Vás zatěžuji, asi se na vás valí závažnější věci, ale můj problém jakožto studenta je uzavření klasifikace.
Je před pololetím a školy je hodně. Každý den prosím Pána Boha o pomoc a pomáhá mi, ale asi každý den nění posvícení... Nevyšla mi jedna písemka a už se to se valí.

Asi to není tak hrozné, když má člověk trojky v sextě, ale je tu problém s mojí mámou. Každý den mi sráží sebevědomí, že se učím, a pak stejně donesu trojky.... V tu chvíli se prostě chci nějak bránit, není mi to příjemné, snažím se přemoct se a tiše odejít. Někdy to ale nevydržím... Nevíte jak z toho ven? Jak mámě vysvětlit, že se snažím a že i mě to mrzí...
Ještě jednou se omlouvám, že vás zatěžuji takovými "prkotinami"...

Milý...,

Tvůj problém není prkotina, když tě trápí. Je to prostě problém. Je to jedno jestli mají ostatní větší. Tenhle je teď tvůj největší, aktuální a tak není třeba snižovat jeho váhu pro tebe. Rozhodně tím nikoho neobtěžuješ.

Chápu že tě mrzí, když ti ujede pusa, třeba i možná oprávněně. Je od tebe moc hezké, že ti to je proti srsti, že bys rád jednal vůči mamince vždy uctivě. Na druhé straně máš mé pochopení v tom, že se to vždycky nepodaří.
Možná jsi tuhle situaci před pololetím už zažil. Vypadá to docela dobře, pak ale něco napíšeš špatně a už lepší známku než dobrou nedostaneš.

Pro mě jsou v tom problému dvě věci - tvá škola jako taková a máma.
Co se školy týká, možná by stálo za to se škole věnovat hned zpočátku školního roku (promiň, jestli to tak děláš, je to jen teoretický námět), aby ta poslední písemka, i když se nepovede, nemohla dřívější prospěch na tu horší stranu zvrátit. Chápu, že to už se do pololetí nepodaří, ale zkus na to myslet v druhé půlce roku.

Další věc je, že třeba známka dobrá je opravdu v kontextu tvé třídy, tvých učitelů nebo tvých schopností dobrá. Že máš právě na ni a pak to je tak v pořádku.(chápu, že toto rodič nepřijímá rád)

Chápu, že s mámou v hodnocení narazíš. Myslím, že je třeba uznat svou chybu tam kde jsi ji udělal. Zkus si z ní ale v debatě udělat svého důvěrníka. Tím bys mohl utnout hrot jejímu útoku. Když budeš mít potřebu se bránit, radši si s ní zkus popovídat. Pověz jí jak to vzniklo, kde vidíš, že byla tvoje chyba, kde si nevíš rady jak to dělat lépe. Zkus svým přístupem zvrátit atmosféru útoku do atmosféry volání o pomoc a důvěry. Zkus nenaskočit na mámin ostrý tón, ale spíš jí v tu chvíli požádej o názor na to, co bys měl podle jejího změnit. Vezmi jí do party.

Myslím, že by stálo za to v druhém pololetí s mámou o tvé škole mluvit častěji. Zkus ji trochu pustit do toho čím žiješ. I do toho když se něco nepovede, i když se připravuješ, i do toho, kde udělá chybu učitel, jak je na tom zbytek třídy atd.

Milý..., bylo by to hezké, kdyby se ti to podařilo. Jen jsem si plně vědoma toho, že na to musí být dva. Budu ti moc držet palce, abys to zvládl a dostal mámu ze strany protější na tu svou, aby tě uslyšela…

Možná by bylo dobré na to, že zas budou trojky mámu připravit. Nenechat to až na den vysvědčení. Popros jí jestli by si s tebou nepopovídala – zvol chvíli, kdy bude mít čas a hlavně dobrou náladu a svěř se jí. Možná půjde říct i to, že tě její hodnocení trápí.

Co se týká tvé sebeobrany – jistě se smíš i bránit, pokud cítíš, že to co se ti vytýká, není pravda.. Ale udělej to tak, abys nezranil nejen mámu, ale taky sám sebe. Myslím, že to možná nakonec prožíváš bolestněji než máma. Zkus volit sebeobranu tak, aby ti v ní bylo dobře a ne aby ses pak cítil provinile. Zkus se na tu situaci připravit, abys ji pak zvládl.

Budu ti moc držet palce, abys to zvládl. Možná, že zvládnutí této situace bude mít pro tebe a třeba i tvou mámu větší význam než známka na vysvědčení.

Kategorie otázky: Výchova, rodiče a děti, Hudba, škola, krize víry,...