Vylétnutí z hnízda aneb problémy s osamostatňováním

Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat na Váš názor. Je mi 22 let a žiju s mámou a starším bratrem, který chodí na vysokou školu. Momentálně končím půlroční stáž v práci a chystám se na přijímačky na vysokou. Pokud bych se nedostala, moc bych si přála jet do Anglie, naučit se jazyk. Kvůli mému příteli a mamince bych chtěla jet jen třeba na 3 měsíce a po nějaké době to opět zopakovat, ale....
Moje maminka je na mě a bratra hodně vázaná. Táta od nás odešel a ona má jen nás. Chápu to, a mám ji moc ráda. Nevím, co mám dělat. Moc bych do té Anglie chtěla, ale nechci být sobec... Vím, že to pro ni bude hodně těžké.
...
Na druhou stranu myslím, že už nejsem dítě a je třeba se i trošku osamostatit. Každá matka určitě špatně vnímá, když dítě "výletne z hnízda", ale ostatně i to patří k životu. Navíc já ji přece neopouštím, vrátím se. Moc Vám děkuji.

V mnohém, co píšete, sdílím Váš názor, zároveň, stejně jako vy, chápu pocity Vaší maminky. Správně cítíte, že osamostatňování neboli „vylétnutí z hnízda“ je správné a patří k životu. Dokonce bych řekla, že je nutné pro dozrávání a poznávání Vaší individuální a originální životní cesty, včetně toho, zda se třeba časem chcete vdát a založit vlastní rodinu apod. Samozřejmě je to proces postupný, pro rodiče velmi často bolestivý, zvlášť pro maminky, ač to některé nedávají najevo (ačkoli za nějakou dobu si třeba řada z nich ráda užívá vnoučátka a nové a širší rodinné vztahy :-)). Pro Vaši maminku je to vzhledem k rodinným okolnostem těžší než pro jiné, to chápete, ale na druhou stranu to není důvod, proč byste se neměla osamostatňovat, jen je třeba zvolit vhodný a citlivý způsob.

Teď konkrétně k Vašemu dotazu na cestu do zahraničí. Píšete, že nevíte, zda se dostanete na vysokou školu. Budu Vám držet palce, ať se to vydaří a v takovém případě Vám určitě doporučuji nastoupit ke studiu, protože to je rozhodně dobrý krok i pro Vaši budoucnost. V případě, že to nevyjde, se mi cesta do Anglie zdá jako dobré rozhodnutí i vzhledem k Vašemu věku, sama mám s takovým pobytem dobrou zkušenost nejen kvůli jazykovým znalostem, ale i zmíněnému osamostatňování :-)

To, že Vaše maminka bude mít starost, je normální, a proto je pak dobré udělat vše pro to, aby mohla být klidná, tedy použít telefon, email, sehnat si předem spolehlivé kontakty na místě, případně pokud má maminka cestovatelského ducha a dovolí jí to finance a čas a Vám to nebude vadit, by Vás třeba i mohla navštívit.

Píšete, že Vám cestu dovolí, ale že bude smutná. Ano, je to pochopitelné, ale nebude doma úplně sama, pokud tomu správně rozumím, zůstane s ní Váš starší bratr, proto bych se asi bránila jakémukoli způsobu manipulace nebo citového vydírání, pokud by k němu mělo dojít. Můj názor je takový, že i Vámi zvolená doba 3 měsíce je zvládnutelná a nijak přehnaně dlouhá. A k Vašemu pocitu, že jste sobec: ano, ale v dobrém slova smyslu :-) dokonce bych řekla, že každý mladý dospělý, který se chce osamostatnit, takovým „sobcem“ musí být. Mám tím samozřejmě pouze na mysli to, že v případě osamostatňování se proti němu občas maminky postaví, i když sama dobře cítíte, že je to pro Vás důležité.
Budu Vám držet palce, ať dokážete nalézt svou vlastní životní cestu a zároveň pochopení a porozumění u maminky.

Kategorie otázky: Vztahy dětí k rodičům, Výchova, rodiče a děti