20. 1. 2009, peb
Trápí mě neodbytné výčitky svědomí
Navigace: Katalog dotazů > Církev, společenství křesťanů > Svátosti, zpověď, biřmování, sv. nemocných
Psychicky mě to ničí a často mě tyto pocity napňují strachem, že nemůžu jít ke svatému přijímání, mám strach, abych se nedopustila svatokrádeže. Toužím po pokoji, potom, abych se bez výčitek mohla účastnit eucharistie, a tak mohla lépe vstřebat vědomí, že Pán Ježíš je se mnou.
Mnohdy tyto výčitky, tyto pocity viny mě vedou k tomu, že často přicházívám ke sv.zpovědi. A pak, příjde zase něco, co si začnu vyčítat a já ztrácím pocit čistoty srdce. Výsledkem je, že často podlehnu strachu ke sv.přijímání nejdu, což mě taky psychicky ničí, protože je pro mě eucharistie velkou oporou.
Prosím o radu, jak bych se mohla zbavit takových pocitů, jak se dokázat postavit strachu a zároveň vás prosím o odpověď na otázku: co se stane, když si člověk po svátosti smíření vzpomene na nějaký hřích, ze kterého se nevyzpovídal, nebo když si po čase vzpomene na nějaký starý hřích a už neví, jestli se z něho zpovídal? Může jít na sv. přijímání nebo první má jít ke zpovědi? Byly mu ty hříchy odpuštěny?
Předem moc děkuji za Vaši pomoc
Řiďte se rozumovou úvahou, nikoli pocity
Dobrý den, ...
nejsnadnější je asi odpověď na Vaši závěrečnou otázku: Platí totiž zásada, že pokud si člověk až po svátosti smíření vzpomene na nějaký závažný hřích, ze kterého se nevyzpovídal, je mu i tento hřích již odpuštěn. Není tedy zapotřebí jít před svatým přijímáním ke zpovědi ještě jednou. Úplně stačí, když se při některé další zpovědi, která může být klidně až za nějakou delší dobu, zapomenutý hřích dodatečně zmíní (odpuštěn je však už od zpovědi minulé). To samé by se týkalo starých hříchů, které se nám vybavily a o nichž si nejsme jistí, zda jsme se z nich někdy dříve již zpovídali.
Domnívám se, že ve Vašem případě je ale velmi nepravděpodobné, že byste se z něčeho zapomněla vyzpovídat, když se Vaše svědomí ozývá tak často.
Zbavit se těch nepřiměřených výčitek asi nebude úplně rychlé a snadné. Zatím se budete muset trochu naučit s těmi pocity žít a nenechat se jimi determinovat.
Je pro Vás nezbytně nutné, abyste se v otázce přijímání svátostí řídila rozumovou úvahou a obecnými pravidly, mezi něž patří i definice těžkého hříchu (nikoliv pocit těžkého hříchu). Strach začne v životě obvykle ustupovat teprve tehdy, když se mu přestaneme poddávat a alespoň v určité míře jej (s Boží pomocí) překonáme. Pro Vás to pak může konkrétně znamenat, že nepůjdete hned druhý den znovu ke svátosti smíření jen proto, že Vás obtěžují výčitky svědomí. Že přistoupíte k eucharistii i přesto, že Vás neodůvodněně obtěžují obavy z potenciální svatokrádeže. Je ovšem těžké, abyste na toto byla sama.
Proto se v případě úzkostného svědomí vřele doporučuje držet se jednoho zpovědníka, který bude s Vaší situací obeznámen a jehož rady ohledně přijímání svátostí budete důsledně respektovat. V přirozené rovině může být rovněž velmi užitečné konzultovat své pocity s věřícím psychologem a případně se dohodnout i na pravidelných návštěvách, které by Vám dost možná také pomohly se s uvedenými pocity lépe potýkat.
Kategorie otázky: Svátosti, zpověď, biřmování, sv. nemocných