Touha po svátosti smíření

Dobrý den,
už delší dobu přemýšlím, zda bych v mé situaci mohla přistoupit k svátosti smíření. Během dospívání jsem se odklonila od života podle katolické nauky. Sice jsem nikdy nepřestala věřit, ale přestala jsem pravidelně chodit do kostela i ke zpovědi. Můj život šel různými cestami, mnohé nelze vzít zpět - např. současný vztah s partnerem, se kterým intimně žijeme.

Poslední rok jsem se opět začala k Bohu obracet v modlitbě, a chodit do kostela. Moc ráda bych všechno své "bloudění" předložila Bohu ve zpovědi, ale vím, že u zpovědi nejde jen o lítost a odpuštění, ale také o vykročení na novou cestu, To je pro mě ale ve vztahu s partnerem asi v současnosti nereálné.
Děkuji.

Milá...,

je krásné, že opět obnovujete svůj vztah s Bohem, že u něj hledáte pomoc a sílu, že se účastníte i bohoslužeb. Možná si zkuste odpovědět na otázku, kým pro Vás Bůh vlastně je? A jak moc mu důvěřujete? Jestli věříte tomu, že Vás opravdově miluje a že to s Vámi myslí dobře? A zda je pro Vás skutečným Otcem a Pánem, kterému ráda svěříte svůj život? Až si odpovíte, budete možná trochu lépe vidět, jak dál ve Vašem vztahu k Bohu i k Vašemu příteli.

Nevím, zda Váš přítel s Vámi sdílí víru, ale bylo by velmi dobré a žádoucí, aby věděl, o čem přemýšlíte, jak uvažujete, co Vás trápí a tíží, co chcete změnit....abyste i řešení této situace hledali společně. Abyste ani v budoucnu nešli životem jen vedle sebe, ale opravdu spolu.

Pak by bylo dobré požádat kněze, kterému důvěřujete, o duchovní rozhovor a celou situaci mu vylíčit. Objasnit nejen cestu Vašeho vztahu s přítelem, ale i svoji cestu s Bohem. A kněz Vás jistě povede a vysvětlí, co je možné a co ne.

Jedna z podmínek při svátosti smíření je, že hříchu, který vyznáváme, litujeme a nechceme v něm pokračovat. Že se nám to vždy nepodaří, to je jiná věc. Ale důležité je naše rozhodnutí, že se opravdu hříchu zříkáme a snažíme se s Boží pomocí žít jinak.

Dovedu si představit, jak je to pro vás oba těžké, zříci se něčeho, co se již stalo příjemnou součástí vašeho společného života i vyjádřením vaší lásky. Ale pokud byste se společně rozhodli, že to zkusíte opravdu tak, jak to doporučuje Bůh, jistě by to pro vás oba mělo velký význam. Nikdy nevíte, co vás v životě čeká. Někdy stačí dlouhodobější nemoc, rizikové těhotenství.....a budete se muset na nějaký čas sexuality vzdát. A pokud se nenaučíte už teď čekat, respektovat druhého, ovládat svoji touhu, bude to pak pro vás mnohem těžší. Navíc máte možnost být v lásce vynalézaví a projevovat si lásku a náklonnost i jinak než jen milováním.

Znám Vaši situaci jen z několika řádků, které jste napsala. Nechci Vás vůbec zatěžovat a svazovat něčím, co by pro vás oba nebylo možné. Jen jsem přesvědčena, že Bůh opravdu ví, co je pro nás dobré a dává nám to v pravý čas. Není náhoda, že se ve Vás probudila touha po svátosti smíření.

Znovu Vás proto povzbuzuji k otevřenému rozhovoru s přítelem i s knězem. A k velké důvěře v Boží pomoc. Modlete se i Vy sama nebo pokud je to možné i s přítelem a proste i za kněze, se kterým budete mluvit. A nezapomeňte, že ,,u Boha není nic nemožného‘‘.

Kéž Vám Bůh žehná, naplňuje odvahou i radostí a chrání Vás od zlého.
Pokoj Vám.

Kategorie otázky: Svátosti, zpověď, biřmování, sv. nemocných