Těžký hřích a sv. přijímání

htěla bych se zeptat, jak je to s těžkým hříchem a přijímání svátosti eucharistie? Jak poznám, zda žiju v těžkém hříchu (jak rozeznat těžký hřích od lehkého)? A co když takovýto hřích vykonám přede mší svatou a nestihnu se vyzpovídat? Stačí upřímná lítost na začátku mše svaté, abych mohla přijmout Pána Ježíše? 

Rozlišení, kdy se jedná o těžký a kdy o lehký hřích, není úplně jednoduché. Těžký hřích je opravdu závažné porušení Božího zákona a jistě znáte poučku, že se jedná o "vědomé a dobrovolné přestoupení Božího zákona ve vážné věci. Přesné znění příslušného paragrafu z katechismu je zde: "Spáchat smrtelný hřích znamená volit úmyslně, to je vědomě a dobrovolně, skutek, který je ve vážném protikladu k Božímu zákonu a k poslednímu cíli člověka. Smrtelný hřích v nás ničí lásku, bez níž je nemožná věčná blaženost. Když hříšník tohoto hříchu nelituje, odsuzuje se k věčné smrti." (http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=1874)
Je to tedy opravdu velmi závažná věc, která nás skutečně odvádí od Boha. Úplně přesné rozlišení ale z této definice neplyne a vodítkem nakonec vždy musí být naše svědomí.

Církev nám doporučuje chodit ke sv. přijímání často (klidně každý den), důvod je zřejmý. Říká nám to sám Ježíš, který nás ke sv. přijímání zve: Jan 6, 54 "Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den." Pro náš růst ve víře, pro náš osobní vztah s Bohem je pravidelné přijímání Ježíše v eucharistii opravdu to nej! Překážkou k tomu, abychom mohli tuto nabídku přijmout, je život v těžkém hříchu; samozřejmě bychom neměli být ve stavu odmítání Boha, stavění se proti němu. Stejnou definici těžkého hříchu, na www.vira.cz v odpovědi na otázku "Zpověď a přijímání. Jak často?"

"Připomínám, že k těžkému hříchu dochází, jsou-li splněny 3 podmínky:
1. jedná se o závažnou věc (např. velké ublížení, velká krádež, závažná pomluva, manželská nevěra apod.)
2. člověk jej spáchal s plným vědomím (tedy moc dobře věděl, že je to špatné)
3. vykonal jej svobodně (tedy nebyl k tomu nějak donucen, např. i velkým strachem)
Pokud jedna z uvedených podmínek splněna není, nelze hovořit o těžkém hříchu a tedy o překážce přistoupit ke svatému přijímání (to učí např. Tridentský sněm již v 16. stol.)."

Ale i pokud si takového hříchu vědomi nejsme, je před přijetím sv. přijímání stejně velmi vhodné nebo spíš nutné vždy litovat všeho, čím jsme Bohu ublížili, čím jsme se jeho lásce vzdálili. I lehké hříchy, kterých se dopouštíme všichni a poměrně často, nějakým způsobem porušují náš vztah lásky k Bohu. Je dobré si uvědomit, že nikdy nemáme "právo" přijmout Krista v eucharistii, nikdy na to nebudeme dost dokonalí, vždy je to velký zázrak, nádherná nabídka, pozvání od samotného Boha. A tuto svou neskutečnou blízkost nám Bůh nabízí ne proto, že bychom byli dostatečně dobří, dostatečně bez hříchů, ale proto, že nás nesmírně miluje a přeje si být s každým z nás co nejblíž. A toho je třeba si vážit, přistupovat k této svátosti s touhou a vděčností.

Myslím, že člověk, který skutečně touží po životě s Bohem a snaží o to, většinou těžce nehřeší. Myslím, že nemusíte mít strach, že se dopustíte těžkého hříchu před mší sv. a nestihnete se vyzpovídat. (Možná je jedna taková dost citlivá věc, která by mohla spadat do této kategorie, věc, která zvlášť pro mladé lidi v dnešním světě nemusí být vůbec jednoduchá. Lidé by spolu neměli žít jako manželé, pokud manželé zatím nejsou. A je pravda, že zvlášť, pokud nejsou oba partneři věřící, je velmi těžké "vydržet až do svatby". Má to ale hluboký smysl. O tomto tématu se nebudu více rozepisovat, ale v případě zájmu odkazuji znovu na zveřejněné otázky a odpovědi na www.vira.cz, kde najdete zodpovězených dotazů na toto téma více.)

Pokud přece jen budete někdy nejistá, zda můžete či nemůžete ke sv. přijímání přistoupit s tím, co Vaše svědomí aktuálně tíží, je možná lepší v tu konkrétní chvíli ke sv. přijímání nejít, ale o to intenzivněji svou situaci svěřit Ježíši, prosit Jej o odpuštění a zároveň Jej s touhou zvát do svého srdce alespoň v duchu. Každopádně by pak ale Vaší snahou mělo být své hříchy co nejdříve odložit ve svátosti smíření, abyste opět mohla normálně ke svatému přijímání chodit. Rozhovoru s knězem, např. právě při příležitosti této sv. zpovědi, je dobré využít i k tomu, abyste se zeptala na jeho názor na to, zda tu konkrétní věc vnímat jako těžký hřích nebo spíše hřích lehký. I to nám může napomáhat k tomu, abychom své svědomí stále patřičně "vychovávali", aby nám bylo bezpečným ukazatelem na naší životní cestě k Bohu. Někteří lidé totiž mají své svědomí zbytečně přecitlivělé, skoro každé pochybení považují hned za těžký hřích, což je spoutává a je jim překážkou k radostnému životu s Bohem, naopak jiní lidé mají sklon své hříchy brát na lehkou váhu, což je od Boha odvádí. Měli bychom se snažit, abychom ani k jednomu z těchto extrémů nesklouzli.

K tématu hříchu doporučuji velmi zajímavé odkazy:
Těžký a lehký hřích - rozlišení 
Co je to hřích?

Kategorie otázky: Křesťanská etika, hřích, Mše, eucharistie, liturgie, nedělní povinnost