Svátost smíření formou společné kajícné modlitby

Dobrý den,
slyšel jsem, že jedním z výsledků II. vat. koncilu bude zavedení formy svátosti smíření hromadným způsobem. Bohužel do dnešního dne stále na tuto možnost čekám. Podle mých informací takovým moderním způsobem zpověď probíhá např. v Holandsku. Z kostelů zmizely zpovědnice a sv. smíření je vykonávána společnou kajícnou modlitbou či pobožností.

Možná si neuvědomujete, že mnoho lidí je ochuzeno o plné zapojení do života společenství, neboť dosavadní forma zpovědi je pro ně nepředstavitelná. Přitom mám zkušenost, že mnozí ti, kteří si to každý týden šupou do zpovědnice, nejsou příkladem křesťanského životního stylu.

Naopak společný způsob svátosti smíření by určitě znamenal i více pocitu rovnosti a družnosti ve společenství, což koresponduje s čilým životem farností v Holandsku. To bohužel nemohu říci o vztazích našeho společenství, které je spíše uskupením " soukromníků ", kteří se pouze v kostele občas sejdou.
...
V této souvislost mám druhý dotaz, zda je možné vykonat svátost smíření hromadným způsobem v Církvi starokatolické a ta by platila i v Církvi římskokatolické?

Dobrý den,
Obnovená liturgie II. vatikánského koncilu nezavedla udělování rozhřešení hromadným způsobem, kromě výjimečných situací hromadných neštěstí. Stále platný Kodex kanonického práva z roku 1983 o individuální svátosti smíření mluví zcela jasně. Kodex platí v celé církvi, tedy i v Holandsku. Rozhodnutí holandské biskupské konference v této záležitosti neznám, nicméně nelze místní právo nadřazovat všeobecnému.

Vatikánský koncil však zavedl společné slavení kajících pobožností a jako podstatnou součást svátosti smíření stanovil poslech Božího slova. Lze se tedy setkat společně při kající liturgii i s obecným vyznáním hříchů, kterému potom následuje individuální zpověď.

Chápu, že v některých případech toto osobní setkání může být pro člověka nepříjemné. Lze však například volit jiného zpovědníka, aniž by se člověk jakkoli proviňoval třeba vůči místnímu knězi...

Z mého pohledu by se člověk velmi ochudil, kdyby se s Bohem milosrdným nesetkal právě ve svátosti smíření, kde má možnost uvědomit si a v diskrétním prostředí formulovat svá provinění a zároveň na základě vyznání a lítosti přijmout Boží odpuštění. Svátost smíření je pro mne velkou pomocí a úlevou, pokládám ji za úžasnou možnost setkat se s Bohem milosrdným a odpouštějícím, příležitost, která mi dává jistotu odpuštění (samozřejmě při respektování všech podmínek, jako je lítost, náprava škody, omluva atd).

Není mi zcela jasná Vámi uváděná souvislost mezi skvěle fungujícím společenstvím a svátosti smíření praktikovanou v Holandsku (máte zřejmě na mysli veřejné všeobecné vyznání vin, jako to je například na začátku každé mše). Troufám si říci, že jsem knězem ve společenství, které rozhodně není uskupením "soukromníků", ale živým lidem Božím, aktivně se zapojujícím do života z víry. Rozhodně si také nemyslím, že by toto společenství bylo u nás ojedinělé, opak je pravdou, což dokládám i tím, že během roku připravuji v Pastoračním středisku desítky mužů a žen na aktivní službu v církvi. Mrzí mne, že právě u Vás se setkáváte s těmi, kteří se v kostele "občas sejdou".

K otázce přijetí svátosti ve Starokatolické církvi, je mi líto, tato církev nemá pro katolíky platné svátosti, kromě křtu. Vyzpovídat se můžete komukoli, nebude to však svátostné smíření, což je podle mne velké privilegium, nikoli nepříjemnost.

Přeji Vám pokoj a radost v nadcházejících dnech, které jsou naší novou a velkou příležitostí k obrácení.

Kategorie otázky: Obrácení, uzdravení, proměna