Svatba daleko:)

Dobrý den,
Mám kluka, staršího. On je nevěřící, já ano a moje víra je pro mě moc důležitá. Bohužel on nesdílí můj názor na předmanželskou čistotu a svatbu ještě ani zdaleka plánovat nemůžeme. Je kvůli tomu mezi námi obrovské napětí, které se bohužel stupňuje s tím, jak na mě přítel naléhá.
….
Poslední dobou se mi zdá, že nezvládám, že už to dál nevydržím a často brečím. Mám ho ale ráda a nechci se rozejít. Prosím, poraďte.
Díky!

Milá …


Zkus se na Váš vztah, prosím, podívat z větší dálky. Tvá situace vypadá jako dost velké trápení. Otázka pro Tebe: můžeš být takhle šťastná? Je tohle láska???

Chození věřícího s nevěřícím je vždycky problematické. Ty máš svou víru, což je hodnota, proti které tvůj chlapec nemá na podobné úrovni co postavit. A může na ni, na vztah s Bohem opravdu upřímně žárlit. Ještě složitější pak bývá život v manželství, protože když přijdou děti, tak vidí, že jeden z rodičů víru praktikuje a druhý ne, je to zátěž nějak ustát jejich křesťanskou výchovu a svou víru. Není možné víru sdílet. Není to nemožné soužití, ale jsou i přímější, takto nezatížené cesty… I když úvahy o případném manželství nejsou nyní na místě, zároveň to tu zmiňuji pro tvé uvědomění, že kdybys otěhotněla, co by následovalo.


Jen dávám k úvaze – je to jeho naléhání po sexuálním sblížení skutečnou láskou k tobě nebo jen k němu samému? Láska není jen to, co pro druhého vymyslíme my sami, ale mělo by to s ním souznít ...

Co vlastně znamená „zvládnout takovou situaci“? Víš, někdy to znamená, že se k tomu člověk postaví čelem, reálně se podívá na svou situaci a uzná, že takto to dlouhodobě udržitelné není. Neustálý boj o to, aby k něčemu nedošlo, by byl asi opravdu nenaplňující, vysilující a neskutečně svazující, zamezuje to růstu toho vztahu, vás obou. Být pořád ve střehu, to prostě nejde. Je tedy potřeba nějaká změna. Myslím, že prvním nevyhnutelným krokem je přímý, upřímný, otevřený rozhovor s tvým chlapcem. Bez obalu – prožívám to takto, není mi v tom dobře, můžeš mi s tím prosím pomoci? A pak se uvidí. Tím, že se mu otevřeš, podáš mu ruku k větší blízkosti a důvěře. Té blízkosti, kterou máte budovat. Je možné, že to zvládne a je také možné, že to pro něj nebude schůdné. A to je ta druhá možnost.

Ta vaše situace mi přijde dost běžná, když se sejdou ve vašem věku nevěřící a věřící. Zároveň ale, pokud nastane situace, že nevěřící strana nechápe, nechce pochopit nebo třeba pro nějaký jiný důvod ani nemůže pochopit a nedokáže nezatěžujícím způsobem respektovat víru věřícího, pak jsou ti dva jako ve dvou vzájemně se sice dotýkajících, ale přesto jiných světech. Přetahují se navzájem do toho svého, ale zároveň každý bydlí v tom svém. A i když se ti dva mají rádi a jsou to kvalitní lidé, nemusí být jejich společná cesta tím nejlepším co pro ně Bůh má. A to přesto, že si dali hodně hezkého v ten správný čas a rozhodně tu dobu nemusí vnímat negativně, ale naopak s vděčností jako dar. Když to ale darem přestane být je třeba hledat další cestu..

Pokud je ten Váš čas naplněný trápením je třeba se obrátit k Bohu celým svým srdcem a nechat se vést. Je třeba uznat, že Bůh je nejvýš milující a pokud jsou ve vztahu takové varovné impulzy, taková nepohoda, je třeba to vzít vážně a hledat. I třeba tak, že si člověk položí otázku – je namístě takový duchovní boj? A proč? Výsledek je pro věřícího jasný, není to, co se děje prostě ze strany zlého? Neříkám, že tvůj přítel je zlem, to ne, ale to chození se vám proměnilo v dost velkou zátěž a pro tebe i v pokušení. Nějakou změnu to chtít bude.

A to, že svým rozhodnutím ovlivňuješ i jeho život, ano, to je pravda. Jen se koukni prosím na to, co bys mu dala, kdyby ses mu dala. A jaká rutina by se z toho pro něj mohla po čase stát. A požadavek na tebe. Je to láska? A co bys dala sobě? Jsme povoláni milovat sebe. Mít k sobě samému úctu – vždyť sám Bůh je náš Otec. Tak smíme. Je to naše právo.

A kdyby se stalo, že by to opravdu v tomto čase udržitelné nebylo, i pak máš co dát. Krom toho, že ho osvobodíš pro to, aby mohl hledat dál svou originální cestu, tak může dostat impulz k hlubšímu zamyšlení nad tím kým je Bůh. Možná, že bys mu mohla nabídnout, aby šel např. na kurzy alfa a zkusil se dozvědět něco o lásce Boha, aby ho nemusel vnímat jako konkurenci. A tak obě cesty se mohou pro vás oba stát darem.

A prosím, není tvou zodpovědností toho chlapce obrátit. Není to tvá role, ty tu můžeš stát jen jako impulz pro jeho hledání. Jakýkoliv požadavek na to, i když z naprosto přirozené potřeby po sdílení toho nejlepšího co máme, aby se on kvůli tobě obrátil, by byl chybný. Pokud, tak víru musí najít kvůli sobě, jen sám za sebe. Víra kvůli druhému nemá pevný základ a málokdy vydrží. Pak to je zátěž na celý život, pokud ti dva spolu zůstanou. Zato se za to ale můžeš modlit.

Zkus prosím najít společenství mladých věřících a začni se tam sdílet o víře a i o mezilidských vztazích, o partnerství. Můžeš obohatit druhé lidi touto svou zkušeností a i od druhých dostat hodně podpory, kterou teď potřebuješ.
A pokud jde o víru a její hledání, asi stojíš na cestě, kdy se budeš pro cestu s Bohem rozhodovat znovu, dnes už dospělejším způsobem.

Mám pocit, že ty sama uvnitř dobře víš, kudy chceš jít. Důvěřuj prosím tomu, jak se cítíš. Zkus pro sebe najít láskyplnou svobodu, která ti v jednom případě dovolí zůstat a budovat vnitřní blízkost a v druhém dovolí svobodně odejít. Můžeš tak být darem i pro toho druhého, i když třeba jiným způsobem než jsi původně plánovala... Rozhodně v tom vztahu nezůstávej ze strachu před rozchodem ani z falešného soucitu s tím druhým. Trápení by se jen množilo. Buď v tom prosím velmi pravdivá.


Dnes se za tebe budu zvlášť přimlouvat. Ať ti Hospodin žehná!

Kategorie otázky: Sexualita předmanželská