Soužití s alkoholikem - dá se to vůbec nějak řešit?

Dobrý den. Moje žena, křesťanka, je rozvedena civilním soudem. Její muž velmi holdoval alkoholu, bil ji, měla z něho strach. Církev ale tento alkoholizmus neuznává za podstatný důvod k rozvodu. Ptám se proč? Z jakeho důvodu církev neuzná alkohol, křestana alkoholika, který dává alkohol před Boha, za velmi podstatný důvod k rozvodu? To se ta žena má od něj nechat zabít a církev tomu bude pouze přihlížet? Omlouvám se, jestli jsem někoho urazil. Děkuji.

Vážený pane,

rád bych Vám do věci přinesl trochu víc informací, které jsou potřebné k tomu, abychom uvažovali o tom, jak věci skutečně jsou.

Katolická církev s odvoláním na Bibli považuje řádně uzavřené manželství za nerozlučitelné (odvoláváme se na slova Bible: Co Bůh spojil ať člověk nerozlučuje). Rozvod, jak ho zná občanské právo, proto katolická církev nezná (nemůže provádět). Pokud není soužití možné, (například proto, že alkoholik ohrožuje rodinu), je možná takzvaná separace, čili uznání, že soužití těchto osob není možné a každý bude žít sám. To ale nezakládá možnost uzavřít nové manželství, protože vycházíme z toho, že manželství je nerozlučitelné. Přesto řada lidí i tak nový sňatek uzavře – což je zřejmě váš případ. Je to sňatek občanský, který nemůže být církví uznán nebo stvrzen jako právoplatné manželství, když oba manželé, kteří uzavřeli církevní a tedy nerozlučné manželství, žijí, byť odděleně. Je to samozřejmě velká nesnáz, ale prvotní nesnází je ten fakt, že původní manželství nebylo úspěšné, nevydrželo.

Někdy je možné ale prokázat, že manželství bylo uzavřeno s nějakou zásadní vadou, která (a to je rozhodující!) existovala už před uzavřením manželství. Například, že manžel byl už před svatbou na alkoholu závislý a toto zatajil. Pokud se taková věc u církevního soudu dokáže, může být manželství prohlášeno za neplatné od počátku. Je to poněkud složitá věc, ale děje se. Problém pro řadu lidí je v tom, že něco, co soužití znemožňuje, objevili až během manželství a nelze prokázat, že to bylo už před jeho uzavřením. Je to těžká věc. Církev se snaží lidem ukázat, že volba životního partnera je věc zásadní a nezdar se nedá napravit bez následků. Dále tím soudním projednáváním u církevního soudu se snaží zabránit lehkomyslným nebo jen velmi subjektivním hodnocením situace. Ale všechna neštěstí v lidském soužití odvrátit nelze.

Takže shrnuto: Církev nenutí člověka, který je soužitím ohrožen, aby v ohrožení setrval. Pouto manželství ale bere natolik vážně, že ho vidí jako trvalé a tedy nerozlučitelné a proto zabraňující dalšímu církevnímu sňatku, pokud jsou oba původní manželé naživu.

Nakonec ještě připojím, že už léta pracuji jak s rozvedenými katolíky a katoličkami, jak s těmi, kteří zůstali sami, tak s těmi, kteří uzavřeli nová manželství (tedy jen na úřadě). Lidem, kteří hledají dobrou cestu, lze zpravidla nějak pomoci k lepšímu, spokojenějšímu životu, i když svůj stav nemohou zásadně změnit. Ne každý ale pomoc k lepší cestě hledá – tak už to s námi lidmi je.

Přeji Vám vše dobré.

Kategorie otázky: Láska a vztahy, Církev, společenství křesťanů, Dějiny církve, výhrady k církvi, Církevní sňatek, komplikace, Manželské krize