Soužití bez uzavření manželství

Dobrý den,

ráda bych znala Váš názor na moji otázku.
Jsem věřící a můj přítel vyznává spíše východní náboženství (buddhismus), což mi osobně nevadí, protože se snažím být toleratní.

Chtěla bych se zeptat, jak se církev dívá na soužití dvou lidí jen jako druh a družka. Chodíme spolu již sedm let a bydlíme spolu taky nějaký ten rok. V podstatě jako manželé, jen jsme se nevzali. Vím, že svátost manželství je důležitá. Vím, že mi farář říkal, že bych tímto způsobem neměla žít a že bych neměla chodit k přijímání.
Tak jsem kvůli tomu přestala přijímat eucharistii. Ale do kostela chodím, můžu tak čerpat vnitřní klid a modlit se k Bohu.

Opravdu je špatné to, že s někým chci žít, aniž bychom se vzali? Neříkám, že bych si přítele nevzala. Spíše přítelovi se nechce ženit, což mě i trochu mrzí. Na druhou stranu jsem ráda, že je hodný, pomáhá mi a nepije a nehoduje drogám apod.

Nevím ani, zda bych si mohla nechat pokřtít děti, které bychom v budoucnu měli.

Děkuji Vám za odpověď a snad budu mít ve věci větší jasno.

Milá ...

Pokud jde o Váš dotaz, myslím si, že Vám farář odpověděl věcně správně, nelze než s jeho odpovědí souhlasit.

Rozuzlení celého Vašeho problému podle mě leží v odpovědi na základní otázku: Co vlastně v životě chcete? Jaký je smysl vašeho současného soužití? Kam směřujete?

Církev se možná zdánlivě jeví jako instituce, která své členy svazuje různými, dnes již překonanými či nepochopitelnými příkazy a zákazy. Ale církev především ukazuje - byť někdy značně neohrabaně - na skutečné dobro člověka. To, co chce pro člověka Bůh, není proti jeho přirozenosti, nýbrž v souladu s ní.

Píšete, že Váš chlapec "je hodný, pomáhá mi a nepije a nehoduje drogám apod." Je toto dostatečné kriterium pro to, abych druhému člověku darovala své soukromí, svoji intimitu, část svého života, popřípadě umožnila mu spolu se mnou počít nového člověka?

A odkud berete jistotu, že - když to hodně vyhrotím - až zítra ráno vstanete, bude stále hodný, bude stále s vámi? Slíbil Vám to? Nebo to jen tušíte? A pokud slíbil, proč má obavy to slíbit veřejně?

Na celoživotní slib lásky, úcty a věrnosti mnozí mladí lidé dnes hledí s velkými obavami. Ale jedním ze základních projevů lidské dospělosti je schopnost přijmout rozhodnutí, které mě přesahuje.

Píšete, že jste "v podstatě manželé, jen jste se nevzali". Ale to je hluboký omyl! Svatba není pouhý papír, ale zcela zásadní okamžik v životě člověka, který mění vztahy v základech (k partnerovi, rodičům, ale i ve společnosti). Zkušenosti z předmanželského soužití nejsou zdaleka tak snadno přenositelné do manželství, jak se tvrdí. To ostatně potvrzují i sociologické průzkumy u nás i ve světě. Stručně řečeno: Nemanželské soužití je velmi rizikový způsob chování s ohledem na schopnost budoucí dlouhodobé věrnosti.

Co tedy s tím? Znovu opakuji, že je třeba se rozhodnout, co chcete. Váš současný stav připomínající poněkud Chytrou Horákyni z pohádky Boženy Němcové, nemá dlouhodobou perspektivu. Není to něco, co má šanci růst a prohlubovat se, přinášet plody.

Ptáte se na můj názor: Máte dvě rozumné možnosti. Vztah ukončit a nebo vztah zpečetit celoživotní manželskou smlouvou. Počítejte s tím, že Váš partner Vás ve Vašem rozhodování příliš nepodpoří (což ostatně naznačujete i v dotazu). Současný stav mu jistě vyhovuje, protože bez nutnosti závazku "čerpá" od Vás mnoho příjemného. Ale jinou rozumnou cestu neznám.

Při rozhodování je třeba také posoudit, jakou perspektivu přináší manželství s buddhistou. Vyznavači tohoto filosoficko-náboženského směru jsou jistě hodni úcty. Ovšem křesťanství a buddhismus patří k nejvzdálenějším náboženským směrům v pomyslném spektru. A nemožnost sdílet s nejbližším člověkem to nejniternější není bez problémů. Píšete, že se snažíte být tolerantní. Rozhodující bude, zda chcete i nadále žít svůj vztah s Ježíšem, k jehož společenství se hlásíte. Pokud ano, soužití s buddhistou bude přinášet mnohé velké obtíže, ale nemusí být nutně nemožné.

A ještě ke křtu. Dítě je možno pokřtít, pokud je záruka, že bude vychováváno podle Božího zákona, to znamená, že je v jeho nejbližším okolí někdo, kdo se podle Božího zákona/záměru svůj život snaží řídit a je schopen dítěti tento Boží život předávat. Podle tohoto kriteria se rozhoduje kněz, na kterého se s prosbou o křest rodiče dítěte obracejí.

Kategorie otázky: Láska v partnerství, příprava na manželství